V předvečer sjezdu sociální demokracie je pozice Bohuslava Sobotky těžko otřesitelná. Bude obhajovat místo předsedy strany, aniž by měl protikandidáta, takže se bude počítat jen procento podpůrných hlasů. Velká překvapení se nečekají ani na místech jeho zástupců. 

Nejasnost je kolem Jiřího Dienstbiera, kterému je permanentně přičítána velká budoucnost, avšak reálná podpora takovému přičítání neodpovídá. Až jednou tu hradbu nedůvěry prorazí, to budeme mrkat na drát. Místo umírněné sociální demokracie tu budeme mít Syrizu na český způsob, ze které se budeme vzpamatovávat roky, až hospodářský debakl povolí – ale to je ještě vzdálená budoucnost. Rozhodně to nenastane od zítřka.

Půjde i o změny stanov. Dvě podstatné jsou zjevně nesmyslné. O kandidátkách do voleb mají rozhodnout členové strany a nikoli stranický aparát. Ó ty boží prostoto, ó ty slepá víro, že čím víc voličů, tím víc demokracie! To teprve budeme svědky machinací s nakupováním hlasů. Dosavadní zkušenost s velkými politickými stranami ukazuje na to, že pozoruhodně malý počet lidí je schopen ovládnout významné páky moci. To je problém stranických bossů, my jim říkáme z Topolánkova návodu kmotři. Ti neovládli stát pomocí samopalů značky Thompson. Ovládli ho čistě demokratickými cestami, šikovně umetenými. Ovládali takto stranický aparát a složení parlamentu jen zprostředkovaně, skrze svoje nastrčence. Teď se jim otevírá cesta, kéž bych se mýlil.

Druhá změna stanov se týká ženského zastoupení. Na první pohled je to protiústavní nápad, protože odstraňuje princip rovnosti. Ale toto je silně politicky nekorektní pohled, třebaže vychází z litery ústavy.

Jak se pozná politicky korektní přístup?

Protože jde proti zdravému rozumu.