17.7.2018 | Svátek má Martina


ŠAMANOVO DOUPĚ: Vítězný únor očima pamětníků

24.2.2018

„Celkem v Praze obdrželo 6 650 příslušníků LM 5 960 pušek a ke každé 10 nábojů“
*********************************************

Stále se objevují názory, že převzetí moci komunisty v únoru roku 1948 se dělo ústavním způsobem. I někteří soudobí historikové tvrdí, že převrat byl uskutečněn zejména díky politické obratnosti tehdejších komunistů. Podpora „mas“ prý byla jen kamufláží skutečného politického boje. Nebylo to pravda, bylo užito i brutálního protiústavního násilí. Už jsem o tom psal dříve, dnes svůj příspěvek zopakuji – pro další inernetovou generaci.

Unor_48

Známá historická fakta se budu snažit podotknout jen stručně, hlavní slovo dám jisté komunistické brožurce o událostech „Nekrvavé revoluce“. Jenom ještě připomenu, že 40 % hlasů v českých zemích, které dostala KSČ v prvních poválečných volbách znamenalo i 40 % osazenstva v pražských závodech organizovaných v ZO KSČ. Komunistům se však podařilo ovládnout ROH, kde bylo organizováno už 80 % zaměstnanců. Pražské závody zas určovaly situaci v celém kraji a prakticky v celém státě.

Už na konci roku 1947 komunisté v podnicích dokončili systém „desítek“. Soudruh Vogel ze ZWP (Waltrovka Jinonice) o tom vypráví: „Myslím, že tak zvané »desítky« v závodech sehrály důležitou roli. Desítkáři dostávali informace z první ruky a měli za úkol okamžitě o všech akcích a událostech informovat svou skupinu. Kromě toho sledovali chování ostatních, hlavně členů jiných politických stran. Hodně s nimi mluvili, vysvětlovali jim situaci a vyváděli je z omylů, do nichž je dostali představitelé jejich stran... ...diskuse byly tehdy hodně bouřlivé, ale užitečné... ...desítkové buňky byly propojeny tak, že mohly být ihned mobilizovány k činnosti. Proto se také dařilo svolávat tak velké akce... ...všechno se dělo hned, rychle a bez zdržování...“

„Desítky“ se osvědčily např. i při založení Lidových milicí. Podnět k němu přišel přímo z ÚV KSČ už v úterý 17. února 1948. Ing. Stanislav Rejna, bývalý ředitel závodu Walter Jinonice nejdříve vzpomíná na horečnatou noční organizační práci. Druhý den ráno „probíhá nábor spolehlivých a osvědčených soudruhů do jednotek milicí, který řídí velitelé rot a velitelé čet. Rozhodli jsme se postavit čtyři roty po 100 mužích a speciální čety po 25 mužích. V první speciální četě, v úderném oddílu vedeném soudruhem Krejčíkem, jsme soustředili straně oddané, mladé a statné soudruhy s cílem plnit naléhavé a náročné úkoly...
Ze soudruhů bývalé firmy Srb a Štys byla vytvořena pátá bojová rota... Byly určeny motospojky, střídání stráží, pohotovostní služby, stanovili jsme způsob spojení rot s velitelstvím, určili jsme čas pro příjem a předávání zpráv.“
[Toto byly tzv. „strážné oddíly“, které vznikly ze „závodních milicí“. Lidové milice byly ze „strážných oddílů“ transformovány rozhodnutím ÚV KSČ až 21. února 1948. Další den byl do pozice velitele hlavního štábu LM ustanoven Josef Pavel (obrodný ministr vnitra z roku 1968), do funkce jeho zástupce František Kriegl (“ten“ náš miláček národa, hrdina i pro prezidenta Zemana ze srpna 1968) a post politického komisaře zastával další obrodník Josef Smrkovský. (Pozn. 2018)]

Soudruh Pernt ze závodu Walter Jinonice vybíral do LM tvrdé a bojovné chlapy, kteří měli své zkušenosti s Mnichovem a s okupací. „Nelze ani popsat pocit, když v únorové odpoledne, téměř večer, přijelo do továrny velké nákladní auto, naložené novými vojenskými puškami. Dostali jsme rozkaz, abychom pušky rozdali právě těmto věrným soudruhům, kteří již byli rozděleni do čet. Za pomoci soudruhů Zápotockého, Mezery, Pánka a dalších jsme rozdělili téměř 485 pušek. Když jsme je rozdávali a k nim náboje, viděli jsme, jak se mnohým napětím třesou ruce. Ve tvářích se rýsovalo odhodlání neustoupit reakci ani o krok.“
[Zbraně pocházely ze skladů vojsk Ministerstva vnitra, kam patřili i pohraničníci.]

