29.3.2024 | Svátek má Taťána


SETKÁNÍ: Slunečné Setkání Zvířetníků ve Věšíně

9.6.2014

„Slunce. Slunečné. Sluníčkové.“

Anka se opaluje, autor Vave

To bylo nejčastější jednoslovné hodnocení letošního velkého Setkání Zvířetníků ve Věšíně, které jsem zaznamenala od účastníků Setkání v mini anketě při nedělní snídani. Další dodávali: „Nejteplejší nejen počasím, ale hlavně lidsky. Nejbližší. Pohodové, komorní a perfektní. Klidné a rodinné.“

Nejbližší bylo Zvířetnické setkání bohužel jen pro některé účastníky. Pro naše moravské a slezské sestry i bratry bylo místo konání v brdských lesích přece jen trochu z ruky, a tak čest Moravy hájila pouze Matylda s Kačkou a strakaticemi. A obhájila ji skutečně důkladně, neboť v psí soutěži Memoriál Dona Pedra se Borůvka umístila na druhém a Světluška na prvním místě. A Kačka nejen že měla outfit perfektně sladěný s kavalířími šátečky, ale také účinně pomáhala při dětských i psích soutěžích.

Dětská soutěž, autor Vave

Sluníčka a tepla jsme si opravdu žili do sytosti. Ať už v přesném, nebo přeneseném slova smyslu. Bylo nás méně, teplé počasí nikoho nevybízelo k delším výletům, tak jsme čas trávili pohodově pospolu, ať už na terase, nebo ve stínu před chatičkami.

Z tohoto pohledu bylo Setkání skutečně perfektní; dalo by se říct, že jedinou vadou na kráse bylo ne úplně dobré sociální zařízení, které opravdu dosluhuje, a také místo na opékání buřtů mělo svou nejlepší dobu už dávno za sebou. No a jídlo bylo spíš typu „školní jídelna“, jak výstižně řekla Matylda, ale jíst se dalo a bylo ho dost.

Tyto snad jediné negativnější stránky pobytu ve Věšíně nám pomohlo překonat jednak to, že nás bylo méně, jednak právě ona rodinná atmosféra, ve které se člověk snáze přenáší přes všechno horší.

Sisska chovací se ráda nechá přenášet, autor Lika

 

„Brdy. Brdské rybníky.“

Do Brd jsem se těšila. Ačkoli to do nich mám z Prahy docela blízko, vlastně jsem se tam nikdy pořádně nedostala. A v podstatě to tak zůstává i nadále, protože kvůli teplu a pospolitosti, kterou se nám nechtělo opouštět, jsme vyjeli jen krátce na nákup do blízké obce Věšín, což je dost málo na poznání kraje. Ale doufám, že se na Brdy a okolní rybníky podívám alespoň na fotografiích, které zcela nepochybně zveřejní dobrodružnější účastníci Setkání.

 

„Zapsíno.“

Tento pocit z letošního Setkání mě zaujal, protože devět psích účastníků není zas tak moc. Je ale možné, že tento dojem vznikl právě proto, že jsme hodně času trávili společně, a naši psi byli samozřejmě s námi.

Róza s Arinkou, autor Vave

Nejčetnější psí zbarvení bylo letos strakaté. Mimo již zmíněných strakatic veselou barvu dresu hájili čeští strakáči Arinka a Denis, který navíc v psí soutěži obsadil třetí místo. Na stupně vítězů tedy jednobarevní psi nedosáhli.

Černou barvu reprezentovala Bubuší labradorka Rózka a dvě skorokníračky Sisska a Anka, i když tedy Anka je dnes už spíš stříbrně melírovaná než černá. Dvouletá Rozárka měla ze Sissinky, kterou v sobotu přivezla Myška, evidentní radost, a obě nerozbitné slečny vířily prostorem, následovány nadšenou Arinkou.

