Z volebního programu TOP 09

Vláda je přesvědčena, že úroveň vzdělání, vědecké a výzkumné činnosti předurčuje budoucí konkurenceschopnost země. Jejich podpora je tedy prvořadou strategickou investicí. Vedle nezbytného objemu prostředků je proto nutné úzkostlivě dbát na efektivitu jejich vynakládání. Vláda bude prosazovat systém, který povede k co nejodpovědnějšímu hospodaření a podpoře excelence.

Z volebního programu ODS

Rozvoj vzdělávání a školství je prioritou. S rostoucím vzděláním se zvyšuje možnost uplatnění. Smyslem naším politiky je vytvořit takové prostředí, ve kterém si občané najdou svou vlastní vzdělávací cestu – a to v jakémkoli věku.

Chápu-li to dobře, TOP 09 ve volebním programu neříká, že bude snižovat celkový objem prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu na vzdělání, pouze říká, že zajistí jejich efektivnější distribuci. Také ODS ve svém volebním programu prohlašuje vzdělání za svou prioritu. Přesto je to zejména ministr financí za TOP 09 a premiér za ODS, kteří vyhrožují vysokým školám poklesem přidělených finančních prostředků, který nemá v novodobé historii země obdoby.

Zpráva z Českých novin (17.2.2012):

Do roku 2014 mají veřejným vysokým školám klesnout příjmy ze státního rozpočtu ze současných 19 na necelých 15 miliard korun. Po dnešním zasedání to uvedla Česká konference rektorů.

Tento krok by byl jistě oprávněný v situaci, kdy by hrozil státním financím odpovídající (tedy zhruba 20 % propad). Vzhledem k předpokládanému vývoji HDP v příštím roce (stagnace či maximálně 2% propad) si takový propad státních financí v příštím, ani v dalších letech neumím představit. Pokud by přesto nastal, znamenalo by to, že máme velice nekompetentní vládu. Naznačený pokles prostředků pro vysoké školy je znepokojivým faktem hned z několika důvodů. Jednak přichází ve chvíli, kdy se akademická obec brání přijetí vysloveně špatných zákonů o vysokých školách a o školném. Časový kontext výhružky snižováním celkových prostředků na vysoké školství a odporu vysokých škol k přijetí daných zákonů může být zcela náhodný, ovšem spíše jde o poměrně nevybíravou formu nátlaku. Návrh na snížení objemu financí pro vysoké školy přichází v době, kdy se již několikrát po sobě výrazně snížil poměr těchto financí k HDP. V roce 2011 činil celkový objem neinvestičních prostředků poskytnutý ze státního rozpočtu vysokým školám 20,1 mld. Kč., předpokládaná hodnota HDP se pro tento rok se pohybuje někde na úrovni 3 660 mld. – prostředky pro VŠ tedy činí zhruba 0,550% HDP. V roce 2010 to bylo 0,589 %, v roce 2009 činil tento podíl dokonce 0,601%. Mezi lety 2004 až 2009 se tento podíl pohyboval v rozmezí 0,676% (rok 2005) a 0,571% (rok 2008). Tedy sečteno a podtrženo – tato podpora nikdy neklesla na úroveň roku 2011. V daném období bylo celkově nejméně prostředků vysokým školám přiděleno v roce 2004 a to šlo o částku 17,4 mld. Výhružka pro rok 2014 mluví ale o 15 mld. Toto lze stěží nazvat podporou vzdělání!!!!

V roce 2011 vydala OECD zprávu „Education at. a glance – 2011" , ve které lze mimo jiné nalézt údaje výdajích na vzdělání v jednotlivých zemích OECD a vybraných zemích G-20. Ve všech sledovaných ukazatelích týkajících se výdajů na vzdělání se pohybujeme hluboko pod průměrem OECD a často se nacházíme na jednom z posledních míst zveřejněných žebříčků. V této zprávě se uvádí, že v roce 2008 vydaly země OECD na vzdělání v průměru 6,1 % kolektivního HDP. Více než 7% vydaly následující země: Chile, Dánsko, USA, Izrael, Korea a Norsko. Pouze v 9 ze 36 sledovaných zemí (OECD + G20) vydalo na vzdělání méně než 5% HDP – Česká republika (4,5%), Maďarsko (4,8%), Itálie (4,8%), Japonsko (4,9%), Slovensko (4,0%), Čína (3,3%), Indonésie (3,3%), Rusko (4,7%) a Německo (4,8%).

Na terciální vzdělání vydaly země OECD z veřejných zdrojů v roce 2008 v průměru 1,0% kolektivního HDP. Nejvíce v dané oblasti z veřejných zdrojů investovalo Norsko (1,6%) a Kanada (1,5%), Česká republika vydala v tomto období z veřejných zdrojů 0,9 % HDP. Méně než Česká republika vydaly z veřejných zdrojů následující státy: Austrálie (0,7%), Itálie (0,8%), Japonsko (0,5%), Korea (0,6%), Slovensko (0,7%) a Velká Británie (0,6%). Z naposled jmenovaných zemí vykázaly Austrálie, Japonsko, Korea a Velká Británie výrazně vyšší výdaje na terciální vzdělávání než Česká republika díky vyššímu zapojení soukromých zdrojů. V celkových výdajích na terciální vzdělávání jsou za námi z těchto zemí tedy pouze Slovensko a Itálie.

V daném kontextu mi např. požadavek na placení školného nepřijde příliš legitimní. Studenti nemohou přeci ze svých kapes dotovat výpadek vládních výdajů na vzdělání. Takový požadavek je nemorální v situaci, kdy vláda deklarující vzdělání jako svou programovou prioritu stále snižuje výdaje na tuto rozpočtovou kapitolu. Zaklíná se přitom nutnostmi úspor – jak ovšem v takovém případě vysvětlí míru poklesu těchto výdajů ve vztahu k hodnotě HDP?

Z předvolebního průzkumu provedeného v březnu 2010 agenturou STEM v plzeňském kraji vyplývá, že pravici volí zejména vysokoškolsky vzdělaní lidé. Ve zprávě o průzkumu je doslova uvedeno: Zatímco podpora ČSSD a KSČM s úrovní dosaženého vzdělání klesá (ČSSD: základní 31 %, VŠ: 15 %; KSČM: základní 16 %, VŠ 5 %), preference ODS, TOP 09 a VV naopak se vzděláním rostou (ODS: základní 10 %, VŠ 35 %; TOP 09: základní 5 %, VŠ 17 %; VV: základní 3 %, VŠ 12 %).

Jako vysokoškolsky vzdělaný tradičně pravicový volič považuji současnou politiku mnou volené pravicové vlády v oblasti vzdělávání za zradu na voliči. Jsem v tom sám?