Už 19. února večer předsednictvo ÚV KSČ zná úmysl demokratických ministrů podat demisi. (Mají své špicly přímo na sekretariátech koaličních partnerů.) 20.2. dopoledne propuká odstoupením 12 ministrů vládní krize. V poledne zazní z ÚV KSČ rozkaz: „Mobilizovat nejširší lidové vrstvy, dosáhnout definitivní demise ministrů a doplnit vládu zástupci obrozené národní fronty.“

Komunistický ministr vnitra Nosek vyhlašuje pohotovost SNB od 18.30. Od tohoto okamžiku střeží příslušníci SNB všechny důležité objekty a závody v hlavním městě. „Paralyzují činnost reakce.“ (Také do Berouna, Kolína, Českého Brodu, Brandýsa a Benešova přijíždějí vybrané pohotovostní oddíly SNB. Praha je obklíčena. Divadýlko na demokratický hlas lidu může začít.)

V sobotu 21. 2. proběhla masová manifestace na Staroměstském náměstí za účasti 80.000 lidí, „organizovaná a ukázněná“. Jak vzpomíná předseda závodní rady ve Waltrovce s. Šedivý: „Při hlasování o účasti na tomto táboru lidu byli všichni pro, jediná ruka se nezvedla proti. Dělnická jednota zarazila i členy ostatních politických stran, národní socialisty a sociální demokraty zejména. Vůbec se neodvážili vystoupit proti vůli lidu.“ (Zejména, když se v podniku už čtvrtý den producírovali statní soudruzi s ostře nabitými kvéry, kterým se nedočkavostí si vystřelit třásly ruce. ) „...nakonec šli v jednom šiku s komunisty.“

Pokud někdo přece jen nešel? Odpoledne téhož dne „pokračuje očista závodů od reakčních živlů.“

Komunisté mají plně pod kontrolou Československý rozhlas i městský rozhlas v Praze.

V neděli 22.2. se konal sjezd závodních rad. Do promrzlého Průmyslového paláce se dostává 1.000 hostů a 8.000 delegátů. To už podporují sjezd i sociální demokraté v závodních výborech. Rezoluci, která „požaduje další znárodňování, znárodnění zahraničního obchodu a zejména tiskáren, žádá uzákonění národního pojištění a zabezpečení důchodů, přijetí ústavy,... vyslovuje důvěru SNB“ nakonec nepodpořilo jen 10 delegátů. Zároveň soudruh Zápotocký vyhlašuje na 24.2. jednohodinovou manifestační stávku.

Akční výbory v tiskárnách znemožňují tisk a distribuci nekomunistických novin.

V pondělí 23.2. „pokračují energická opatření SNB a LM k udržení pořádku, klidu a kázně. V armádním rozkazu generála Svobody jsou zdůrazněny oslavy 30. výročí vzniku Rudé armády.“ (Zatímco z vnitráckých skladů putují flinty a munice do rukou věrných a tvrdých soudruhů.)

Odpoledne vyhlašují pučisté z ÚV KSČ další rozkazy:

„1. Zajistit převahu spolehlivých sil ve městě a zabránit tak většímu seskupování reakce - část dělníků musí být proto neustále ve středu města!
2. Mít pod kontrolou všechny důležité objekty!
3. Nepolevovat v boji s reakcí!
4. Stupňovat údery a tak stále zvyšovat aktivitu členů strany a pracujících mas!
5. Obsadit a kontrolovat všechny výpadovky z Prahy a pražské mosty!
6. Vybudovat spolehlivou zpravodajskou službu a mít k dispozici přesné údaje o pohybu reakčních sil!
7. Ustavovat dále oddíly LM a připravit je k zásahu!“

(Noskovi policajti začali obsazovat redakce a kanceláře demokratických stran a zatýkat jejich nekolaborující představitele. „Vůle lidu“ může být konečně projevena.)

