29.3.2024 | Svátek má Taťána


SLOVENSKO: Ohlédnutí za volbami

21.3.2012

Předčasné slovenské volby mohou být tentokrát určitou předzvěstí voleb českých. Skoro se mi zdá, že snad nikdy ještě nebyla předvolební situace v našich dvou republikách tak podobná jako v roce 2012.

Ano, vím, že rozdílů je stále mnoho, nicméně při všech minulých volbách jich bylo podstatně více. Na Slovensku se – až na tyto poslední volby – vždycky hrálo maďarskou kartou, která neměla v Česku ekvivalent (německá karta v Česku je něco zcela jiného než maďarská karta na Slovensku). A při vší kritičnosti k Miloši Zemanovi, na české scéně nebyl nikdy nikdo podobný Vladimíru Mečiarovi v letech jeho rozletu. Díky Bohu, dodávám vděčně. Paní Bobošíková sice někdy připomíná pana Slotu, ale opravdu jen vzdáleně – je to jen slabý odvar. Opět dodávám: Díky Bohu! Další rozdíl je v tom, že v obou republikách jsou dvě parlamentní strany, které se výrazně liší od ostatních. V České republice jsou to komunisté, na Slovensku je to převážně maďarská strana Most-Híd Bély Bugára. Zatímco komunisté mají nulový koaliční potenciál a dlouhodobě deformují českou parlamentní scénu, koaliční potenciál Bugárovy strany je velmi vysoký. A zatímco předseda komunistů Vojtěch Filip nás ničím nenadchne, Béla Bugár naopak patří k nejschopnějším a nejsympatičtějším politikům na slovenské scéně.

Slovenské volby potvrdily železné pravidlo předčasných voleb: Kdo je vyvolá, ten je prohraje. Vyvolala je pravice – a prohrála je. Ač se mnou mnozí přátelé nebudou souhlasit, ještě to upřesním: Vyvolal je Richard Sulík, předseda strany Sloboda a solidarita – a místo 12,1 % hlasů při minulých volbách měl 5,9 % v letošních.

Heslo o předčasných volbách se "osvědčilo" i při minulých českých volbách, přestože nakonec nebyly předčasné: Chtěla je vyvolat sociální demokracie, která neprozřetelně shodila vládu – a prohrála je.

Robert Fico sice není ani trochu moje krevní skupina, ale přesto si dovolím poznamenat, že jeho drtivé vítězství nemusí být zase až takový průšvih, jak se jeví na první pohled. Proč? Skoro se mi zdá, že byl ze svého vítězství tak trochu zděšen (což považuji za pozitivní znamení). Nikdo s ním do koalice nepůjde a on nebude mít nikoho, na koho by mohl cokoli svést, jak tomu bylo, když vládl v odpudivé koalici se Slotovými nacionalisty a s Mečiarem. Bude muset udělat řadu nepopulárních rozhodnutí, a bude v tom sám.

Dále se mi zdá, že se trochu poučil a že by podobnou koalici jako minule už nesestavoval, ani kdyby ji potřeboval a sestavit mohl. Ale možná ho vidím příliš růžovými brýlemi.

A konečně: Přes veškerou levicovou rétoriku před předminulými volbami z roku 2006 Fico změnil jen velice málo na reformách, které prosadila pravice v čele s Mikulášem Dzurindou v předchozím volebním období. Dalo by se říci, že Robert Fico tehdy nesplnil své předvolební sliby, ale opět se mi chce dodat: Díky Bohu! Robert Fico rozhodně není hloupý – a je to schopný politik. Přestože ti, kdo byli potrefeni kauzou Gorila, udělali vše, aby ho do této kauzy zatáhli, Fico si dával pozor a zatáhnout se do ní nedal.

Na druhé straně ovšem platí, že vyšetřování této kauzy bylo zastaveno za jeho vlády. Tím ovšem nechci tvrdit, že na jeho popud. Dovedu si představit, že o oněch odposleších ani nemusel vědět.

Jestli ale někoho na české politické scéně postrádáme, tak je to někdo, kdo by se jen vzdáleně podobal Ivetě Radičové.

Nyní nemluvím o jejích názorech, s nimiž bych v mnoha vážných ohledech nesouhlasil. Mluvím o jejím politickém stylu.

Velice si jí vážím, protože stále zůstávala sama sebou. Vnitřní integrita pro ni byla vždycky důležitější než politický úspěch. Protože politika pro ni nikdy nebyla vším, mohla přicházet a odcházet s lehkostí, o níž by si naprostá většina politických matadorů mohla nechat jen zdát. Byla to žena s názorem, která nemlžila a necítila potřebu protivníky zesměšňovat a ztrapňovat. Své názory říkala někdy prostořece, ani nikdy urážlivě. Dokázala uznat chybu – a dokázala přiznat, že na něco změnila názor. Ano, vím, že mnozí jí to nemohou odpustit, protože změnu názoru považují vždy za zradu. Já jsem však přesvědčen, že velice záleží na motivu: Měním názor, protože mě někdo uplatil? Nebo proto, abych se někomu zalíbil? Nebo skutečně proto, že jsem musel vzít v úvahu faktory, které jsem dříve neviděl nebo jimž jsem nepřikládal patřičnou váhu? Navenek to může vypadat hodně podobně, ba téměř stejně. Ve skutečnosti ale jde v prvním případě o oportunismus, kdežto v druhém případě o snahu jednat co nejzodpovědněji.

Skoro se mi chce říci, že Slovensko si takovou předsedkyni vlády ani nezasloužilo. Vždyť se jí mnohdy nedostalo podpory ani od jejích spolustraníků! U nás to člověk tohoto typu mohl dotáhnout ještě tak na post ředitele Státního fondu životního prostředí, nikoli na funkci ministra, ba ani náměstka ministra! A na Slovensku se stala dokonce předsedkyní vlády! Nebudu tajit, že jsem docela záviděl.

Vůbec není vyloučeno, že za čtyři roky bude vládu zase sestavovat pravice. Myslím, že by udělala dobře, kdyby Ivetu Radičovou pokorně požádala o pomoc.