Budoucí egyptologové možná nebudou moci dostudovat na Univerzitě Karlově magisterský program - obor nezískal akreditaci. Ve světě přitom patří čeští egyptologové mezi uznávané odborníky. V čele s Miroslavem Bártou si nedávno připsali další významný nález. V egyptském Abúsíru poblíž Káhiry objevili hrob jednoho z faraónových lékařů.

Průzkum jižního Abúsíru je navíc největším projektem české vědy v zahraničí. "Zřejmě by AK měla náš obor pro nízkou vědeckou úroveň zavřít rovnou... A hned," napsal Bárta rozhořčeně na svůj facebookový profil.

Oč vlastně v této zdánlivě vysoce expertní při jde? Podle dlouholetých zkušeností s úrovní a stylem rozhodování naší Akreditační komise se právem domnívám, že nejde ani trochu o egyptologii, která je, dle slov rektora Univerzity Karlovy Václava Hampla "výkladní skříní české vědy". Jde o Akreditační komisi jako takovou. A zejména pak o její předsedkyni Vladimíru Dvořákovou.

Jak vlastně funguje Akreditační komise? Tento nesystémový institut funguje de facto jako poradní orgán ministra školství, ale subordinačně pod něj nespadá. Předseda komise je jmenován premiérem, ale komise jako taková nemá žádnou přímou odpovědnost za své kroky. Na rozhodnutí Akreditační komise si můžete stěžovat zase jen u Akreditační komise. Zejména pod nynější předsedkyní Dvořákovou se komise ustanovila jako nedotknutelný monarcha stojící nad českým vysokým školstvím s klackem v ruce, který rozhoduje zcela neomezeně a nekontrolovaně o všem, co se v této sféře smí a nesmí odehrát.

Komise má jedenadvacet členů podle odbornosti – od medicíny přes technické obory po společenské vědy. Každý člen má k ruce tzv. pracovní skupinu, která mu připravuje hodnocení jednotlivých žádostí o akreditaci. Výstup z pracovní skupiny by měl být odborně způsobilý a neměl by připouštět další zpochybnění. Přesto se to ale namnoze děje. Znám příklad, kdy pracovní skupina dodala dva kladné posudky na žádost a komise ústy své předsedkyně ji přesto zamítla. Důvod je zřejmý. Předsedkyně Dvořáková zjevně usoudila, že rozumí všemu na světě nejlépe. Aktuálně například egyptologii. Inu proč by ne.

A v jakémže to oboru paní, dříve soudružka Dvořáková vlastně vystudovala? Její původní specializace je dějepis – ruština. Její dizertace z roku 1987 se zabývá revolučním hnutím ve střední Americe. Doslova zde píše: "Snažila jsem se prokázat, že jedním z nejdůležitějších faktorů, které ovlivňují mexickou politiku, je samotná hloubka revolučního procesu, jeho sociální obsah." Na jiném místě též kritizuje mexickou politiku za to, že, cituji, "může být protiimperialistická, ale stěží internacionalistická ve smyslu proletářského internacionalismu". Je skoro zbytečné dodávat, že vedoucím dizertace soudružky Dvořákové byl odborník nad jiné, Jaroslav Cesar, v letech 1973-90 ředitel Orientálního ústavu ČSAV, kde od roku 1981 pracovala též sama Dvořáková. Mimochodem pod jménem Cesar a datem jeho narození najdete v databázi důvěrníků STB spolupracovníka s krycím jménem Jarda. A tu to máme. Soudružka odbornice na středoamerickou revoluci nám před očima transformovala v odborníka na všechno, včetně egyptologie. A s touto kvalifikací všeználka panuje českému vysokému školství, apodikticky rozdává rady na všechny strany, a jak je patrné z egyptologické kauzy, naprosto ignoruje, že někdo dávno před ní v nějakém oboru získal světový věhlas a dokázal velké věci. To zřejmě nic neznamená. Proč? Proto.

Jestli chce nová vláda a její ministr školství něco pro naše vysoké školství opravdu hodnotného udělat, měl by se především zamyslet nad dnešním stavem Akreditační komise a jejím vedením. Včera bylo pozdě.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus