29.3.2024 | Svátek má Taťána


ŠKOLSTVÍ: Střílej, ještě se to hejbe!

19.2.2015

V pátek 13. února (jak symbolické datum!) schválila Poslanecká sněmovna další z bezpočtu novel, která má ambice zasahovat do českého školství. Ponechme stranou fakt, že snad neuplyne měsíc, aby nebyl již tak nepřehledný systém zákonů a vyhlášek týkajících se škol zaplevelen dalším nařízením. Je veřejným tajemstvím, že školství v Čechách prochází permanentní revolucí od devadesátých let, takže až potud nic nového. Co si ale poslanci od novely slibují?

Asi nejklíčovější je nařízení upravující integraci žáků se specifickými vzdělávacími potřebami, což je téma velmi třeskuté, navíc nedávno dosti nešikovně rozvířené panem prezidentem Zemanem. Vezměme to popořadě.

Takto „postiženým“ studentům má být umožněna možnost tzv. individuálního vzdělávacího plánu (IVP), což ovšem umožňuje již současná legislativa. Školy ji ale nerady používají, a to z velice jednoduchécho důvodu. Co jsem kdy zažil, studenti s IVP na tom byli se znalostmi často ještě bídněji než žáci, kteří do školy chodili denně. Důvodem je to, že škola často dává alespoň náznak nějakého řádu, zatímco dítě (či student) odkázaný na domácí „cochcárnu“ se do učení příliš nehrne. Nebo jsem se s takovými nikdy nesetkal. Je otázka, jak často budou tedy školy tento staronový prostředek používat.

Další inovací pro studenty se specifickými vzdělávacími potřebami je možnost používat speciální učebnice. Nevím, kdy byl kdo z poslanců naposledy ve škole, ale zodpovědně píšu, že přinutit studenty (na střední škole) k nošení učebnic je často nadlidský úkol. Potřebnou knížku má, když to dobře jde, polovina studentů (zbytek si ji zapomněl, nechal ve skříňce spolužáka, který náhodou chybí, nechal ji doma a přitom bydlí na internátu a tak podobně). Učiteli často nezbývá než se obejít bez učebnice a pracovat s nějakými okopírovanými materiály. Jak do tohoto zmatku začlenit ještě třeba dva studenty se speciálními učebnicemi, kdy bude mít možná i každý jinou, si nedovedu představit.

Každý učitel má nějaký plán výuky. Sice existují teoretické počty hodin za rok, ale z těch neustále ukusují různé prázdniny, svátky, školní akce, exkurze a podobně. Myslím, že je jen málo pedagogů, kteří tváří v tvář tak náročnému a zdlouhavému procesu, jako je vzdělávání někoho s SPU, nerezignují. „Protekční“ dyslektik pak bude mít školu výrazně usnadněnou a bude demotivovat ostatní, kteří se budou snažit taky si získat úlevy. Vím, o čem mluvím - páni poslanci si nedovedou představit, jak jsou středoškoláci (a nejspíš nejen oni) citliví na jakoukoliv „nespravedlnost“ - chcete-li, úlevy.

Často se zmiňují i asistenti, kteří mají z učitelů sejmout část břemene vzdělávání žáků s SPU. Jsem v tomto směru dost skeptický. Učitelé mi jistě dají za pravdu, jak jakýkoliv cizorodý prvek dokáže hodinu rozložit. Návštěva inspektora, ředitele, studentů PF na praxi či jen kolegy, který přišel na čumendu, zcela změní klima ve třídě. Učí se pak jinak - ne hůř, ale jinak. A to ti výše popsaní mlčky sedí. Co se stane, když bude do učitelova „kázání“ někdo polohlasem hučet, je nabíledni. Bude rušit třídu a z hodiny nezbude nic. A armagedon způsobený třeba dvěma asistenty nebo tlumočníkem do znakové řeči si už vůbec nedokážu představit.

Oč by bylo vše snazší a přirozenější, kdyby studenti s SPU chodili na speciální školy, kde by se jim cíleně mohli věnovat odborníci. Ale to není „in“ a EU by se mohla zlobit, takže radši rozvrátíme již tak chabě fungující systém škol.

Mediálně chytlavějším, ale v praxi nepodstatným je zákaz prodeje nezdravých potravin ve školách. Parlament se asi domnívá, že děti změní ze dne na den svoje stravovací návyky. Je to pitomost. Na naší škole fungoval před časem projekt mléčných svačinek, kdy si studenti mohli za pět korun koupit dotované mléko. Zájem o ně byl tak obrovský, že si distribuující osoba tahala obden domů tašku plnou mléka a jogurtů. Konzumovat tyto produkty jsem viděl jen jednoho kolegu. Řada žáků se navíc každé ráno stavila v obchodě a nakoupila si, co hrdlo ráčilo (chipsy, croissanty, slazené vody, coly a podobně). Zažil jsem (a mnohokrát), že si třída kolektivně objednala pizzu, kterou jim přivezlo auto až do školy.

A abych nehovořil jen o středních školách, o které asi primárně nejde, kamarád učí na Montessori školce. U piva mi vyprávěl, jak děti nejedí obědy, které jim rodiče koupili, protože mají na stole ve třídě hromadu sušenek, ze které mohou brát, kdy jim libo. Inu, alternativní školství.

Novela tohoto zákona tedy maximálně položí několik firem a přivede pár učitelů do blázince, ale určitě stravovací návyky dětí nezlepší.