To se značně povedlo rodákům ostrova pojmenovaného omylem Singapur - doslova „Město lvů“, kteří tam nikdy nepobývali. Prý jednou se tam vyskytl tygr a krátkozraký domorodec si ho spletl s vládcem zvířecí říše (singh).

Nevábná močálovitá končina, kde všeho všudy uboze přežívalo pár rybářů, patřila malajskému sultánovi a ten patřil Holanďanům. Začátkem devatenáctého století britský imperialista Thomas Stamford Raffles ale sultána přemluvil k podepsání jakési protektorátní smlouvy, jak tehdy bývalo zvykem. Holanďané se nakvasili a málem vypukla válka, jak tehdy rovněž bývalo zvykem.

Za druhé světové války v Singapuru britské impérium utrpělo pořádný mrtvičný záchvat, z něhož se již nikdy nevzpamatovalo. Tam zakopl a již se nezvedl bílý kolonialismus. Představte si tu drzost: v naprostém rozporu se štábními učebnicemi Japonci šli džunglí na Brity ze severu, kdežto kanony obránců mířily opačným směrem k moři.

Ostrůvek o rozloze pouhých 636 čtverečních kilometrů s necelými pěti miliony obyvatel (77 % Číňané, 14 % Malajci, 7 % Indové) je čtvrtý největší přístav na světě (po New Yorku, Rotterdamu a Jokohamě). Má čtyři oficiální řeči: čínštinu, angličtinu, malajštinu a tamilštinu (jazyk jihoindický) a čtyři hlavní náboženství: buddhismus, islám, hinduismus a křesťanství.

Takto komplikované zázemí bylo předzvěstí a pro mnohé pesimisty zárukou pořádných krvelačných konfliktů. Singapur byl členem malajské federace až do roku 1965, poté byl vypuzen a nezávislost mu znamenitě svědčí. K vzájemnému národnostnímu mordování nedošlo, přemnohé rozkvetlo bez krutostí, tolik populárních v tolika jiných státech světa. A největší zásluhu na tak znamenitém budovatelském výkonu má Lee Kuan Yew, narozen v roce 1923 a zemřel teď velmi nedávno v březnu 2015. „Singapur je příliš malý k uplatnění jeho talentu,“ tak tatíčka vlasti charakterizoval rovněž nemalý Henry Kissinger. Lee vystudoval na univerzitě v Cambridge, jakož i jeho manželka, a zplodili několik talentovaných potomků. Na ministerských křeslech vesměs sedí vzdělaní technokraté. Početní fušeři a tyrani pokládají mimořádně úspěšné počínání Singapuru za neprominutelnou urážku. Pokrokové živly v západním světě se rovněž značně zlobí. Socialistická internacionála vyloučila Singapur ze svých řad.

Otec vlasti - kult osobnosti. S těmito otci zejména v pokulhávajícím třetím světě to nejednou neslavně dopadlo: buď je svrhli (Nkrumah v Ghaně, Sukarno v Indonésii), nebo je nesvrhli (Nyerere v Tanzánii) a oni svou nezávislou a svobodnou zem přivedli k bankrotu. Dosud bohužel v Zimbabwe fungující prezident Robert Mugabe tuto dřív prosperující britskou kolonii sice obdařil výstavbou několika svých skvostných paláců, avšak také i celonárodním hladomorem. V nedalekém sousedství tam fungovaly obludy typu ugandského Dada Amina, autentického lidožrouta, zdobeného fiktivním doktorátem (Ph.D.), jakož i insigniemi parašutisty izraelské armády, s níž ovšem neměl nic společného.

Lee Kwan Yew, rodák ze Singapuru, někdejší britské kolonie, zakladatel její nezávislosti v roce 1959 a její pak předseda vlády až do roku 1990, z bídné končiny na rovníku, bez přírodních zdrojů a s komplikovanou etnickou, náboženskou a všelijak jinak náročnou strukturou, se podařilo vytvořit prosperující, velice výkonný stát, jehož per capita hrubý domácí produkt je o polovinu vyšší než ve Velké Británii, její bývalé koloniální matce a maceše. A naopak v Singapuru o hodně nižší je její kriminalita.

- - -

Do tamější rovníkové výhně jsem poprvé nahlédl v roce 1967, zrovna v době spisovatelského sjezdu v Praze a téměř rok před pokusem o pošetilost socialismu s lidskou tváří a následně uštědřeným tankovým výpraskem od internacionálních bratrů. Tehdy Singapur dělal dojem nevábné, dost i páchnoucí končiny s plesnivými baráky na spadnutí, se znečistěnou, biologicky mrtvou řekou. Po soumraku uléhali před obchody hlídající Indové v turbanech a podvlékačkách. Tehdy jsem se tam s žádným Čechem nesetkal, ale objevil jsem tam Maďara. Tak se mi u barového pultu hlasitě projevoval chlapík připomínající grofa Bobbyho v uherském provedení.

