19.8.2018 | Svátek má Ludvík


ŠKOLSTVÍ: Filmová a televizní fakulta na šikmé ploše

25.5.2018

Když začnou rozhodovat na veřejné vysoké škole diletanti

Jak dlouho ještě bude trvat, než se poměry na kdysi ve světě vážené vysoké umělecké školy začne zabývat kulturní veřejnost a Národní akreditační úřad pro vysoké školství?

Filmová fakulta Akademie múzických umění byla jako vysoká škola založena v ruce 1946. A to jako škola vzdělaných filmových umělců. Svou existenci za ta léta bohatě obhájila. Jejími absolventy byli ve světě respektovaní umělci jako Karel Kachyňa, Vojtěch Jasný a v další generaci velká plejáda české Nové vlny, jejíž díla jsou podnes součástí zlatého fondu evropské a světové kinematografie – Jiří Menzel, Juraj Jakubisko, Věra Chytilová, Miloš Forman, Jaromil Jireš, Pavel Juráček… Podle učebních plánů FAMU po roce 1968 zřídil prosperující filmovou školu v USA děkan FAMU, který do Spojených států emigroval.

Měl jsem tu čest FAMU, obor režie, vystudovat v létech 1966-1971 v jednom ročníku s oscarovou polskou režisérkou Agneszkou Holland. Proslavili se ale i mnozí zahraniční studenti, zejména z Jugoslávie. Jména Kusturica, Zafranovic, Markovic, Karanovic jsou ozdobou historie této školy.

Později jsem měl tu čest od roku 1990 jako vedoucí ročníku na FAMU vyučovat se svými pedagogy – prof. Karlem Kachyňou, prof. Elmarem Klosem, prof. Františkem Filipem, prof. Zdeňkem Sirovým a v neposlední řadě s prof. Otakarem Vávrou. V roce 1995 jsem se na FAMU habilitovat docentem a o pět let později jsem byl na návrh Umělecké rady AMU prezidentem Václavem Havlem jmenován profesorem. Mými kolegy byl prof. Dušan Klein, doc. Petr Koliha, doc. Karel Smyczek, doc. Juraj Jakubisko… Katedru režie tehdy absolvovali dnes nejúspěšnější mladí filmoví a televizní režiséři – Jiří Strach, Karel Janák, Jiří Vejdělek, Tomáš Bařina, Radim Špaček … jistě mi prominou ti, které jsem v tomto výčtu nejmenoval.

Bylo pro mne velkým varováním, když se na počátku 90. let rozhodli někteří studenti, kteří za sebou neměli ani sebemenší praxi v oboru, stávkovat proti vedoucímu katedry, světově uznávanému oscarovému režisérovi Jiřímu Menzelovi a nakonec ho vypudili ze školy. Co tehdy od studentů jeden z nejslavnějších českých filmových a divadelních režisérů požadoval, byla kázeň a osvojení si filmového řemesla. Umělecký talent totiž pochází od přírody a lze jej pouze rozvíjet. Film ovšem není pouze o talentu a obecných uměnovědných znalostech, talent se může projevit pouze tehdy, naučí-li se studenti na škole zvládnout základní technologické vyjadřovací prostředky a ověřit si jejich meze.

Proč byla kdysi FAMU líhní tolika slavných režisérů? Vyučovali je nejen vzdělaní a teoreticky vybavení pedagogové, ale zároveň v jedné osobě i režiséři, kteří za sebou měli série úspěšných filmů prověřených mezinárodními festivaly.

Čas ukázal, jak lehkomyslnost a diletantismus dokáže veleúspěšný projekt Filmové a televizní fakulty zdevastovat. Na počátku století byl zvolen děkanem publicista a snad i teoretik pan Bregant. Patrně nikoli ze zlé vůle se rozhodl zdevastovat jako první katedru režie a během velmi krátké doby se zbavil mých kolegů. Snad i proto, že jsem přednášel obecnou teorii, byl ke mně „shovívavým“ a vyzval mne, abych ve výuce pokračoval. Pod vedením člověka, který se odvážil zbavit školu umělců tak nesporných, jako byl prof. Karel Kachyňa a jako je dodnes prof. Alois Fišárek, jsem ani já na FAMU nemohl zůstat a rozvázal jsem se školou pracovní poměr.

Kterou plejádou úspěšných režisérů se dnes, patnáct let po bregantovském experimentu, může FAMU pochlubit? Za tu dobu tuto státní školu absolvovalo odhadem 80 režisérů. Místo výuky řemesla a ověření si mantinelů vyjadřovacích prostředků ovládla výuku režie diletantská výuka psaní verzí „autorských“ scénářů. A teorie útvaru CAS, bregantovského pohrobka.

