Podle statistiky (do prstů se mi dere mantra „vědci zjistili, že...“) jsou Češi šestadvacátý nejbohatší národ světa. To může vyvolat širokou škálu pocitů.

Optimista, a mezi ně se počítám, cítí uspokojení, tím spíš, že od posledního zjišťování jsme si polepšili o dva stupínky, byli jsme osmadvacátí. Skupina Allianz to zjistila zkoumáním poměru úspor a dluhů a takhle jí to vychází. Výsledek možná souvisí i s širším ekonomickým pohledem, naše zadlužení jako státu pořád ještě nemá tak mamutí rozměry, jakých dosahují dluhy států, které jsou v žebříčku nad námi.

Škarohlíd bude prskat, že Němci jsou na tom třikrát líp než my a jsou v žebříčku o osm příček výš. Zajímavé ovšem je, že vůbec nejvýš trůní Švýcaři. O nich se samozřejmě nedá tvrdit, že nic nevyrábějí – jejich hi-tech výrobky jsou proslulé svou kvalitou už po dlouhé generace, nicméně jejich hlavní síla tkví v tom, že šikovně spravují pníze těch druhých. Být co nejblíž finančním tokům, to je klíč k bohatství. Viz takové Lucembursko. O jeho produkci nějak není slyšet, je to daňový ráj, do něhož se ulejvají prachy ze široka daleka. To se to pak moralizuje a odsuzuje!

Tak tedy Němci jsou na tom třikrát líp. Po třiceti letech od pádu komunismu vidíme, že heslo aspoň dohnat, když už ne předehnat, bylo neskonale naivní. Dva totalitní režimy, nacistický a komunistický, nás připravily o kapitál. My tady můžeme makat jako šroubečkové, ale výsledky jdou tam, odkud se to makání financuje. Bude se to zvolna zlepšovat (zlepšuje se to), ale už teď je vidět, že Německo nedoženeme nikdy.

Ale oni Němci byli bohatší než my už ve středověku, proč by to teď mělo být jiné?

Tyto řádky píši v Německu, kde jsem v Kolíně nad Rýnem na výstavě Photokina. Opět se mi tu potvrzuje známá pravda: čísla ukazují na třetinu oproti Němcům… jenže v tom Německu je to třikrát dražší než u nás. Bylo by tedy třeba porovnávat, co si za naše výdělky můžeme dopřát. Tohle kritérium ale zjištění Allianz nepostihuje.