aneb "Mně s chce něco říct…!"

Nutkavá touha něco vyslovit je kouzelně ztvárněna ve filmu Anton Špelec, ostrostřelec v podání Vlasty Buriána. Ono "Mně se chce něco říct! A mně se chce něco říct! A já to řeknu!" pronesené s neodolatelnou intonací ostrostřelcem Špelcem, co nedostal metál, a mručivé uklidňování kolegy (v podání Jaroslava Marvana) "Toniku, nepi tu kořalku! Bude ti špatně!" a Špelcovo "Ligueeere, ligueeere" znal a zná kdekdo.

Takže mně (totiž jim) se chce něco říct. A oni to řeknou. To nutkání je nepřekonatelné. Zvláště u jisté vrstvy intelektuálů, kteří trpí tím, že po více než století, kdy byli intelektuálové, vzdělanci, novináři, herci atd. automaticky považováni za elitu národa a všichni je nábožně poslouchali, to jaksi už neplatí. Neb jsme se vrátili do jakž-takž obyčejných časů. Což v nich vyvolává pocit frustrace. Strašlivé frustrace. Jak že to říkal Hvězdný Drak ve Večerníčku o Rákosníkovi: "Nikdo mě nemá uád, nikdo si nechce huát." Na což praví Rákosníček: "Bože, to je ale trdlo." Jak to, že si nikdo nechce s nimi hrát? Oni jsou přeci studovaní a myslí to dobře. Co myslí dobře?! Oni si myslí, že to myslí nejlépe, a to totiž tak, že už to ani lépe myslet nejde… Jejich představa, že školy a vědecké či mediální úspěchy jim zaručují neomylnost, je zavádí poněkud do bažin. Myšlenkových bažin.

Občas mi to připomíná povzdech jedné bývalé kolegyně, vzděláním ing. ekon., pracující na Finančním úřadu: "Oni tihle trhovci a světský v životě neslyšeli o fixním kapitálu, o oběžném kapitálu, bloudí v trojčlence, ale umí vydělat peníze. To umí spočítat dobře. Já mám dvě vysoké školy a musím si vzít hypotéku a oni platí všechno ´cash´. I když neví, co to slovo znamená."

Tak nějak takhle je to i v politice. Mám-li vysokou školu, umím-li zahrát Krále Leara, vystudoval-li jsem v Lovani a čtu Vergilia v originále, ještě neznamená, že všechno a správně vím. Navíc, když zmámen a obluzen silou myšlénky, která je "čistější než čistá", předvádím docela obyčejné hlouposti. Zorganizovat petici, jsa téměř profesionální petičník, nazvanou "300 hlasů intelektuálů" je chyba. Co chyba!? To je přímo kolosální blbost.

Ono totiž mělo dotyčného "sepisovatele" napadnout, že jakmile si to media přečetla, že to otitulkují slovy "300 intelektuálů posílá dopis vládě". Načež i poměrně v politice nevzdělaného občana napadne slavný "Dopis 99 pragováků" ÚV KSČ a vedení SSSR. Časopis "Rudá fronta" dodnes se slzou v oku vzpomíná na uvědomělé soudruhy, kteří se nebáli postavit kontrarevoluci a poslali Straně a vládě a hlavně vedení sovětských soudruhů onen slavný dopis. Takzvaný "zvací dopis" z června 1968, žádající "klid na práci" a zásah proti rozvracečům. Čemuž sovětské velení dne 21. srpna 1968 vyhovělo. Dnes, jen tak mimochodem, lze těžko očekávat z Bruselu podobně razantní "pomocnou akci".

Jak že to tehdy bylo? "V místnosti celozávodního výboru Komunistické strany Československa v n. p Praga Vysočany visí na stěně zarámovaná fotokopie části sovětské Pravdy z 30. července 1968. Zachycuje dopis 99 členů strany, nestraníků, členů Lidových milicí, mládežníků z vysočanské Pragovky a jejich rodinných příslušníků, který tehdy prostřednictvím sovětského velvyslanectví v ČSSR zaslali do Sovětského svazu. Je vyjádřením znepokojení nad stavem v naší zemi, zdůrazňuje věrnost a přátelství k sovětskému lidu.