Úspěšné absolventy ovšem za časů vrcholné slávy FAMU vyučovali umělečtí suveréni, jejichž filmy byly oceněny na mezinárodních festivalech. Zároveň ovšem lidé obecně kulturně vzdělaní, což prokázali teoretickými i praktickými pracemi, díky nimž se mohli habilitovat docenty a být jmenováni profesory.

Jaká je situace dnes? Na katedře režie působí mezi kmenovými pedagogy jediný profesor. Vedoucími pedagogy jsou magistři, bez habilitace, bez doktorandské aprobace, ale především bez uměleckého kreditu. Každý, kdo nahlédne na internetové stránky FAMU, si může tento fakt ověřit. FAMU přitom není soukromá škola a Národní akreditační ústav pro vysoké školství by si měl tohoto deficitu povšimnout a v oborech, kde mnou výše uvedená praxe existuje, akreditaci uvedených oborů omezit a požadovat nápravu.

Markantní rozdíl lze vidět v devastování katedry režie a vysoké úrovně katedry kamery, kam bregantovský diletantismus zasáhnout nemohl, protože výuka kamery vyžaduje exaktní oborové znalosti podpořené kreditem vlastní umělecké praxe. Na katedře také působí prof. Vladimír Smutný, prof. Jaroslav Brabec, prof. Pecák. Atakům rovněž odolala katedra dramaturgie a scenáristiky díky velkému úsilí veleúspěšného autora doc. Petra Jarchovského, prof. Lubora Dohnala, doc. Marie Mravcové, CSc., praktickými výsledky osvědčené Aleny Müllerové…

Proč to všechno ale píši. Kdo si přečetl program aspirujícího děkana Zdeňka Holého, jistě musel nabýt dojmu, že se připravuje spolu se svým týmem na restart. Že pochopil, v čem byla síla světově uznávané umělecké školy v jejích tradicích, a tuto státní školu, placenou z veřejných prostředků, chce rehabilitovat před uměleckou i diváckou veřejností. Ovšemže program nového děkana musel být trnem v oku všem pedagogům, kteří na škole jen parazitují a vlastní praxí nejsou schopni dosáhnout uměleckého kreditu, ba mnohdy nejsou schopni ani teoreticko-praktickou kvalitou získat kvalifikaci, která je požadována pro vysokoškolského učitele.

Tytéž parazitní proudy dnes usilují o to, aby děkan, který chtěl škole jako celku vrátit její kredit a opodstatnění, aby i nadále byla financována z veřejných prostředků, což není možné demonstrovat jinak, než uměleckou kvalitou absolventů, byl odvolán a nastolen znovu mátožný stav posledních patnácti let, kdy školu tak úspěšně ovládali. Nemluví ze mne ani hořkost ani touha se na školu vrátit – při současném pedagogickém složení katedry režie a divoké militantnosti některých představitelů katedry dokumentární tvorby, by to pro mne nebylo ani možné.

Návrh na odvolání děkana, který chce škole vrátit ztracený kredit vysoké školy uměleckého zaměření prosazují jednomyslně: Mgr. Helena Bendová, BcA. Jan Hecht, Bc. et BcA. Tomáš Janáček, Mgr. David Jařab, MgA. Vít Klusák, Mgr. Petr Marek, BcA. Greta Stocklassa. Jména, která s výjimkou režiséra Víta Klusáka veřejnost vůbec nezná, kredibilita jejich uměleckých prací není ničím prokázána a jistě ne náhodou ani jeden z členů nemá žádnou školskou ani vědeckou hodnost, což by mělo být pro Národní akreditační úřad pro vysoké školství, jemuž tuto skromnou glosu zasílám, důvodem ke konání, k němuž byl zřízen.

Převzato z autorova blogu s jeho souhlasem



Diskuse


P. Kubáč
16:12
25.5.2018

P. Han
18:42
25.5.2018

V. Církva
22:11
25.5.2018

A. Stiess
13:53
25.5.2018

J. Uzel
12:11
25.5.2018

J. Švarda
10:23
25.5.2018

B. Lukáš
12:22
25.5.2018

P. Lenc
10:23
25.5.2018

J. Berger
9:56
25.5.2018

P. Zinga
9:55
25.5.2018

A. Alda
!
10:12
25.5.2018

F. Kusák
9:28
25.5.2018

P. Jášek
8:56
25.5.2018

I. Vermis
18:45
25.5.2018

A. Alda
10:13
25.5.2018

počet příspěvků: 24, poslední 25.5.2018 10:11









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.