Něžné zbarvení a současně welterovou váhu pak reprezentovala Sisinka a „půdl“, tedy stříbrná Bonynka. Obě byly shledány Likou výsostně kočičími pejsky, a jako takové byly obdivovány a mazleny. Dlužno říct, že nejen jí, ale i všemi námi ostatními.

Mimo těchto psokočiček se ve Věšíně vyskytovaly i pravé kočky. Okouzlující malý britský kocourek Kubík a mazlivá mourovatá kočička, kvůli které si Beda i buřta odtrhla od úst a vyšplhala s ním na hromadu dříví, aby ho mohla kočičce nadrobno nakousaný naservírovat.

Britské kotě zvané Provokatér, autor Vave

Mezi zúčastněnými pejsky panoval klid, mír a blbnutí až na jeden moment, kdy se Anka s Arinkou nemohly dohodnout na tom, které z nich patří můj buřt. Ale obešlo se to jen pohledy z oka do oka, vyceněnými zuby a několika nadávkami, které se nehodí na veřejnosti citovat.

Psí soutěž jsem už zmínila z pohledu výsledků. Za její přípravu je potřeba poděkovat Páje, která vše pečlivě naplánovala a promyslela. A když nakonec nemohla do Věšína přijet, organizace se ochotně ujala Asteris, které vydatně pomáhali i další účastníci Setkání. Omlouvám se, že je nejmenuju, ale jako reportér jsem v tomto bodě naprosto selhala. Děkuju předem, že mě někdo doplní a jména obětavců uvede.

Všichni pejsci se ukázali být snaživými a úspěšnými soutěžícími. Až na skorokníračky. Sisinka se naopak ukázala být pejskem velmi svobodomyslným, po cenách a oceněních nikterak neprahnoucím. A v Ance shromáždění psů a Zvířetníků probudilo vzpomínky na dávné coursingové závody, takže když soutěžili ostatní psi, kňučela dychtivostí. Dvakrát se jí podařilo vyvléknout se z postroje a vyletět na louku, kde marně hledala igelitový střapec. Při závodě samotném pak ignorovala slalom i tunel, a když zjistila, že střapec se opravdu nekoná, závod prostě zabalila.

Nácvik odložení, autor Lika

Skorokníračky se tedy nakonec sestersky a spravedlivě podělily o poslední místo. Sláva vítězům a čest poraženým!

 

„Pořadatel. Bublifuk od princezny.“

Dětí se letos sešlo poměrně dost. Anička a Kristýnka od Hanči. Zuzanka a Vašík od Karakal. Náš Táda a Máťa. V sobotu ráno ještě přijela Adélka od Lenky S. a odpoledne dorazil i Rafík s maminkou Heduš a tátou Danem.

Organizace dětské soutěže se ujala Lenka S. s pomocníky. Soutěž měla šest stanovišť a probíhala v různých kategoriích podle věku. Všechny děti se s nadšením zapojily a myslím, že i když samozřejmě byly rozdány ceny podle dosažených výsledků, vítězi byli nakonec všichni. Zvláště pak bych vyzdvihla rok a půlletého Rafíka od Heduš, který vždy nejprve vyhodnotil zadání, zda mu vyhovuje nebo ne, a podle toho se k danému úkolu postavil. Buď se úkolem odmítl vůbec zabývat jako věcí nepodstatnou a jeho pozornosti nehodnou, nebo předvedl, že umí, zná a ví, ale že to stačí, protože má důležitější věci na práci. Případně přehodnotil zadání po svém: proč by měl vyndávat předměty z písku, když stejně účelně poslouží odstranění písku okolo věcí?

Hodnocení „nejlepší bylo bublifuk od princezny“ pochází od Adélky – ani se tomu nedivím, „princezna“ v krásných dlouhých sametových šatech, která dětem rozdávala ceny, skutečně zaslouží velký obdiv nejen proto, že jí to tak slušelo, ale i proto, že se v těch šatech neupekla. Fotografie – doufám – dodá někdo jiný, neboť právě finále dětské soutěže moje baterie už nezvládla. Stejně jako většinu psí soutěže; rychlé dobití na moc snímků prostě nestačilo.

