Kubiceho schopnost chovat se jako gorila má rozměry takřka biblické. Hodně velkou paseku udělala už jeho takzvaná zpráva, hozená na stůl před členy bezpečnostního výboru s přípodotkem, že ani muk. Jenže tenkrát byl Kubice coby policista jaksi mimo politiku, nebo aspoň věřme, že byl mimo politiku, rozhodně byl mimo politiku jaksi formálně.

Nyní je ministr a daly by se od něho předpokládat aspoň znalosti minimálních politických zásad. Zásada číslo jedna: můj rezort mi nepatří, byl mi svěřen, a nemůžu si v něm dělat co chci.

Zásada číslo dvě: v politice nejsem sám, že mám na něco nějaký náhled, neznamená, že ho ostatní budou sdílet.

Zásada číslo tři: cokoli udělám, bude mít nějaké následky, a protože jsem v politické struktuře coby ministr hodně vysoko, následky jsou dalekosáhlé a v mnohém nepředvídatelné; o to bedlivěji musím zvažovat každé svoje rozhodnutí.

Zdá se, že tyto zásady panu Kubicemu nikdo nesdělil při nástupu do funkce a je třeba konstatovat, že v případě vyhazovu policejního prezidenta Lessyho překročil všechny tři. A že – jak se zdá – věc nekonzultoval s premiérministrem, to je možno označit za trotlovství.

Kdyby četl něco jiného než policejní svodky a občas si otevřel aspoň Blesk nebo Aha, mezi nahotinkami by jistě svým detektivním okem zahlédl zmínku, že sněmovnu čekají krušné časy a že rozruch je to poslední, co koalice potřebuje. Jenže on ten Kubice asi čte jen ty svodky.

Je možné, že je v tom něco, co nevíme. Třeba je Lessy kanibal jako ve filmu Mlčení jehňátek. Nebo je to agent tajné služby Talibanu. Nebo ve špajzu peče perník. Nebo něco jiného, významem odpovídajícího, a bylo třeba ho odklidit tak rychle, jako kdybyste přišli do ložnice a načapali kobru, jak se vám válí pod duchnou.

Petr Nečas to věru nemá lehké. V době krize, ve které si hospodářsky vedeme hůř než ostatní a dle expertů vinou vlády, se rozhodl nacpat desítky miliard do kapes ne zrovna moc oblíbených. A uprostřed začátku protikorupční ofenzívy jeho ministr vnitra sestřelí policejního prezidenta, který dle všeho ofenzívu podporoval. Nad tím zvedá obočí nejen prezident republiky. Prudší letory nadávají, ty mírnější, jako třeba já, říkají: třeba je v tom něco, co nevíme.