´Devětadevadesát pragováků,´ říká místopředseda celozávodního výboru strany soudruh Josef Konečný. Rozevře desky. Čte jejich jména."

Text dopisu 99 pragováků si můžete přečíst zde. A porovnat s textem 300 intelektuálů Nečasovi vyjadřující věrnost a znepokojení nad naším vztahem k Evropské unii (zde).

Byl jsem tehdy (1968) zaměstnaný ve Vysočanech, a tak jsem dokonce některé ty "kované soudruhy" znal. Velká část z nich pak dlouhou dobu "chodila kanálama", jak se v pražské dělnické čtvrti říkalo.

Reakce "prostého lidu", který bohužel nějak v poslední době nechápe ty vysoké a ušlechtilé myšlenky určité části naší inteligence v dopisu Nečasovi, na sebe nenechala dlouho čekat. "Prostý lid" ihned začal rozesílat drzé e-maily z nadpisem "300 pragováků a pátek Halíkoniáš" a doprovázet je nepublikovatelnými komentáři. I tištěné noviny poněkud nepříliš jásají, protože podle průzkumů veřejného mínění je veškeré nadšení pro připojení se k "fiskální unii" malé, až nicotné. Což nerady přiznávají i agentury, které jinak rády plní zadavatelům, co jim na očích vidí.

Co říká "vox populi" na internetu, se většinou nedá publikovat, ale lze citovat aspoň z blogu Dušana Streita. Tam se dočteme: …

"Jaké osobnosti? To jen zas zabzdil Halík a spol. s ručením omezeným.

Ráno u snídaně mě naštvala ČT, jak informovala o jakési druhořadé petici "Ano pro Evropu", kterou prý podepsalo 300(!) "osobností". A pak jsem zjistil, že jde o chronické prudiče, které nejlépe charakterizuje "kněz", jehož jedinou vírou je nenávist ke Klausovi.

Pak jsem viděl, že stejnou bajku o "osobnostech" převzala i většina ostatních médií. Žádné osobnosti, většinou jde jen o mediálně známé ksichty z posthavlovské kliky doplněné socany:

Pehe, Pajerová, Vlk, Zieleniec, Gajdůšková, Hřebejk, Palouš, Svěrák (otec i syn), Bojar, B. Sobotka, Fischerová, Keller, Kocáb, Kohák, Ruml, C. Svoboda, Šiklová, Sommerová, Rejžek, Tydlitátová, Štětina, Uhl a další pohrobci kýčovitého srdce. Asi si petici nadělili k Valentýnu, protože cizácké tradice jsou jim jistě nad ty domácí a v jejich očích provinční.

Jsou to notoricky známá jména, která musí zdiskreditovat každý jejich aktivistický pokus…"

Takže, zdá se, nadšení veškeré žádné. Alespoň jsem je nikde nenašel. Obávám se, že tito lidé, již téměř profesionální podpisovači peticí, dělají svému záměru, to je nadšení pro Evropskou unii, medvědí službu. Místo argumentů patetické výzvy, místo diskuze pokus změnit politiku "silou známých osobností" vydávaných často za jediné morálně spravedlivé. Jenže to by tam nesmělo být podepsáno tolik lidí, kteří za normalizace fungovali jako vývěsní štíty a tváře režimu, čímž je jejich morální váha poněkud malá. O kom mluvím, si lze najít na onom seznamu a zavzpomínat..

Trochu to připomíná oněch 99 podpisů "pragováků", z nichž se pak ukázala značná část příslušníky Lidových milic odjinud, rodinnými příslušníky profesionálních činovníků atd.

Ono nejde o nic moc, Nečas neuhne, to jen páter Halík připravuje půdu pro "lidovou volbu presidenta" a vysílá signál do Brusele, že se na něj a jeho přátele mohou spolehnout.