Vedoucí krajský tajemník KSČ s. Krosnář instruuje předsedy závodních organizací komunistů v pražských podnicích: „Je doba, kdy je konec přesvědčování, to jsme dělali plné tři roky. Teď je chvíle, kdy je potřeba jednat, dělnická třída se již nenechá narušovat ve své práci a převezme moc trvale do svých rukou.“

V úterý 24. února 1948 proběhla jednohodinová generální stávka. „Nestávkuje pouze 98 zaměstnanců... Je prováděna očista závodů od kolaborantských (!!!) živlů.“ Večer je na Václaváku 70.000 pracujících, valí se přes Příkopy před ÚV KSČ, kde vzdávají hold straně. Ústřední akční výbor NF vydává další rozkazy:

„Netrpte shlukování reakčních živlů, kteří chtějí vyvolat neklid a rozvrat, a tyto štváče odevzdávejte k potrestání! Zamezujte šíření protistátních tiskovin a letáků, směřujících proti Gottwaldově vládě a
lidu! Z funkcí je třeba odvolat všechny osoby veřejného života, úředníky a funkcionáře, kteří projeví nebo projevili nesouhlas s Gottwaldovou vládou!“

(Beneš ještě nepodepsal demisi vlády, zatím se rozhoduje. V Československu stále panuje ta nejryzejší demokracie pod sluncem.)

Ve středu 25. února nastupuje historické finále. Dvě hodiny po půlnoci má Gottwald připraven návrh na doplnění vlády. „...bude trvat na tom, aby prezident Beneš demisi přijal. Návrh je třeba podpořit mohutnou manifestací, která bude svolána na Václavské náměstí.“ Rozkaz z ÚV KSČ zní: „V případě, že Beneš odmítne demisi přijmout, bude manifestace přenesena na Hrad. Oddíly LM budou 25.2. ozbrojeny.“

Dopoledne jsou rozdány poukázky na odběr pušek. „Celkem v Praze obdrželo 6.650 příslušníků LM 5.960 pušek a ke každé 10. nábojů...“ (Příslušnící SNB ostré náboje nemají!!!)

Z rozkazu ÚV KSČ k Lidovým milicím: „Soudruhu veliteli, ručíš straně za naprosto hladký průběh dnešní manifestace síly, disciplinovasti, organizovanosti a vyspělosti dělnické třídy. Soudruhu veliteli, ručíš straně za udržení pořádku v Praze v této historické době...“

Soudruh inženýr Rejna, který tehdy ve svém žlutém koženém kabátě padl do oka západním novinářům, vzpomíná s hrdostí na střetnutí s fanatickými studenty: „...Nerudovkou projíždíme hladce, ale Malostranské náměstí je zaplněno studenty a davy zvědavců. Jakmile však autobusy 1. sledu zastavily a vyskákali soudruzi s puškami, jako když do vrabců střelíš (!!!), náměstí je v mžiku prázdné. Po vyčištění Malostranského náměstí vytlačujeme další bojůvky z ulic kolem Hradu.
Jedeme dále Úvozem na Pohořelec. Zde stojí kordón SNB, hledám majora Dudu, ale není zde a soudruzi o žádných provokacích nevědí. Vyjíždím na Loretánské náměstí k ministerstvu vnitra, vyskakuji z auta. Na náměstí je asi sto zfanatizovaných chlapců a dívek. Na strážnici je jediný příslušník SNB, který je mým vpádem zaskočen a překvapen, dovolí mi však telefonovat. Volám ÚV KSČ a líčím situaci tak, jak ji vidím z okna strážnice. Zástup jde rychle a v patách má rozvinuté družstvo samopalníků SNB. Děvčata pobíhají a sotva stačí udýchaně skandovat Ma-sa-ryk. Na více se nezmohou. Za jednotkou SNB rázně pochodují družstva našich chlapců, ve sražených dvojstupech, v pravé ruce pušky v ponosu. V několika minutách je klid...“

Vzpomínky soudruha ředitele doplňují další soudruzi z jinonické Waltrovky: „Přibližně v době, kdy Beneš jmenoval nové ministry, pokoušeli se reakční studenti proniknout k Pražskému hradu. Z příslušníků SNB, kteří jim bránili v cestě, si mnoho nedělali. Nějak se dozvěděli, že mají zákaz použít zbraně. Bylo zapotřebí zapůsobit na ně psychologicky. Sedmá oblast LM - jinonická waltrovka - dostala příkaz k akci.

