Jiří Beránek, čerstvý absolvent Pedagogické fakulty UK v Praze, ve svém článku „Studium na Pedagogické fakultě UK jako předpeklí“ publikovaném v Britských listech z 10. září 2007 shrnul své výtky na adresu PF UK do několika bodů: a) Výuka na fakultě je ve většině předmětů zcela odtržená od reality, tj. od praxe výuky na základních a středních školách. b) Celá výuková praxe na fakultě je minimální (2 týdny na ZŠ, 2 týdny na SŠ), přičemž student nemá možnost postupovat relativně samostatně; očekává se, že bude pouze kopírovat výuku dozorujících učitelek. Jiný postup je hodnocen jako chybný. c) Jakákoli kritika postupů učitelů je neuplatnitelná a je sankciována. Problém je, že řada učitelek a učitelů působících na fakultě výukovou praxí na ZŠ a SŠ buď vůbec neprošla, nebo na ní zkrachovala. Mohou být takoví učitelé vzorem?

Beránkův článek je reakcí na současný spor poslance W. Bartoše (který chce, aby na ZŠ mohli vyučovat i středoškoláci) kritizujícího stávající výuky (nejen pedagogiky) na pedagogických fakultách. Děkani všech pedagogických fakult (PF) v České republice to odmítají a ke snížení úrovně přípravy učitelů se vyjádřili 26. 7. 2007 v Učitelských listech. Rozhodně odmítají tvrzení, že se do přípravy učitelů nevnášejí podstatné inovace, že kromě vědního poznání není využívána praxe dobrých škol a vynikajících pedagogů a že chybí kooperace s obdobnými snahami v zahraničí. Způsobilost plnit své poslání je podle děkanů ověřována náročnými akreditačními řízeními, která musí školy pravidelně podstupovat. (Zde se vnucuje otázka kdo a podle jakých kritérií Pedagogické fakulty hodnotí.)

Stanovisko děkanů komentuje jeden ze čtenářů Učitelských listů takto: Z vyjádření děkanů je patrné, jak daleko od praxe a mimo skutečný život žijí. Nicméně mají jako každý právo na svůj názor. Jen bych prosil o informaci, proti čemu se vlastně snaží tak halasně vystupovat. Zřejmě proti novele zákona, která ve své podstatě pouze přizpůsobuje nesplnitelnou zákonnou normu paní Buzkové, podle níž mají být do roku 2010 ze škol násilně vyhnáni všichni, kteří svoji práci dělají dobře, mnohdy mnohem lépe a za podstatně míň peněz, a jejichž jediným prohřeškem je, že nevlastní diplom. Českým děkanům PF ať je útěchou stanovisko Evropské komise, že v tom nejsou sami (což je přirozeně neomlouvá).

Evropská komise představila v srpnu 2007 návrhy na zkvalitnění vzdělávání učitelů v EU. V preambuli k dokumentu se uvádí, že vysoce kvalitní výuka je nezbytným předpokladem kvalitního vzdělání a odborné přípravy, jež jsou rozhodující pro dlouhodobý růst konkurenceschopnosti Evropy a schopnost vytvářet více pracovních míst. Evropská komise úzce spolupracuje s členskými státy s cílem zlepšit kvalitu vzdělávání učitelů v EU jako součást celkového procesu strategické spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, který povzbuzuje a podporuje vnitrostátní reformy. Tato spolupráce vedla k stávajícímu sdělení Komise. Uvádí společný rámec politiky ke zlepšení kvality vzdělávání učitelů. Dokument je odpovědí na žádost vyjádřenou ve Společné zprávě Rady a Komise o pokroku při plnění lisabonských cílů v oblasti vzdělávání a odborné přípravy z roku 2004, aby se vytvořil soubor společných evropských zásad zaměřených na zlepšení dovedností a kvalifikací učitelů a školitelů.

Ján Figeľ, komisař pro vzdělávání, odbornou přípravu, kulturu a mládež, se domnívá, že mají-li reformy členských států v oblasti vzdělávání být úspěšné, musíme zajistit, aby EU měla vysoce kvalitní učitele. Studie však ukazují na znepokojující vývoj v EU: ve většině členských států jsou dovednosti učitelů nedostačující a je složité je aktualizovat.“

Analýza Evropské komise ukazuje, že stávající systémy pro odbornou přípravu a vzdělávání učitelů v členských státech často neposkytnou učitelům dovednosti, které potřebují, zejména mezi počátečným odborným vzděláváním učitelů a jejich následným uvedením do praxe, odbornou přípravou při zaměstnání a odborným rozvojem.