Přišla princezna, autor Lika

Pořadatel – tento dojem si odváží ze Setkání jedna mladá a šikovná účastnice, která se poprvé ocitla v roli psí porotkyně i v roli „zkušební komise“ na jednom ze stanovišť dětské soutěže.

Ale já si myslím, že pořadateli jsme tentokrát byli my všichni. Každý jsme nějak přiložili ruce k dílu, protože program byl pestrý a lidí poměrně málo.

Prostě jako vždy Zvířetníci sobě.

„Večer, kdy nás opustil elektrický proud; pozor, pivo v ohrožení!“

O víkendu v Brdech mimo našeho Setkání probíhal i Den pozemního vojska Bahna 2014, v jehož rámci se vojákům podařilo údajně rozbít důležitý transformátor. Jestli to je pravda, to nevím, každopádně v sobotu večer přestal jít v kempu elektrický proud. Což bylo značně nepříjemné, protože na elektřině nebylo závislé pouze čepování piva (nadpis této kapitolky je autentický víceslovný nejsilnější dojem jednoho z účastníků Setkání), ale i „čepování“ vody. Navíc čepování piva personál bryskně zajistil dotlačením a zapojením elektrocentrály. A rozsvícením spousty svíček na stolech i na toaletách.

Výpadek proudu způsobil také to, že na terase v sobotu proběhl akustický kytarový večer. Na rozdíl od pátku, kdy Jarda od Asteris doprovázel Vaška hrou na elektrickou baskytaru, hrál Vašek, a občas také Ri, pouze na španělku. Škoda jen, že Jajka, Beda a Lika musely odjet brzo poté, co se začalo hrát.

A nakonec i s tou elektřinou to dopadlo dobře, protože ještě než jsme šli spát, voda začala téct a světlo svítit.

 

„Mám žampióny! Klid a krása. Nejlepší ze všech.“

Musím přiznat další reportérské selhání – o žampiónech bohužel nemohu přinést žádné další podrobnosti, snad mohu doplnit jen to, že autorce tohoto dojmu oči opravdu zářily a že žampióny pro ni letošní Setkání jistě učiní vskutku nezapomenutelným.

Věřím také, že Osmé velké setkání Zvířetníků bude nezapomenutelné pro nás všechny, stejně jako jsou nezapomenutelná z těch či oněch důvodů všechna předchozí.

Pospolu, autor Lika

I když možná někdo nebude souhlasit s tím, že letošní Setkání bylo ve skutečnosti to nejlepší, já si dovolím se k tomuto hodnocení připojit. Zejména z důvodu, že ho mám ještě tak silně pod opálenou kůží. A taky proto, že se letošní Setkání po všech komplikacích nakonec vůbec podařilo opravdu uspořádat – tady je na místě poděkovat Karakal, která se ujala uvolněných otěží a organizaci Setkání dokočírovala ke zdárnému konci. A také Asteris, která jí v tom pomáhala.

Ještě několik dnů se budou tady nebo na Hadech objevovat odkazy na nová a nová fotoalba a budou přibývat další vzpomínky na letošní Zvířetnické setkání ve Věšíně, kterému jste dali přívlastek „slunečné“. Ještě několik týdnů z něj budeme čerpat síly.

A doufám, že taky budeme pomalu přemýšlet nad tím, kdo – kdy – kde uspořádá Setkání další, tentokrát již deváté. Protože by bylo škoda, kdyby tato úžasná tradice snad měla zaniknout.

Hurá na příští setkání (nebo pro piškot) - Arinka, Róza a Sisska, autor Vave

Další fotografie najdete zde:

http://vave-ri1.rajce.idnes.cz/Slunecne_Setkani_Zviretniku_ve_Vesine

http://1234zana.rajce.idnes.cz/Vesin_2014/

Vave Neviditelný pes



KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !