V době velmi nedávné byli odhaleni dva ministerští podvodníci, jejichž diplomové, resp. bakalářské práce vykazovaly doslovné shody s pracemi jinými. Tito lidé pod tlakem médií rezignovali na své funkce, nic jiného se jim však nestane. Tituly takto „pracně“ nabyté jim zůstanou. Stávající vysokoškolský zákon totiž odebrání titulu, ani po prokázaném podvodu, neumožňuje. Nutno připomenout, že se nejedná o první případ studijních podvodů na místech, na která je vidět. Stačí snad jen připomenout Marka Bendu nebo lžidoktora práv Kalvodu. Ostatně neoprávněné užívání titulu u nás není trestné.

Bohužel, těch několik zveřejněných případů je jen vrcholkem ledovce. Společnost si (Bůh ví proč) žádá stále více lidí s vysokoškolským vzděláním, a tak je má mít. Co na tom, že inteligence takových adeptů zdaleka nedosahuje požadavků, které by měly být na absolventy vysokých škol kladeny. Poptávka je ovšem vysoká, a proto se zvyšuje i nabídka. Máme u nás snad více vysokých škol než v Německu, kde je počet obyvatel zhruba osminásobně vyšší (ovšem i tam byli objeveni ministerští akademičtí podvodníci, připomenu jen Karla-Theodora zu Guttenberga). Objeví-li se nařízení, že úředníci vyššího ranku mají mít vysokoškolské vzdělání, tak ho prostě získají. Zejména když za své vzdělání zaplatí, ať na soukromých, ale i na státních vysokých školách. To pak přibývá úspěšných absolventů andragogiky, politologie, práv, ekonomie nebo společenských věd. Samozřejmě nechci tyto obory jako takové dehonestovat, ale právě na nich přibývá všelijakých absolventů bezmála geometrickou řadou. Vlastně novodobá poptávka po titulech už dokonale poškodila renomé humanitních a společenských věd. Neslyšela jsem totiž, že by si nějaký člověk, dychtící po nějakém titulu, „hodil“ rychlokurs jaderné fyziky…

Problém není jen v opisování, resp. stahování (přetahování) cizích textů do závěrečných prací. Způsob, jakým tito „studenti“ skládají zkoušky, je zcela neprokazatelný. Případný videozáznam je i ve fotbale nákladnou záležitostí a i kdyby se pořizoval, pak by se jeho rozbor týkal jistě více toho, zda nedochází k sexuálnímu harašení (tedy pokud je zkoušejícím muž; o tom, že by harašila profesorka, nebo studentka mohla obtěžovat profesora, se, také nevím proč, jaksi neuvažuje). Možná, že to bude vypadat podivně, ale musím se těch opisovatelů závěrečných prací zastat. Neboť oni nevědí, co činí. Nemají ani ponětí, co je vědecká práce, že by měla vycházet ze závěrů vlastních výzkumů – a vlastně, co je to takový výzkum? Vždyť nyní už na středních školách studenti své referáty a výstupy projektů pravidelně stahují z internetu. Jsou sice i v Evropě vyspělé země, kde studenti stále musí psát práce rukou (aby alespoň text odněkud opsali a částečně vnímali), ale my jsme na přední linii jakéhokoliv pokroku.

Našlo by se asi jen málo politiků na jakékoliv úrovni, těch, kteří studovali až během své politické kariéry a jejichž diplomky (bakalářky, ba někdy i doktorské disertace) snesou jakákoliv vyšší měřítka. Posuzovala jsem před několika lety diplomku někdejšího starosty jednoho z pražských obvodů. Tématem bylo založení pražské univerzity; tedy námět mnohokrát vědecky zpracovaný. „Autor“ si toho byl vědom, resp. kdosi mu to řekl, a tak opsal celý text doslova, hned ze tří knih. Jen tak, bez odkazů, bez poznámek. Když jsme spolu s kolegou předložili své kritické posudky, odpověděla nám etická komise Univerzity Jana Amose Komenského (právě tato vysoká škola žije ze studií politiků a jiných „potřebných“ lidí), že to sice není nejlepší práce, ale nejedná se o plagiát! Dle všeho v pojetí této „univerzity“ je plagiát takové dílo, které je opsané jen z jedné knihy.

Nejhorší na tom je, že podobné plagiáty se zdaleka netýkají jen politiků. Každý rok jich vzniká bezpočet na univerzitách soukromých, ale i veřejnoprávních, pofidérních i těch nejvíce renomovaných. Vysokoškolských studentů je prostě moc, aniž by tomu odpovídaly jejich inteligenční předpoklady. Možná, že se po roce 1989 důležitost studií na úkor jiné činnosti poněkud přehnala – jistě není mnoho zemí, kde by se „studovalo“ i na zedníka. Budiž ovšem pochválena jejich práce (tedy těch zedníků).