Odborná příprava při zaměstnání je povinná jen v 11 členských státech (Rakousko, Belgie, Německo, Estonsko, Finsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Rumunsko, Malta, Spojené království).

Pokud odborná příprava při zaměstnání existuje, obvykle nepřesahuje 20 hodin ročně a nikdy není delší než 5 dní v roce.

Vraťme se ještě k vyjádření Jána Figeľa, komisaře pro vzdělávání, odbornou přípravu, kulturu a mládež, že „ve většině členských států jsou dovednosti učitelů nedostačující a je složité je aktualizovat“. Kde jsou možné příčiny? Jen polovina zemí v Evropě poskytuje novým učitelům během prvních let praxe jistý druh systematické podpory (např. uvedení do praxe, odbornou přípravu, odborné vedení). Odborná příprava při zaměstnání je povinná jen v 11 členských státech, ale co učitelé samotní, a zejména v Čechách? Mají čeští učitelé zájem o sebevzdělávání i nad rámec (zdánlivý) své specializace? Jsou schopni při výuce svého předmětu zakomponovat do hodin i něco navíc, mimo hranice svého oboru, aby z hodiny udělali dobrodružství poznání, anebo si to jen "odpracují" a pak začnou nadávat na platy, na drzé studenty s nezájmem o vlastni budoucnost a snahou ze všeho vyklouznout s minimálním úsilím? Na to jsem se zeptal jedné paní učitelky a zde je její odpověď.

„Mám-li se vyjádřit k Vašim otázkám z pozice jedné obyčejné učitelky, která má za sebou 18 let ve školství, přišla o iluze, ale ideály si nenechala vzít, tak tedy :

1) Někteří čeští učitelé mají zájem o sebevzdělávání, někteří ne. Určitě bych negeneralizovala. Také například netvrdím, že všichni poslanci nebo senátoři jsou neschopní, ačkoli nám sněmovna dennodenně dává opačný příklad... naopak doufám, že někteří z nich jsou čestní a pracovití lidé nestojící mimo realitu. Protože mám doma spoustu certifikátů z různých akcí pořádaných NIDV nebo Britskou radou (či Britským centrem), setkala jsem se na nich se spoustou kantorů zapálených pro věc a hledajících nové/další cesty; neučí prostě dvacet let jednu a tutéž hodinu. Znám ale také spoustu jiných, kteří tu stejnou hodinu celých dvacet let učí - bohužel. Jenže v běžné škole, učíte-li náročné předměty, máte tak nabitý program, že si nevydechnete. K tomu přidejte domácí povinnosti a starosti o děti, neboť většina vyučujících je ženského pohlaví, a dostanete portrét neurotické učitelky.

2) Vyučování by skutečně mělo být dobrodružstvím poznání a někteří kantoři se o to nepochybně snaží - ovšem obvykle se svou snahou ztroskotají. Důvodů je spousta. Neujasněný přechod mezi základní a střední školou, resp. střední a vysokou školou (budou nebo nebudou přijímací zkoušky, a když ano, tak jaké, a když ne, budou školy praskat ve švech? A jak se to organizačně zvládne?A na co je máme připravovat? Na přijímací zkoušky nebo na život?). Vysoký počet žáků/studentů ve třídách, který znemožňuje navázat užší kontakt vyučujícího s třídou či s jednotlivci. Patologický pohled společnosti na smysluplné hodnoty/otázky, jako je ideál, čest, poznání, vědění, estetično, etika ... a z toho vyplývající pohled žáků/studentů na kantory - v těchto podmínkách jsou vyloženě směšné kreatury, ačkoli je jejich morálka i vědomosti vysoko nad průměrem společnosti (a takoví kantoři jsou - já je sama zažila jako studentka a pár jich znám jako kolegyně). Děti mají dnes tolik jednoduchých cest k uspokojení svého ega, že většinou nepovažují vyučování za nějaké dobrodružství, ať se o to budete snažit sebevíc. Jsme s manželem oba dlouholetí kantoři, oba se poctivě snažíme, připravujeme zajímavé hodiny, hledáme na internetu, vystřihujeme, lepíme, kopírujeme ... upřímně, naše snaha jde v devadesáti procentech vniveč. Má-li si ovšem člověk zachovat nějaké ideály, stejně to dělá dál, i když si připadá "donkichotsky".

