24.4.2024 | Svátek má Jiří


SPOLEĆNOST: Heterosexuální hegemonie

22.2.2010

anebo Homosexuální militantnost sterilních mravenců?

Na takhle ostrou konfrontaci se ve svém příspěvku nechystám, jen si v souvislosti s návrhem zákona umožňujícím homosexuálnímu jedinci adopci dítěte rekapituluji vlastní postoje, zkušenosti i názory některých odborníků, které mi poskytují alespoň částečnou orientaci v tomhle, očividně, sexuálním zmatení.

Rodina, postavená v západní civilizaci na monogamním vztahu muže a ženy, bere jednoznačně za své. Do složitých úvah a diskuzí o tom, zda je možné monogamii ne zachránit, ale obnovit, se "nečekaně" připojují homosexuálové s nabídkou náhradní "rodinné" péče. Zřejmě dost předčasně, jelikož nejisté a rozporuplné postoje odborníků nechávají jejich postavení zejména v tomto smyslu i nadále nevyjasněné.

Na dnešním obrazu homosexuality se neblaze podepisují problematické způsoby její prezentace. V mnoha případech nás totiž spíše vrací ke staršímu pojetí (deviace, nemoc) a oživují v nás právě ty nejhrubší předsudky, se kterými se upřímně pokoušíme vypořádávat.

V mediální prezentaci homosexuality nacházím dost málo přirozeného, naopak, její projevy na mne často působí teatrálně a infantilně. Nejen to mě vede k přesvědčení, že u homosexuality se opravdu jedná o ustrnutí v určité fázi vývoje, tzn. že dotyčný jedinec nenabyl zralé mužské identity, nikdo mu neukázal, jak takový zralý muž vypadá.

Znepokojující fenomén krize mužské identity v západním světě otevřeně diskutovaný, v českých zemích dosud silně tabuizovaný, osobně vnímám jako jednu z hlavních příčin narůstající homosexuality. Homosexuálů je mi upřímně líto, cítím s nimi, jsem přesvědčená, že se jim něčeho podstatného v životě nedostalo, a tak se tu díru v duši snaží všemožně zaplnit. Že by ale jejich poněkud rozvrávoraná existenciální situace byla dostačující kvalifikací pro adopci a výchovu dětí, o tom přesvědčena nejsem, i když texty, popisující vyrovnané homosexuály jako laskavé pečující otce, mé pozornosti v žádném případě neušly.

Jakým identifikačním vzorem může být ale homosexuál pro svého adoptovaného syna? Jak vybuduje synovu silnou mužskou identitu? Nebo ji napříště nebudeme potřebovat?

Nejedno dědictví patriarchálního systému nám ještě dlouho bude komplikovat život, a také v nových společenských souvislostech bude mutovat do nepředvídatelných poloh a rozměrů, se kterými si hned nebudeme vědět rady.

Výskyt homosexuálů bude vždy záviset na vývoji heterosexuální většiny a tam je zakopaný pes. Moudrým řešením proto nebude zrychlené přijímání nových zákonů, nýbrž okamžité nastartování systematické práce se "zmrzačenými" heterosexuálními muži, což se rychle projeví na poklesu množství dětí odkládaných do dětských domovů.

Magdalena Westman