Na světě existuje mnoho psích plemen, některá od sebe na první pohled rozezná i laik, například čivavu s bernardýnem si asi splete málokdo, ale také existují plemena, s jejichž rozeznáním může mít problémy i odborník. A přesně taková těžko od sebe rozeznatelná plemena najdeme i mezi špici. Souhrnně jim můžeme říkat bílí špicové. Všichni mají společnou hustou odstávající srst, vztyčené uši, ocas přetočený na hřbet. A samozřejmě bílou barvu. Všichni jsou vynikající společníci a rodinní psi, skvělí k dětem a se stále veselou a hravou náladou.

Takže malý kvíz. Níže vidíte fotografie 3 plemen. Všechna tato 3 plemena jsou uznaná FCI. Které je které? Můžete hádat. Řešení kvízu najdete pod článkem.

Hádanka č. 1

Hádanka č. 2

Hádanka č. 3

Konec hádanek :-)

Německý špic

U nás je nejznámější německý špic, který dnes existuje v 5 velikostech a bílá barva je povolena u všech kromě největšího, vlčího.

Německý špic

Jeho hlavními charakteristikami jsou kvadratický formát těla, mírně klenutý nos, středně vyjádřený stop, mírně šikmé oči, nůžkový skus a odstávající hustá srst.

Jeho předky byli špicovití psi vyskytující se po celé Evropě. Bílá barva se u něj vyskytuje v celé jeho historii a je stále populární, i když se dnes chová v deseti barvách.

Více o německých špicech zde v tomto článku.

Italský volpino

S moderním chovem evropského špicovitého psa ovšem nezačali jen Němci, i Italové si z něj vyšlechtili své vlastní plemeno - italského volpina. Italský volpino je tedy nebližší příbuzný německého špice, pochází ze stejných předků a vzhledem se liší jen nepatrně.

Italský volpino bílý

Nejvíce rozdílů vykazuje hlava. Hlava italského volpina je plošší, stop méně výrazný, čenich je delší a špičatější, má větší oči, celkově je hlava mohutnější.

Svojí výškou 25-30 cm odpovídá přibližně malému německému špicovi.

A také na rozdíl od německého špice má uznány jen dvě barvy - bílou a červenou. Z názvu plemeno volpino, což znamená lištička (z italského volpe = liška, což je z latinského vulpes = liška) se dá usuzovat, že dříve byl běžnější v červené barvě, ale dnes je tato barva téměř vymizelá, nejvíce jedinců je v barvě bílé.

Největší rozmach toto plemeno zaznamenalo v 1.polovině 19.století, hlavně ve Florencii a v Římě. V Římě byl nazýván pes Quirinal (Quirinal byl v letech 1870-1946 rezidencí královského dvora). Ve Florencii ho nazývali Volpino di Firenze (florentský volpino). Na venkově byl stejně jako německý špic povoznickým špicem. Hlídal velká povoznictví a doprovázel povozy s vínem do Říma. Po 2.světové válce se chov téměř zhroutil, v roce 1965 bylo v plemenné knize zapsáno pouze 5 volpinů. Až v roce 1984 začala jeho záchrana na jedincích nalezených na italských farmách a i dnes jde stále ještě o velmi vzácné plemeno.

Protože u nás se italský volpino nechová a většina lidí toto plemeno nezná, tak ačkoliv je tento článek o bílých špicech, ve fotogalerii naleznete i fotky červeného volpina. Třeba někoho zaujme víc než bílý.

Japonský špic

Dalším plemenem velmi podobným německému špicovi je japonský špic. Na rozdíl od kvadratického německého špice má mít poměr těla 10:11, ale ve skutečnosti je tento poměr 8:10, má výraznější stop a trochu šikmější oči.

Japonský špic

Velikostí je něco mezi malým (26 cm +-3 cm) a středním německým špicem (34 cm +-4 cm), má mít kolem 30 cm.

Protože jeho vzhled je čistě evropský a diametrálně se liší od původních japonských plemen, je jeho původ obestřen tajemstvím a existují o něm minimálně 3 teorie.

1. teorie mluví o severských psech, hlavně samojedech, kteří přišli kolem roku 1900 do Japonska a zde byli chovem zmenšeni, což je ale málo pravděpodobné.

2. teorie říká, že v roce 1920 přišel do Japonska jistý počet bílých špiců z USA a Kanady a když v 1.světové válce obsadili Japonci německé území Kiantčou a většinu německých ostrovů v jižních mořích, nalezli tam německými kolonisty dovezené německé špice, které křížili s americkými a kanadskými špici.

3. teorie je o kanadské lodi, která roku 1923 ztroskotala u Japonska a v jejíchž útrobách byl objeven určitý počet bílých špiců, kteří byli údajně na lodi drženi jako hubitelé myší a krys. Tito špicové byli prý v Japonsku kříženi s ruskými psy (zřejmě samojedem nebo lajkou).

Ovšem ve skutečnosti nelze s jistotou říci, kdy přišel bílý špic evropského typu do Japonska. Jisté je jen to, že od roku 1930 je v Japonsku chován jako plemeno oddělené od psů typu inu, tedy původních japonských plemen.

1. standard je z roku 1954, kdy byl i stanoven oficiální název Nihon supittsu (japonský špic).

Do Evropy přišli z Japonska první japonští špicové do Skandinávie, ale již není známo, kdy se tak stalo, proto se za počátek evropského chovu považuje rok 1977, kdy anglická chovatelka norských buhundů Dorothy Kenyonová dovezla do Anglie fenu Alvretens Icho of Norsken ze Švédska. Fotka této feny se objevila na titulní straně kynologického časopisu a vzbudila zájem o toto plemeno.

Japonský špic se u nás chová téměř 20 let, ale stále zůstává málo známým plemenem. Mezi špici je raritou tím, že téměř neštěká.

A jedno plemeno navíc, stojící trochu mimo, protože nespadá pod FCI, ale přesto sem také patří.

Americký eskimo

Bílý špic se samozřejmě vyskytuje i na druhém konci světa, konkrétně v USA. Je jím americký eskimo (názvem podobný kanadský eskimo je vzhledem úplně odlišný severský saňový pes).

Americký eskimo se chová ve 3 velikostech - toy 22-30 cm, mini 30-38 cm a standard 38-48 cm a má povolenou barvu nejen bílou, ale i krémovou.

Předkové tohoto plemene přišli do USA s německými přistěhovalci na konci 19.století a začátkem 20.století. Byli přejmenováni na amerického eskima kvůli špatné pověsti Němců za 1. světové války. Někdy se taky udává, že mezi předky amerického eskima patří i bílí keeshondi holandských přistěhovalců, ale těch nemohlo být tolik, aby nějak výrazně toto plemeno ovlivnili. Dá se tedy říct, že americký eskimo je potomkem německého špice. Je mu k nerozeznání podobný a jedinci, importovaní do zemí spadajících pod FCI, jsou zapisováni jako němečtí špicové.

Protože se mi nepodařilo sehnat fotografie amerického eskima, tak jen odkaz na wiki, kde je pár fotek (klikněte sem).

Za fotografie děkuji:

Německý špic – S.Buta, Olga Fidlerová, chovatelská stanice Lukato Gold

Japonský špic – Olga Fidlerová, chovatelská stanice Lukato Gold

Italský volpino - Pia Rødvig Kristiansen, chovatelská stanice Bella Volpino http://www.volpinoitaliano.dk/

Řešení kvízu:

Japonský špic

Německý špic

Italský volpino bílý

Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do moc pěkné fotogalerie!