„Rozvoj estetických potřeb žáků, možnosti projevit svou iniciativu a prezentovat své zájmy a pohled na svět je omezen. … Žáci se nepodílejí na výzdobě školy ani tříd, nejsou dány optimální podmínky k vytváření pozitivního vztahu ke škole a pocitu sounáležitosti s ní.“ Citát z inspekční zprávy. Vrchnímu estétovi inspekční smečky chyběly nástěnky. Jako za bolševiků. V době inspekce byla škola nastěhována v budově teprve jeden rok. Budova při stěhování byla shledána devastovaná tak, jako by ji právě opustila sovětská armáda. Do všech učeben v horních poschodích teklo, chyběly dveře od rozbitých učeben, šaten a nefunkčních záchodků. Z rozvodů elektrické instalace čněly potrhané dráty. Ventily vody a topení byly zarezivělé. Na školním hřišti si bezdomovci a opilci pořádali pikniky. Topivo na opékání buřtů si odlamovali ze školní budovy. … A vedle toho všeho chyběla inspektorům nejvíce nástěnka.

Záznam rozhovoru ředitele (Ř) s vrchním estétem party (I):

I: „Pane řediteli, vaše škola nemá výzdobu na dostatečné výši. Chodby a třídy vypadají tak prázdně.“

Ř: „Pane inspektore, do budovy jsme se nastěhovali teprve před rokem. Budova byla zdevastovaná, zaneřáděná, chyběly dveře, do střechy na padesáti místech teklo. Opravili jsme čtyři střechy z pěti, vybavili jsme šest odborných učeben, provedli jsme generálku alespoň jedněch záchodků...“

Ř byl přerušen I.

I: „Pane řediteli, to je všechno samozřejmě v pořádku, ale ty prázdné stěny na chodbách nesvědčí o dobrém vztahu právě k estetické výchově na vaší škole.

Ř: „Samozřejmě, že estetika má svůj význam, ale musím v prvé řadě opravit budovu, vybavit pomůckami a na chodby také dojde, ..., ale letos budeme nejdříve instalovat regulaci topení.“

I: „Neříkejte mi, pane řediteli, že by si někteří kolegové nenašli čas pro vytvoření nástěnek na chodbách, aby nebyly by tak prázdné.“

Ř: „Co by nám pomohly nástěnky, když na chodbách prší na do tříd jsou prokopané dveře?“

I: „Při dobré vůli se to jistě dá skloubit.“

Ř: „Jistě, ale postrádám smysl takového počínání. Pane inspektore, pro mne zásadní estetické pravidlo je řád a uklizeno. V nepořádku se o žádné estetice nedá hovořit.“

I: „Vy podceňujete estetiku a to není dobré. Kromě toho mám výhrady proti plánu výchovné poradkyně.“

Ř: „K čemu?“

I: „Je velmi neurčitý a nekonkrétní.“

Ř: „Podle čeho soudíte, pane inspektore, že je neurčitý a nekonkrétní?“

I: „Podívejte se, zde, toto slůvko, ´pokusíme se´, je velmi neurčité.“

Ř: „Je to možné, ale i neurčitá slova jsou užívaná. Zpravidla tam, kde si jisti nejsme. Můžeme si být jisti prognózou našeho výchovného působení? Můžeme si být jisti naší výchovou, když je soustavně narušovaná lidmi ovládajícími televizi a zabývajícími se korupčními obchody a politikou?“

I: „Ten plán však není dobrý. ... A na tom trvám.“

Ř: „V tom případě by zde vedle měl ležet plán, který je sestaven podle předpisů a je správný. Nebo alespoň bychom měli vědět, kde můžeme naše snažení porovnat.“

I: ....

Ř: „Existuje takový plán?“

I: „Neexistuje.“

Ř: „Tedy žádná norma pro posouzení neexistuje?“

I: „Ne.“

Ř: „Snad bychom se potom o tom plánu nemuseli ani dále bavit. S čím to, zda je špatný nebo dobrý, porovnáte?“

I: „Ale já si mohu vytvořit o tom svůj názor. A ten si vytvořím, pane řediteli.“

Ř: „Jak je libo, ale zde mi nějak zaniká smysl inspekce. Má se zjistit stav, nebo presentovat názory?“

I: „Pane řediteli, tak ne! Na názor má právo každý … a vůbec, procházel jsem vaší školou a trvám na tom, že výzdoba a výchovná práce je špatná.“

Ř: „Pane inspektore, je na naší škole čisto? Je nebo není?“

I: „Je, ale to nestačí. Třeba vaše protidrogové aktivity jsou velmi nízké úrovně. A je jich málo. Přednášky, nástěnky, ...“

Ř: „Pane inspektore, nevím, podle čeho tak soudíte, ale nehodlám se připojovat k bezduchým přednáškám, jak je presentují všelijaké rychloorganizace a protidrogoví kazatelé. Je to na doporučení policie. Jsem s nimi v bezprostředním kontaktu a mnohá škola by byla ráda, kdyby bylo drogování tak hlídáno, jak u nás. Právě paní nadporučice, doktorka XXX od policie, mi doporučila, abychom se spíše takových, mnohdy pofidérních, aktivit vystříhali, mají s nimi velmi špatné zkušenosti. Mohou tak akorát drogy na škole nastartovat. A my za to ještě budeme platit. Dávám jí za pravdu.“

I: „Vy ale nemáte na škole proti drogám ani pořádné nástěnky. A vůbec trvám na tom, že estetická úroveň školy je špatná. Vy nemáte pořádné nástěnky. Jsem nucen to zaznamenat.“

Ř: „Pane inspektore! Kromě nástěnek netrvám ani na tom, aby si kolegové stanovovali politickovýchovné cíle hodin, nekonají se na škole politická školení o vedoucí úloze té či oné strany, nezúčastňujeme se manifestací proti imperialismu a nenutím kolegy, aby se zúčastňovali schůzí flákačů ROH.“

I: „Tak ne, pane řediteli, tak rozhodně ne!“

V inspekčním zápisu je poznamenáno: „ ... (viz výše)"

Poznámka na závěr:

Děti by jistě měly pozitivnější vztah ke škole, kdyby měly nástěnku a vyučovalo se v pláštěnkách a na záchod by děti, dívky i kluci, chodily k rozbitému plotu. I pohled na svět by se jim rozšířil.

Tolik rozhovor.

S panem inspektorem Strnadem (jméno vymyšleno, fakta trvají) jsme tak vešli vstříc k novým maturitám. Kdysi, když už normalizace kulminovala, jsem si zaznamenal: Že blbec kontroluje vzdělávání, na to jsme si už téměř zvykli. Vývoj po převratu vnucuje otázku: Musíme si zvykat i nyní? I úpadek školství, zjišťovaný nikoli školní inspekcí, ale organizacemi mimo rezort, naznačuje odpověď. Někteří tvrdí, že situace je ve školství tak vážná, že může ohrozit ekonomický vývoj země. Zajisté k tomu přispěla i neexistence nástěnek v některých školách. Trapné na celé věci je právě to, že se dozvídáme o stavu věcí právě od organizací nespadajících pod ministerstvo. Vnucuje to otázku: K čemu tak je inspekce?

A tak spolu s inspektorem Strnadem se klube nová maturita. Dvacet let. A ne a ne spatřit světlo světa. Bude to asi úchvatné dílo. Tolik se jí věnuje času, tolik se o ní píše, stále se o ní někde hlasuje. A úroveň středních škol padá a padá. A kolik se už na tu maturitu použilo peněz! Stále jsou potřeba další a další. A kolik se na ni spotřebovalo času! Soudě podle toho, kolik zaměstnala, jak říkají, nejlepších pedagogických mozků, bude to veledílo, o kterém se po staletí budou psát knihy i natáčet filmy.

Čipernému ministrovi se ji daří prosazovat. Snad se mu podaří i zamezit vydávání maturitních vysvědčení jako nekrytých šeků. Děti ji však nechtějí. Nechtějí se nechat vyhnat z ráje nevědomosti, tuposti a lenosti, protože opustit lenost znamená nahradit ji úsilím a námahou. Nechtějí ji rodiče. Jak si dupnou na kantora, aby změnil známku, když už bude všechno zaprotokolované? Maturitu nechtějí ani pedagogové. Co když u některých bude muset klesnout sebevědomí v důsledku oznámení výsledků maturity? A zase to odnesou češtináři. Na maturitním seznamu budou mít zase jen oni všechny žáky. V ostatních předmětech si úkoly kolegové už nějak rozdělí. A tělocvikáři? Jak by se asi vyplňoval maturitní tiket z tělocviku? I kdyby někdo z tělocviku nově maturovat chtěl.

Maturita se kvapem blíží. A my můžeme být zvědaví, kolik "odborníků", kteří nikdy nestáli ve třídě před dětmi, bude mudrovat nad tím, co se mělo udělat, co se neudělalo, co je chybné. A "odborníci" z lidu a od pera to všechno náležitě zveličí. A budeme také zvědaví na reakci mudrlantů, kteří nikdy nestáli před dětmi ve třídě a kteří pro děti maturitní úkoly připravili. A zvědavost nás také neopustí, když budeme sledovat inspektora Strnada, jak si počíná při hodnocení kýčovitých povinných školních nástěnek. Proto mu pro inspiraci podstrčme jednu s centrálním heslem: "Učit se, učit se, učit se!"

A ministrovi se pokusme nebrat iluzi, že se mu podaří docílit obratu s těmi vůdčími lidmi -partajnickými přicmrdovači z jeho ministerstva a zejména z krajů, kteří střední školství do zlého stavu přivedli.

Poznámka redakce: Autor nám doložil, že předchozí řádky skutečně nejsou žádnou fikcí, jak jsme se původně domnívali a jak by se asi mohl domnívat leckterý čtenář.