20.9.2018 | Svátek má Oleg


KOČKY: Věrnost holubí

13.9.2018

Když loni v březnu (2017) utekla FIPce za Duhový most moje Kačečen, osiřeli holubi, Pitina ztratila svoji pravou packu, která, když nepomohlo kočičí domlouvání, ztrestala neposluchu a nedovtipu po svém, a najednou všichni včetně mne zjistili, jak nás Káča měla na opratích a co s nimi dokázala provádět…vodila si nás jak zkušenej loutkář.

Ne tak svou letku. Letka denně čekala na zábradlí se svým velitelem a vyhlížela svoji ušatou kočku. Místo kočky viděli jen mne a slyšeli, jak jim s pláčem říkám, ať nečekají, že Kačenka už nepřijde. Dívali se zaraženě, ale když jednou velitel řekl čekat, tak čekali… a čekali dlouho… potom velitel zavelel rozlet a zůstal čekat sám. Občas zajásal, když se na okně mihl kocour, ale když zjistil svůj omyl, zase si přičapl a čekal dál.

Takhle to šlo den za dnem. Byla jsem z něj už šílená. Káča není, šéfe! říkala jsem mu a on se jen díval a myslel si své. Přešly dny, týdny, měsíce…Velitel letky se několikrát denně přilétal dívat.

Až jednou v říjnu 2017, když zrovna sledoval pohyb v obýváku, se u spodního okna balkonu vynořily uši, po nich se na skle objevily packy, co do něj udeřily, až holub nadskočil, a velitel letky ožil. Načepejřil se, poskočil, zadíval se a lidi, on se smál…

Malá Čečen

Malá Čečen

Stál proti balkonovým dveřím a vybízel svým dřepováním kočku k útoku a dočkal se, opět se objevily uši a packy zabušily do skla. Velitel letky se roztančil. Točil se dokolečka dokola, přešlapával a sunul se jak tanečník flamenca a bublal. Přes to sklo na něj vřískala malá kočka: „To jsem já! Kde jsou ostatní?“

Ani on nepochyboval, že se jejich kočka vrátila. Pravda, v malém tělíčku, ale je to ona. Holub odletěl a za chvíli se vrátil s ostatními. A já jen oněměle seděla a zírala, jak se opakují hrátky jedné kočky s její letkou. Stejné pohyby, stejné výpady, stejnej vřískot a i to bušení do skla. A nadšení holubi. 

Malá Čečen

A tak máme malou Kačenku. No, říkám jí Čečen. Ona při tomto oslovení slastně bručí a natahuje se jako prádelní guma. Někdy to je Hyde a někdy Jekyll. Je stejně nenáručová a umí se vysmeknout jako zkušenej had. Ale když se jí chce, to je mazel nad mazly. Pravda, ještě nemá tu váhu na stolní lambádu, ale hlodnout do nohy bez varování, to nezapomněla. Zůstaly jí zlozvyky nad miskou s jídlem, vylejvá vodu z misek, když vyskočí na linku, je jako hromburác, ale já jsem trpělivá. Hlavní je, že nečurá sousedům na rohožku…

Malá Čečen

Jednou jsem se jí ptala, jak se to stalo, že je zase tady a jak mě našla. Chvíli se na mě dívala, pak přimhouřila oči a odpověděla mi: „Chéé, to bylo jednoduchý. Tam je moc krásnej svět. Všichni jsou hodní. Chvíli to bylo fajn. Ale je to nuda... Tak jsem šla hledat ty věčný loviště, co jsi mi o nich říkala, a víššš cooo? Ty jsou imaginární! Prostě si představíššš, že lovíššš a chytíšššš... nic pro mne!

Hlídka na škrabadle

Hlídka na škrabadle

No a tak jsem zkusila to jediný, co jsem uměla nejlíp – zlobit! A vytrvale jsem zlobila! Až pochopili, že chci zpátky, a ty jsi tu tak brečela, že bylo snadný dát mi tělíčko a poslat mě k tobě. Napřed jsem musela trochu vyrůst u svý kočičí mámy, to bylo děsný, aby mě neutopili nebo někomu nedali nebo mě něco nepřejelo… pak jsem se začala toulat, to když jsem slyšela motor tvýho auta, ten jsem si pamatovala, tak jsem za ním šla.

Malá Čečen

Když jsem tě uviděla, měla jsem jen strach, že mě nepoznáššš. Ale ty jsi hned věděla, že to jsem já. Protože si pamatuju, jak jsi jen nevěřícně a tak krásně, až to pohladilo, řekla: Kačenko! Jo, to se mi fakt ulevilo! A prej mi do hlavy přidali nějakou buňku, prej nějakej pud sebezáchovy. Nevíššš, k čemu to je??“

(S kočkami se dá mluvit, ale ony musí chtít)

Sharka.68

Foto: autorka. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do fotogalerie!

Sharka Neviditelný pes


Diskuse


Z. Pitrýsková
21:29
14.9.2018

M. Sedláková
9:36
14.9.2018

Z. Verenka
9:30
14.9.2018

M. Baty
21:32
13.9.2018

Š. Matyášová
21:21
13.9.2018

R. Enatae
21:35
13.9.2018

T. Zana
21:44
13.9.2018

Z. Vave
21:52
13.9.2018

M. Beda
22:26
13.9.2018

Z. Matylda
22:26
13.9.2018

D. Ruščáková
22:30
13.9.2018

Z. Jenny
22:36
13.9.2018

Z. Yga
22:56
13.9.2018

Z. Vave
21:16
13.9.2018

Z. Maw
20:58
13.9.2018

Z. Nítkovská
19:33
13.9.2018

Z. Hanča
16:40
13.9.2018

Š. Matyášová
21:22
13.9.2018

M. Beda
13:19
13.9.2018

Š. Matyášová
13:20
13.9.2018

D. Ruščáková
12:44
13.9.2018

Š. Matyášová
13:19
13.9.2018

T. Zana
15:59
13.9.2018

Z. Inka
11:59
13.9.2018

Š. Matyášová
12:08
13.9.2018

Z. Matylda
11:45
13.9.2018

A. Bytová
11:41
13.9.2018

Z. Yga
10:54
13.9.2018

Š. Matyášová
11:05
13.9.2018

Z. Tečka
10:02
13.9.2018

Z. Yga
10:46
13.9.2018

Z. Tečka
12:49
13.9.2018

Z. Jenny
9:26
13.9.2018

Š. Matyášová
9:33
13.9.2018

Z. Jenny
9:44
13.9.2018

A. Bytová
11:43
13.9.2018

Z. Jenny
13:19
13.9.2018

Š. Matyášová
13:24
13.9.2018

Z. Iva
16:10
13.9.2018

Z. Jenny
18:21
13.9.2018

Z. Xerxová
6:40
13.9.2018

Š. Matyášová
7:02
13.9.2018

počet příspěvků: 42, poslední 14.9.2018 09:29









KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více...
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !