Na českou politickou scénu vtrhla kohorta padesáti syrských sirotků. S nápadem přišla europoslankyně za lidovce Michaela Šojdrová. Nápad to byl racionálně podložený – proč se máme nechat (jakožto Česko) okopávat kvůli nedostatku solidarity. 

Přijměme padesát syrských sirotků a budeme mít pokoj. Coby europoslankyně zná paní Šojdrová své pappenheimské a ví, jak to v těchto kruzích chodí. Nejde o výsledek, jde jen o efekt. Migrační krizi řešme založením komise. Image České republiky řešme přijetím své Pappenheimské i sirotků. Slováky na černou tabuli nedali, protože přijali dvanáct uprchlíků. Když přijmeme padesát sirotků, možná z Bruselu dostaneme i lízátko a razítko s Hurvínkem do notýsku.

Velká vřava je teď kolem sirotků, které zatím nikdo neviděl, netuší, kdo to je, kde jsou, odkud přišli a vůbec co je to zač. Zasloužil se o ni Andrej Babiš svou, slušně řečeno, nestátnickou reakcí, která by se dala slušně interpretovat větou „s vašimi sirotky jděte na Macháčkův palouk“. Kdyby založil komisi a uvolnil grant pro založení NGO Syřánek s cílem získat přízeň pro pověst České republiky v očích předáků Evropské unie, získal by pokoj a mohl dál prosazovat svůj projekt, jak tu migrační krizi řešit. No, neudělal to, a teď to má na tapetě. I ti, kteří ještě včera bouřili proti bezzubé evropské migrační politice, teď horují pro syrské sirotky, aby mu okopali kotníky. Měl držet hubu.

Cíl je prostý, představte si Kaťuši, takzvaný gardový minomet z druhé světové: padesát trubek, v každé je nacpaný jeden syrský sirotek, komandýr zavelí „pal“ a salva letí Babišovi na hlavu. Tohle nemůže Babiš přežít.

Což o to, on to přežije. Jenom si tak říkám, jsa omletý nejednou takovou vřavou, co bude, když skutečně paní Šojdrová přiveze padesát sirotků.

Oni ti sirotci, kupodivu, jsou živoucí bytosti. V české politice jsme už měli jednu patálii se sirotkem. Byla to Zdeňka Havlíčková, národní to sirotek, Čechy milovaný, ba vzývaný. No a ona, zrádkyně, se zamilovala do oficíra, barona Quida Battaglii. Naštěstí včas umřela na tuberkulózu, jinak by ten národní škandál mohl mít nedozírné následky.

Teď bude těch sirotků třicet. To aby se paní Šojdrová zasadila pro zřízení Ministerstva sirotků s Pochem v čele. Ale ani pak nepůjde zabránit, že některý ten sirotek… rozbije šutrákem okno. Anebo frnkne do Dusseldorfu, což je ještě pravděpodobnější…

Aféra se sirotky je osvěžující, nicméně jádro věci je neměnné. Evropští předáci se zvolna sunou k pochlapení, nikoli k poznání reality, protože ji dávno znají: praxi „vylov a přivez“ je třeba zaměnit na praxi „vylov a vrať“. Pak bude mít smysl diskuse o sirotcích a o těch migrantech, kteří už na evropském území jsou, protože ty, legály i ilegály, už nikdo nikdy žádnou mocí nazpátek nedokáže vrátit, protože je to technicky nemožné.