29.3.2024 | Svátek má Taťána


ŠKOLSTVÍ: Užitečná pornografie?

11.9.2010

Onanie je neškodná pohlavní aktivita. Pornografie je užitečná a má terapeutickou funkci. První výrok je citát z učebnice občanské výchovy pro osmý ročník základních škol (Fraus, 2005), druhý výrok pochází z úst pánů sexuologů Uzla a Weisse a lze ho zhlédnout na videu, které tito páni bez vědomí ministerstva loni rozeslali do základních škol. Obsah videa a chválení pornografie již hraničí s trestným činem mravního ohrožování dětí a mládeže a šíření pornografie. Odborníci na sex si vytvořili patent na výuku sexu dokonce i pro malé děti a vůbec jim nevadí, že o tom rodiče neví. Možná jsou za to i vděčni. Takto jim plynou finanční toky od producentů pornografie a výrobců antikoncepce, kterým spolehlivě získávají klientelu.

Nyní se ovšem situace začíná měnit. Rodiče se dozvěděli o sexuální výchově kvůli skandálu s jednou pochybnou příručkou o sexu. Ministr školství uznal, že to sexoví odborníci přehnali, a nechal příručku stáhnout z webových stránek ministerstva a ředitelům napsal dopis, jak mají postupovat. Rodiče mají být informováni o obsahu a stylu výuky o sexu a pokud s tím nebudou souhlasit, vedení škol musí zajistit alternativní výuku pro jejich ratolesti. Ono se totiž o sexu ve školách již učí. Problém spočívá v tom, že jsou tyto informace roztroušeny v mnoha předmětech, a tudíž nelze zajistit skutečnou volitelnost sexuální výchovy.

Co se naše děti v lekcích o sexu dozví? V učebnici, kterou dostala má třináctiletá dcera, je toho opravdu hodně. I když přehlédnu seznam popisovaných sexuálních orientací a deviací, zavřu oči nad fotografií nahé ženy a dlouhým výčtem antikoncepčních metod s názornými obrázky mužského údu při navlékání kondomu, nemohu už dost dobře přehlédnout otevřenou propagaci úchylek a perverzností. Požádal jsem svého přítele psychologa (vím, že nyní už ani slovo přítel nelze napsat bez skrytého jinotaje!, přesto píši přítele) o odborný posudek na tuto učebnici. Napsal, že jde o matení pojmů a propagaci homosexuality. Na straně 129 je obrázek transvestity (transvestité jsou exhibicionisté, kteří dělají divadlo) a u toho citát z knihy O sexu s Hankou od sexuoložky Fifkové popisující emoce transsexuála: V pubertě začalo být zle - to, co se holkám kolem mne strašně líbilo, mne úplně degradovalo. Nechtěl jsem mít prsa, ani jedničky, ani dvojky, nechtěl jsem každý měsíc potupně krvácet a kupovat v drogerii vložky. To, že se před rokem podáváním hormonů zastavila menstruace, bylo neuvěřitelné štěstí. Dobře si pamatuju, že v době, když jsem každý měsíc měl "své dny", jsem byl neuvěřitelně agresivní, nesnesitelný, dokonce jsem si jeden čas i ubližoval - působil jsem si bolest drobnými řeznými rankami na předloktí. Vždycky se mi tím trochu ulevilo. Popis pocitů transsexuála. Transsexualita ještě nebyla vyškrtnuta ze seznamu poruch sexuální orientace, jako se to stalo před několika lety homosexualitě. Co má zmíněný citát dát našim dětem? Chceme, aby se uměli vcítit do lidí s úchylkou? Chceme, aby se naše dcery po první menstruaci zamyslely, zda náhodou nejsou transsexuální? Doktor by jim také předepsal hormony, aby ta bolest a potupné krvácení skončilo. Skutečně potřebujeme, aby se naše děti dostaly do takové krize identity, že nebudou vědět, zda jsou holka nebo kluk? A aby si své trápení řešily sebemrzačením? Budeme vést děti také k tomu, aby se dokázaly vcítit do schizofreniků, pedofilů a vrahů? A pak?

Onanie je neškodná pohlavní aktivita. Ano, pokud jde o škodu na těle v podobě těhotenství nebo pohlavně šiřitelných chorob, má autor pravdu. Pokud jde o duši, to už pravdu nemá. Onanie přináší tělesnou rozkoš a dnes žijeme v době potěšení a rozkoší, to je cíl našich životů. Mít stále silnější zážitky a rozkoš je přínosem postmodernismu. Jenže má to háček. K tomu, aby ten zážitek stál za to, je třeba stimulace. Tu nám poskytne například zajímavý film nebo obrázky. Ženy to mají rády více romantické, mužům to vyhovuje i bez milostné zápletky. A poté přijde očekávané uspokojení. Podle Weisse to má léčivé účinky. Ovšem za čas nám již neškodný film nestačí. Je třeba přitvrdit. Tak jsme se dostali k pornografii, nejprve měkké a pak té tvrdší. No, ne že by se člověk cítil jako nějaký šlechetník, ale co, hlavně, že to přinese tu úlevu. Ale když jsem byl stvořen k obrazu a ne pod obraz, neměl bych tomu takto zvířecky otročit, zkusím toho nechat. Ále, ejhle, ono to nejde. Tak v tom jedu dál.

Uzel nám tvrdí, že pornografie je dobrá prevence před spácháním deliktu. A přitom jeho kamarád Weiss před třemi lety dělal posudek na dva třináctileté chlapce, kteří v Novém Rychnově znásilnili svoji spolužačku. Nejprve se rozvášnili při sledování porna a pak šli na věc. Nějak to nesedí.

O co tu běží? Na první pohled se zdá, že je tady okrajový spor mezi zásadovými katolíky a vzdělanými odborníky. Nebo mezi rodičovskou veřejností, která si chce vychovávat děti po svém, a vědeckou obcí. V podstatě zde jde o naši svobodu a demokracii. A ještě o něco. O lidskou důstojnost. Ten, kdo si váží sebe, nemusí a ani nechce sledovat pornografii, protože nechce sám sebe ponižovat. Naopak si svou slávu a důstojnost chrání, aby si zpětně sebe mohl vážit, podle pěkného doporučení Jana Husa: "Važ si důstojnosti své duše a zachovej ji v čistotě."