Po páté hodině odpolední dorazily dvě skupiny po 250 ozbrojených dělnících. Tato skutečnost zcela změnila situaci. Jakmile fanatičtí studenti zahlédli Lidové milice, rozlehl se mezi nimi ustrašený pokřik... „bolševici postupují se zbraněmi...“, jejich řady se zmateně rozprchly a za krátkou dobu byli rozptýleni a zcela izolováni v malých hloučcích. Na dláždění se povalovaly pouze postrácené klobouky...“

(Celkem bylo zatčeno 118 studentů, většina z nich pak byla vyloučena ze studií a uvězněna. )

Pokračuje další Waltrovák, soudruh Míla Šedivý: „... Zajímavou zkušeností oněch dní byla družba waltrováků s pohraničníky. Na signál POPLACH ALFA přišli do závodu příslušníci tehdejšího karlovarského útvaru SNB, střežícího státní hranice, aby se postavili do jedné řady s pracujícími. Jejich příchod jsme zpočátku sledovali s nedůvěrou. Ledy se však prolomily, jakmile nás chlapci ve stejnokrojích začali učit zacházet se zbraněmi...“

A na závěr dovolte vzpomínku na samotnou slavnou vítěznou manifestaci, která se na Václavském náměstí v té době konala. Soudruh A. Novák z Janky Radotín: „Pochod Vodičkovou ulicí byl rozhodný. Z chodníku nás mnozí přihlížející pozdravovali, ale nikdo neměl odvahu se k nám přidat. Na Václavské náměstí se nemohl jednotlivec nebo skupina dostat, protože vstup z ulic byl přísně střežen a pouštěny byly jen organizované průvody z továren. Rovněž tak uvnitř Václavského náměstí byla z bezpečnostních důvodů všechna okna, balkóny obsazeny milicionáři z továren a dělníky, kteří na nás mávali.

Soudruh Novák byl „doslova zahlcen atmosférou. Ze všech stran, od Musea, Opletalovou, Jindřišskou ulicí, přes Příkopy a Národní třídu se valily nepřetržité proudy lidí a všechny boční ulice byly zaplněny. Byl to pro každého pocit, který se snad ani nedá vyjádřit. Stáli jsme zrovna proti Melantrichu s velkým nápisem Svobodné slovo. Na balkonech stáli opřeni o zábradlí dělníci v montérkách s milicionáři, kteří byli také v montérkách nebo jen tak v kabátech a mávali. Tolik lidí pohromadě jsem v životě neviděl a také již neuvidím.“

(Ale uvidíš! )

Citáty jsem opsal z ohořelého výtisku Zvláštní přílohy Zpravodaje OV KSČ Praha-5 a Informací ONV Praha-5 "Únor 1948 v Praze 5 ve vzpomínkách přímých účastníků“. Jde o vzpomínky na dobu, ve které začaly justiční vraždy, bezprávné věznění a mučení desetitisíců nevinných lidí a útěky dalších statisíců. A nesmírné lhaní, lhaní, které dodnes pokračuje.

Tento pamflet vydali komunisté ke slavnému 40. výročí Vítězného února v roce 1988 za časů zcela rozvinuté perestrojky! V době, o níž soudruzi Grebeníček a Ransdorf tvrdí, že stačilo už jen trošičku, a už by tady byl ten správný samosprávný socialismus a reformy a všechno. V době, kdy se připravovaly akce Norbert a Vlna... Přitom soudruhům z komise regionálních dějin OV KSČ v Praze 5 vůbec nedošlo, že se vlastně přiznávají ke kriminálním činům. Revoluce v roce 1948 byla prý zcela ústavní a dle zákonů!

Zrovna jako dnešní KSČM.

Poprvé vyšlo v NP 25. února 1999, podruhé 18. 12. 2008

PS 2018: „Doba nesvobody“, to jest i restituční nároky a političtí vězni ze 3. odboje jsou oficiálně uváděny až od 25. února 1948.

Několik dalších Šamanových příspěvků o československém komunismu:

Episody trvající 42 let
Bezstarostné dětství (Jistoty komunismu 1)
Vzdělání a kultura pro všechny (Jistoty komunismu 2)
Nikdo se nemusel ptát, co mu hrozí zítra (Jistoty komunismu 3)
Zdravotní a sociální jistoty (Jistoty komunismu 4)

Jak provádět očistu
Zločiny komunismu.
Žaluji!

Převzato z Šamanovy hospůdky U hřbitova.



Diskuse


Z. Velínský
22:48
24.2.2018

V. Heidlerová
8:47
25.2.2018

O. Mayer
21:36
24.2.2018

V. Heidlerová
8:52
25.2.2018

F. Houžňák
18:33
24.2.2018

J. Lepka
Jo
10:28
24.2.2018

K. Pavlik
3:22
24.2.2018

J. Lepka
10:27
24.2.2018

F. Houžňák
18:35
24.2.2018

V. Heidlerová
9:01
25.2.2018

K. Pavlik
11:45
25.2.2018

počet příspěvků: 15, poslední 25.2.2018 07:23









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.