Je to vlastně strašně tristní; už docent Koukolík se v jednom fejetonu Hospodářských novin ptal, kdy děti přicházejí o radost z poznání a proč. Vidím to dennodenně na své bystré dcerce - raději bych zůstala doma a učila ji sama, ale jak to udělat, aby nás můj muž uživil z jednoho kantorského platu?

3) Ano, někteří kantoři hudrají na studenty, ale pokud jste četl poslední statistiky o šikanách (dětí vůči dětem či vůči kantorům) na školách a víte, co můžete vidět na webových stránkách youtube.com, zřejmě pro to bude nějaký důvod. Spousta mých spolužáků a kamarádů učí a mám místy dosti děsivé zprávy o tom, co žáci/studenti podnikají. Nemluvím o výběrových školách v Praze, mluvím o obyčejných školách v obyčejných městech. Řekla bych, že s celou společností není něco v pořádku, a nemyslím tím jen Českou republiku.“

Paní učitelka, o které píši, se přihlásila na Socrates/Grundtvig kurz (http://ec.europa.eu/education/trainingdatabase, CZ-2006-002) „Dialogue between Science and Art - the Concept of Contemporary Kreativity“, jehož pracovním jazykem byla angličtina.

Poplatek za 10denní kurz byl pro české účastníky 2000 Kč (pro zahraniční účastníky 650 euro), v čemž bylo zahrnuto ubytování, stravování, potřeby pro ateliérovou tvorbu a doprava na 2 exkurze. Na kurz se přihlásilo 19 učitelů ze Španělska, Řecka, Turecka, Itálie, Dánska, Belgie, Kypru, Slovenska. Z Čech bylo přihlášeno 5 učitelů, ale z různých důvodů nenastoupil ani jeden, a to i přes osobní pobídku ředitelů středních škol v kraji radní Jihočeského kraje pro školství, mládež a tělovýchovu, či přes osobní sdělení náměstka primátora Českých Budějovic. Předseda INSEA poslal e-mailem oznámení o kurzu všem členům v Čechách a kurz byl inzerován také v elektronických Učitelských listech. Pro české učitele zde byla výborná příležitost 10 dnů mluvit anglicky s kolegy z různých zemi a „vyměnit“ si zkušenosti bez formálních struktur. .

A výsledek? Rok předtím přijelo na stejný kurz 21 studentů a učitelů z Taiwanu! Podle výzkumu kvality lidských zdrojů v rámci OECD jsme na pátém místě odzadu – za námi je pouze Řecko, Polsko, Mexiko a Turecko.

Co tedy s tím? Řešením je další projekt - Kvalita v dalším profesním vzdělávání - připravený konsorciem čtyř partnerů: Národního vzdělávacího fondu, o.p.s. (NVF), Bankovního institutu vysoké školy, a.s. (BIVŠ), společnosti KPMG Česká republika, s.r.o. (KPMG), a Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR (AIVD). Projekt potrvá do července roku 2008 a je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem. Celkové náklady činí 57 284 800 Kč, z českého rozpočtu půjde o částku 14 321 200 Kč. Dosud jsou z projektu dva výstupy: 1) Popis systému řízení kvality vzdělávacích institucí, 2) Popis systému certifikace personálu institucí dalšího profesního vzdělávání, vše pouze v elektronické podobě! (Za ty peníze!) Projekt je jedním z pilířů budovaného systému dalšího profesního vzdělávání v ČR a má vnést do této problematiky výrazný posun. Počkáme si na nejbližší výzkum kvality lidských zdrojů v rámci OECD a výrazný posun v umístnění České republiky. Doufejme, že vysokoškolští pedagogové, vědci a umělci už nebudou mít důvod si stěžovat na to, že jsou na školách soustavně snižovány požadavky na znalosti a dovednosti, na nedostatky ve společenském chování, slabý všeobecný rozhled, či slabé osobní úsilí a trend lehkého úspěchu s minimálním úsilím.