Neodolal jsem a přistoupil s otázkou „Nejste vy maďarský hrabě?“

Pečlivě upravený krasavec s vizáží hollywoodského milovníka z třicátých let bez překvapení vyhověl: „Nikoliv, jsem markýz z Malty.“

Ten večer, jakož za těch dalších, mnoho alkoholu kolovalo v jeho údajně modré krvi. „Milý pane, vždyť je to tady úplná diktatura! Policajta tady nepodplatíte, jen si to představte! Na ostrově už nenajdete ani hada,“ bědoval pamětník starých, údajně lepších časů. Středem jeho nelibosti a hlavním zloduchem pro něj byl tento Lee Kuan Yew, víc osvícený autokrat než bezbřehý demokrat, který se zasloužil o prosperitu a pořádek. Úspěšně usiluje o rozkvět státu a společnosti - ale ne za jakoukoliv cenu.

- - -

Od té doby jsem se tam ocitl několikrát, dostkrát. Částečným důvodem byl dodatečný kontakt s tam žijícím čínským příbuzenstvem, mnou vyženěným. Takže i s příležitostí se dozvědět víc, než co by stačil vyčenichat pouhý turistický vetřelec.

Ale i ten by postřehl, že mrtvá řeka po letech ožila, mrskají se v ní zdravé rybičky. Moderní, až extravagantní počiny architektů, mezi nimi slavná jména jako například I.M. Pei, čínský Američan či americký Číňan, jehož tradicionalisté proklínají za onu průhlednou pyramidu spáchanou před pařížským Louvrem.

V centru se výstavba soustřeďuje na banky a podobné komerční instituce. Hotely světové kvality a reputace - Carlton, Hilton, Hyatt, Sheraton, Mandarin se stejným managementem jako legendární Peninsula v Hongkongu, Dynasty Hotel vystavěný ve tvaru honosné pagody. Business Traveller uveřejnil tabulku deseti nejkvalitnějších hotelů na světě. Devět je jich v Asii, desátý v USA (hotel Plaza v New Yorku), nic v Evropě. A jako numero uno v tomto globálním šampionátu byl vyhodnocen singapurský výtvor Shanghri-La, majetek místního cukrového krále.

Jednou k půlnoci jsme tam zavítali. Mám potíž s popsáním místa a dojmu. Částečně to byla moderní opera, umělecká galerie, skulptury, reliéfy, luxusní obchůdky a foyery. Zapadl jsem ve vestibulu do fotelu a pozoroval okolí - elegance a zejména mládí, ouvej. Číšnice krasavice se sklání, sukně se jí rozevírá až ke kyčli. Designer takových úborů by si zasloužil Nobelovu cenu.

Krátce poté došlo k výstavbě unikátního výtvoru prapodivného tvaru - tři věže, skoro ve tvaru kornoutů, dosahující velikánské výše 55 poschodí, tam spojené jakousi střechou, na ní plavecký bazén rozsahu 150 metrů, snad i tenisový kurt, možná že víc než jeden, kolik míčků při takové příležitosti zmizí v hlubinách, oznamoval náš potomek, nedávno tam zabloudivší. V oblasti Sky Park vznikl tento podivný skvost The Marina Bay Sands hotel, z něhož náramný pohled 360 stupňů na celé pozoruhodné město a stát.

Kombinace hotelů a obchodních center, vše pod jednou střechou. Všude zeleň, fontány a lahodná klimatizace. Kdokoliv může vejít a setrvat a nepovalují se tam vagabundi. Velká města mají své proslulé ulice - Pátou Avenue, Champs-Elysées, Oxford Street, Kurfürstendamm, v Singapuru je to Orchard Road. Nahlížíme do výkladů s nabídkami, aniž vidíme mnoho cenovek. „Jestliže se musíte ptát na cenu, tak si zjevně toto zboží nemůžete dovolit.“ První své auto, Dodge 1956, jsem v Americe koupil za deset dolarů. Zde teď bych měl příležitost utratit za kapesník sumu, z níž by mohla rok žít početná rodina.

Potěšila nás zpráva v The Strait Times, že na této Orchard Road, bulváru hojnosti a luxusu, policie zadržela krajtu, jeden a půl metru dlouhou. A maltský markýz si nám kdysi stěžoval, že nic takového už tam nikde není.

