15.12.2018 | Svátek má Radana, Radan


SOBOTNÍ CESTY: 400 hebridských mil (4)

17.2.2018

První díl je zde, druhý díl tady a třetí díl najdete tu.

Zpět na jih

17. června 2005

Páteční dopoledne věnujeme prohlídce Stornowaye. V informačním středisku kupujme obligátní pohlednice a plán města. Pak přecházíme můstek přes říčku, která ústí do přístavu, a jdeme do parku kolem zámečku Lews.

Vyrážíme do Stornoway. Hrad Lews

Vyrážíme do Stornoway. Hrad Lews

Park je nádherný a procházka velmi příjemná. Také se nám nabízí mnoho fotografických záběrů na přístav z druhé strany. Členka posádky v jednom z obchodů s dárkovými předměty objevila a zakoupila vtipnou knížku o námořním jachtingu. Autor Miles Kendall ji nazval The Sailing Companion a kromě kompendia opravdu seriózních informací obsahuje i hádanky a skvělé ukázky suchého anglického humoru. Například jak si oživit zážitky z plavby na námořní plachetnici: vlézt pod studenou sprchu a při tom trhat dvacetilibrové bankovky.

V 11.30 máme sraz před místním supermarketem. Kupujeme jenom to, co nám chybí: pečivo, pivo a whisky. A také nějakou zeleninu, aby se neřeklo. Následuje oběd v indické restauraci, během něhož jsme si domluvili změnu programu.

Stornoway, přístavní záliv

Stornoway, přístavní záliv

Původně jsme chtěli zůstat ve Stornowayi i v sobotu a projít si nějaké turistické stezky, ale jednání správce přístavu nám Stornoway poněkud zprotivilo. Nic nás už tady nedrží a po doplnění vody vyplouváme ve 13.30 na jih. Těšili jsme se na čerstvý vítr, který dopoledne vál, ale na moři fouká velmi slabě. Pro volný den jsem vybral kotviště v hlubokém Lochu Erisort, který se táhne 8 mil do vnitrozemí.

První kotviště v malé kruhové zátoce vyhlíží příliš civilizovaně a tak plujeme až na samotný konec splavné části lochu, kde je pod jižním břehem plošina s hloubkou 3,2 m nad datem mapy. Cestou míjíme dlouhou řadu poplavků, z nichž zřejmě visí ke dnu síť. Teprve vrtulový proud odhalí koncové kotevní lano, které jsme těsně „lízli“. Na vybraném kotvišti jde v 16.30 kotva dolů, neboť dále je loch již příliš mělký a bahnem je též zanesena zátoka na jihozápad. Vede kolem ní silnice, kterou chceme použít při sobotní pozemní výpravě.

Po dešti a poryvech větru, který celou noc hvízdal v lanoví, ráno ještě prší, přestože barometr vystoupal na hodnotu 990 mb. Když se konečně odhodláme v 10.00 vyrazit, je konečně po dešti a vane vítr SW 5. Musíme se přepravovat nadvakrát a zjišťujeme, že zátoka, kterou jsme si vybrali k vylodění, je pokryta chaluhami.

Vyloďujeme se na pobřeží zarostlém chaluhami

Vyloďujeme se na pobřeží zarostlém chaluhami

Abychom se dostali ke břehu, musíme zvednout motor a odrážet se vesly od mělkého dna. Podle mapy jsou kolem silnice jezírka, která nás lákají. Jedno leží na dohled od silnice, druhé objevujeme v kopcích mezi silnící a jižním okrajem Lochu Erisort. Částečně je zarostlé rákosím a lekníny. Zde také vystupujeme na nejvyšší vršek s názvem Beinn Chleiteir. Výhled do podmračené krajiny s lochem a jezírky je keltsky melancholický. Vracíme se zpět na silnici a překračujeme ji směrem k většímu jezírku na jih. Všude se pasou ovce, přičemž pozůstatky těch méně šťastných nacházíme u plotů. Krajina je absolutně pustá, nikde ani človíčka, jedině po silnici projede tu a tam auto.

Nahoře je nesčetně jezírek

Nahoře je nesčetně jezírek

Na dohled není žádné stavení. Jsou to vlastně samé slatě, pokryté hustou trávou, mechem a kapradím. Jenom pobřeží jižního jezírka je skalnaté a několik balvanů s nánosem kolem dokola vytváří drobné ostrůvky, takže se nejvíce podobá tomu z Ransomovy Velké severní?. Nalézáme krásně vybělenou beraní lebku s rohy a klademe ji na velký balvan. Vlasta ji obkládá šesti malými kamínky, každý za jednoho člena posádky, aby nám byli příznivě nakloněni i místní pozemští bohové.

Ve 14.00 jsme zase zpátky na lodi a až do večera hrajeme Carcassonne, což je desková hra na principu domina. Admirál vzal s sebou verzi, kde si hráči jako lovci, rybáři a sběrači zakládají vlastní lesy, povodí a savany s lovnou zvěří. Nejlepším hráčem je Michal, který nejčastěji vítězí.

Odplouváme

Odplouváme

Zítra nás čeká překročení Minche směrem ke skotskému pobřeží, takže Linda pečlivě poslouchá předpověď počasí na VHF. Tentokrát má úspěch na CH 67. Má vát vítr SE 3 až 4, který se později stočí na SW 5 až 6 a předpověď upozorňuje na místní výskyt mlhy.

V neděli 19. června 2005 odkotvujeme v 6.00. Barometr poněkud klesl na 980 mb, teplota se drží na 17 °C. Větroměr ukazuje SW 3, ale z Lochu Erisort musíme vykličkovat na motor. Venku jsme v 7.20, leč na moři nefouká. Až v 8.00 se vrací vítr SW 4, takže na kurzu ostře proti větru máme rychlost 5,5 uzlu. Vítr sílí na 5, ale přináší s sebou předpověděnou mlhu. Naštěstí nikoli hustou, takže dohlednost stále činí minimálně 200 m.

Odplouváme do mlhy

Odplouváme do mlhy

V 10.00 se mlha rozptyluje a v 11.50 máme na traverzu mys Rubha Reidh na skotském pobřeží. Zhruba v tutéž dobu se doposud výhodný SW stáčí na čistý jih a nutí nás křižovat.

Obloha se ale čistí a dělá se krásné odpoledne. Vítr je právě natolik silný, aby Sleat Queen mohla pohodlně nést plné oplachtění a za takového počasí je radost křižovat.

Vidíme již ústí Lochu Gairloch, kde bude naše kotviště. V 13.20 máme dostatečnou výšku, abychom mohli udělat obrat na levobok a pustit se dovnitř.

Již předtím jsme u skotského pobřeží zahlédli plachty. Také první kotviště, které míjíme, je plné jachet. Proto jsem zvolil k zakotvení zátoku Camas na h-Airighe, malý lesnatý vlom před ostrůvky na samém konci lochu, který se zde jmenuje Loch Shieldaig. Krásný den nás přiměl k okamžitému spuštění Zodiacu.

Kotvíme u skotského pobřeží, Loch Gairloch

Kotvíme u skotského pobřeží, Loch Gairloch

Objíždíme břehy, kde některé skály připomínají miniaturní zahrádky. Míjíme ostrůvek s volavkami a za ním se odkrývá kotviště místního jachtklubu s hotelem na průčelním břehu. Za volavčím ostrůvkem Eilean an t-Sabhail na okraji kotviště jsou tří bóje pro návštěvníky, z nichž je obsazena jenom jedna. Proto jsme v 18.30 zvedli kotvu, bocman ji uložil do kotevní komory, aby nepřekážela, a přepluli ke krajní bóji u ostrůvku Volavek. Bocman pak s 1. důstojníkem vylovili její plovoucí poutací lano a ve třech jsme loď zajistili. U některých členů posádky blízkost ostrůvku vyvolala obavy, až jsem je musel uklidňovat, že pokud by hrozilo nějaké nebezpečí, nikdo by sem bóji neumístil.

Fialové kolečko je naše kotviště u strmého břehu

Fialové kolečko je naše kotviště u strmého břehu

Večer se zase až do půlnoci pařil Carcassonne a když jsme pak vyšli na palubu, byli jsme náhle v jiné krajině. Zatím totiž proběhl odliv se skokem 3,3 m a obnažil se zcela kolmý břeh ostrůvku Volavek, jak jsme Eilean an t-Sabhail přezvali. Jako bychom kotvili v lomu u skalní stěny, kde někde nahoře zůstaly stromy s volavkami.Tím se prokázala bezpečnost bóje. Konečně strmost břehu, kde chybí hnědý lem dna, které je za odlivu nad hladinou, je vidět i na mapce č. 10.

Foto: archiv autora. Podívejte se do fotogalerie (kliknutím do kteréhokoli obrázku v textu) nebo přímo do alba na Rajčeti.



Diskuse


Z. Vave
12:25
19.2.2018

Ž. Eva
18:44
18.2.2018

Z. Xerxová
19:16
18.2.2018

T. Zana
19:38
18.2.2018

Z. Matylda
21:15
18.2.2018

Z. Vave
12:26
19.2.2018

M. Crossette
18:13
18.2.2018

Z. Lika
8:26
19.2.2018

D. Ruščáková
16:49
18.2.2018

Z. Jenny
16:01
18.2.2018

A. Lex
9:25
18.2.2018

Z. Lika
11:39
18.2.2018

A. Lex
8:50
18.2.2018

Z. Matylda
9:53
18.2.2018

Z. Xerxová
6:57
18.2.2018

Z. Jajka
OT:
21:13
17.2.2018

T. Zana
10:02
18.2.2018

Z. Lika
11:40
18.2.2018

Z. Xerxová
11:41
18.2.2018

T. Zana
12:12
18.2.2018

Z. Lika
12:20
18.2.2018

T. Zana
18:30
18.2.2018

Z. Matylda
17:39
17.2.2018

Z. Lika
17:41
17.2.2018

T. Zana
18:32
17.2.2018

T. Zana
12:40
17.2.2018

Z. Lika
14:41
17.2.2018

A. Bytová
16:34
17.2.2018

T. Zana
17:05
17.2.2018

Z. Xerxová
7:38
17.2.2018

Z. Xerxová
12:35
17.2.2018

T. Zana
12:41
17.2.2018

Z. Lika
14:41
17.2.2018

Z. Lika
14:42
17.2.2018

M. Beda
15:05
17.2.2018

Ž. Eva
16:29
17.2.2018

Z. Xerxová
16:37
17.2.2018

počet příspěvků: 37, poslední 19.2.2018 12:26