Doporučuji podpisovatelům podobných petic dopisů, aby si našli, jak to dopadlo s 99 pragováky, jak Sověti zametli po roce 1969 s"upřímnými soudruhy" a nakonec, z historického hlediska, byl doporučil shlédnout britský dokumentární seriál Kolaborovali s nacisty. Většina z těch lidí, a byli to často známí intelektuálové a vzdělaní politici, také obhajovala své činy tím, že se "nesmíme nechat vyloučit z Evropy".

Tvrzení sepsané Halíkem, že "Demonstrace neochoty k solidaritě se zbytkem EU pochopitelně vyvolává otázku, zda naše vláda tím neustupuje těm politickým kruhům, kterým jde v posledku o určitý druh politického záškodnictví vůči celému evropskému projektu" bychom mohli téměř doslova dosadit například do projevu belgického kolaboranta ve službách nacistů Leona Degrelle nebo řeckého předsedy vlády z dob okupace Ioannise Rallise či proslaveného Vidkuna Quislinga, kteří také operovali se stejnými argumenty. Tehdá to ovšem nebyla EU, ale horovali pro Novou Evropu.

Ani náhodou nechci přirovnávat ty, co podepsali výzvu Nečasovi, k shora uvedeným pánům. Obávám se však, že ty podpisy mnozí budou takto posuzovat, stejně jako posuzovali výroky Husáka a Biĺaka v Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po xiii. sjezdu KSČ obyčejní lidé.

Mám dojem, že dotyční v podstatě netuší, co podepsali. A už vůbec ne proč. Vyjádření signatářů k podpisu, která vyšla v Lidových novinách dne 14. února 2012, jsou neuvěřitelná. Vzdělané a známé osobnosti prohlašují:

Kardinál Vlk: "... zatím tu nejde o nějaké ekonomické dopady…" (Co to znamená "zatím?!? Žádná smlouva není "zatím", ale napořád!) Šabatová: "Oslovili mě autoři... protože s vyzněním souhlasím…, více se angažovat nehodlám." (Překlad: Nevím, o co jde, ale jsou to kamarádi, tak jim to podepíšu…). Ivan M. Havel: "... nejsem ekonom a nezabývám se detaily … sám za sebe si myslím, že bychom měli být v hlavním proudu." (Překlad: I.M. Havel, vědec a brilantní mozek, požaduje následovat proud, i kdyby tekl do kanálu?)

Děsí mne, když zjistím, že bývalý signatář Charty 77 kardinál Vlk dělá to samé, co dělali lidé v roce 1977. Podepisovali Antichartu a nevěděli co a nečetli ji. Signatáři chtějí něco a nevědí, co to je, ale když to nebude, tak budou "nedozírné následky". A nemohou to vědět, protože ona "fiskální unie" ve skutečnosti neexistuje. Existuje jen "bianco šek", kde někteří podpisem stvrdili, že zaplatí vše, co někdo jiný utratí. Vlády států EU z různých důvodů podepsaly a neví co, neví vlastně komu, neví za jakých podmínek se věc bude realizovat a neví proč to po nich někdo chce. Přesně jak ty skupiny už příliš nemyslící důchodců, co si na "zájezdech zadarmo" kupují hrnce za desetitisíce. A nakonec přijdou o střechu nad hlavou. Tady chce skupina intelektuálů, aby tohle udělal předseda vlády.

Vzpomněl jsem si na údajný výrok Jana Husa, když pobožná stařenka přinesla otýpku chrastí na jeho hranici v domnění, že prospívá dobré věci a Bohu. Hus prý pravil: "O sancta simplicita (svatá prostoto)!" Tihle intelektuálové vypadají dnes jako ta negramotná stařenka tenkrát. A pro petičníky bych rád ještě dodal: Operibus credite et non verbis – věřte skutkům a ne slovům. Slov, jak řešit krizi, jsme už slyšeli milion. Skutky žádné.

P.S. A nedá mi, abych pro idealisty, věřící, že je nutno následovat ostatní vždy a všude, nedodal jedno ironické lidové přísloví: "Pojďme všichni sborem za tím prvním volem."