Doprava plyne harmonicky, jaký to kontrast s mnoha metropolemi Afriky a Asie, kde stát již de facto odumřel, anarchističtí motoristé a chodci si počínají zcela po svém a výsledkem je beznadějný chaos a zácpa. V Singapuru ale na červenou do vozovky zpravidla nikdo si netroufá vkročit. Odhoďte na ulici papírek a neúplatný polcista zasáhne. Odhození špačka cigarety přijde na několik set dolarů a sazby se zvyšují spíš přísností než inflací.

Už v roce 1989 v novostavbách v zeleném prostředí, kde není člověčinou nadupáno, žilo 86 procent všeho národa a většina z nich byt vlastnila. Anthony Lewis, významný americký žurnalista a nikoliv příznivec autorikářských režimů, přiznal (The New York Times, 3.srpna 1993): „Tohle musí být nejlépe plánované a nejdokonaleji spravované město na světě.“

Člověk se tam nemusí bát, nehrozí pocit nebezpečí, ba ani potřeba úzkostlivé opatrnosti. Nepotulují se tam bandy agresivních výrostků. Provinilce, pokud se vyskytnou, trestají jednak vězením a tvrdou prací, převýchovně se tužit, jednak nářezem přes prdel (tzv. caning, výprask holí). Správně, výborně - není nad názornou agitaci.

Singapurská hůl a americká zadnice: z této kombinace se v roce 1994 zrodil incident s docela globálním dopadem. Tiskové agentury oznámily do světa, že Michael Fay, osmnáctiletý americký spratek z buržoazní rodiny rumunského původu, se ve volných chvílích zaobíral vandalstvím, sprejem poznamenal větší počet automobilů, též měnil jejich poznávací čísla a vrhal vejce.

Doma v Americe se nad takovou maličkostí zamhouří oči. Nikoliv však v pečlivě spravovaném státečku na rovníku. Tamější soud vynesl rozsudek s trestem ve výši víc než 2000 dolarů pokuty, čtyř měsíců pobytu za mřížemi a šesti ran rolí na vandalovu zadnici. Američtí diplomaté okamžitě a neúspěšně protestovali k předsedovi tamějšího nejvyššího soudu. I prezident Clinton několikrát zaintervenoval a vyvolal údiv, že má tolik času zaobírat se takovou epizodou při uvážení jeho jiných starostí (tehdy Bosna, Haiti, Somálsko - Kosovo, Usáma a Monika pak poněkud později).

V březnu 2003 na shromáždění potentátů v Manile, Mahathir Muhamad, tehdy ještě úřadující premiér Malajsie, prohlásil, že asijské hodnoty mají univerzální platnost, kdežto ty evropské jsou pouze pro Evropany. Jménem mnohých obvinil Západ, že se snaží světu vnucovat cizí koncepty s nepříjemnými, nepřijatelnými prioritami, jako je důraz na práva jednotlivce, i když mohou být ke škodě na blahu společnosti. Mezi těmi asijskými hodnotami velebil šetrnost, tvrdou práci, stabilitu, pořádek.

Jenže důkladnost se někdy značně přehání. V dokonale hygienickém metru platí zákaz stravování. Interpretace zákazu je natolik bezbřehá, že pokutu riskuje i osoba se žvýkací gumou či bonbonkem v ústech.

Setkal jsem se s několika tam žijícími našinci a mámil z nich názory na tamější život. Oceňovali jeho kvalitu v porovnání s poměry v sousedních zemích, ale rádi by přivítali menší dávku státního paternalismu. Jedna rodina například obdržela z Prahy videokazetu s filmem Věry Chytilové „Faunovo příliš pozdní odpoledne“ - a záběr s přehlídkou českých ňader na plovárně chyběl, cenzoři ho vystřihli. Museli si tedy přehrávat celý opus v jim neznámé řeči, tolik času promarňováno pro někoho třeba zajímavou, ale v podstatě jalovou činností.

Lee Kwan Yew byl velikán pragmatický, nikoliv ideologický. Demokracii v našem západním porozumění nevnucoval v jiném civilizačním prostředí a dobře činil.

Jeďte se tam podívat na dosažené výsledky.

KONEC

*******************************************
Ota Ulč - Mouchy naší doby
V nakladatelství Šulc&Švarc vyšla kniha o současném rozpoložení lidstva, které nejvíc otravují islámští fanatici a teroristé, bída a hlad, přírodní katastrofy i zkreslené představy o fungování globálního světa. Díky moderním technologiím jsou možné úžasné věci, ale jejich smysl a trvalý přínos se vytrácí. Mouchy naší doby obtěžují nejvíc Afriku a Asii, ale daří se jim znamenitě i v bohaté Evropě a Americe a to může být do budoucna nebezpečné. Bohužel si často nepřipouštíme své chyby a omyly ne proto, že bychom měli špatný charakter, ale jednoduše proto, že si žádné neuvědomujeme.

Neoficiální stránky Oty Ulče