Tak ono se tam už více než rok válčí. V Sýrii. Různí pozorovatelé v posledních dnech konstatují to, co je patrné delší dobu: Když v zemi existuje "ozbrojená opozice", pak se jedná o občanskou válku. Kdy tato "vnitřní záležitost" přeroste v mezinárodní konflikt? Už přerostl, už se střílí. Kam až to povede?

Aniž bych chtěl hodnotit vnitřní politiku pana Bašára Asada, je fakt, že vede k masivnímu utíkání obyvatel ze země. Vloni byla Sýrie jedním z několika států, který se nejvíce podílel na nárůstu uprchlíků. Lidé utíkají zejména do sousedních zemí – Turecka, Libanonu a Jordánska. Ty už na svých územích hostí desetitisíce syrských utečenců. Už toto samo je přímým zatažením těchto zemí do konfliktu. Jordánsko je příliš slabé na to, aby se vůbec nějak moc nespokojeně tvářilo. Libanon byl desítky let pod přímou vojenskou okupací Sýrie, která skončila až roku 2005. Turecko si naopak na syrském území už smlslo.

Aniž bych probíral celou historii místních válek o hranice, připomenu jen dvě historky. První: Sýrie bývala součástí Osmanské říše. Druhá historka je mladší: Při dělení území po bývalých kolonizátorech si Turecko přisvojilo kus území, které mělo být syrské. Přímořskou provincii Hatay zabralo v červnu 1939, kdy oblast byla ještě pod francouzskou správou. Syrská samostatnost začíná až poté, co byly vichystické jednotky v roce 1941 poraženy Svobodnými Francouzi a britskými jednotkami. Sýrie si tuto provincii dodnes "nárokuje", ovšem zatím spíše mlčky. Syrské obce, jež jsou napadány armádou, jsou jen desítky kilometrů od této poměrně historicky "čerstvé", avšak už mezinárodně uznávané hranice.

Za tuto hranici utekly celé rodiny, zejména ty, které mají v Turecku příbuzné. A to včetně vůdců polické opozice i vysokých syrských důstojníků i s rodinami. Muži z "normálních" uprchlických rodin se zdržují jen kousek za nimi. A překračovali je zpět mimo přechody – aby zjistili stav majetku. Anebo pašovali tabák a zbraně. Také proto Syřani letos začátkem roku pohraniční oblasti zaminovali.

Už před rokem jsem poznamenal, že Turecku stačí, aby jeho armáda postoupila o těch pár desítek kilometrů v rámci "humanitární akce", kdy by mohla "dočasně" ochránit místní civilní obyvatelstvo turecké národnosti. Dodám, že něco takového už Turecko poměrně nedávno udělalo. Když se v červenci 1974 pokusili řečtí juntáši ve spolupráci s kyperskými druhy připojit Kypr k Řecku, mělo to dva efekty: Zlá, zlá řecká vojenská junta padla a na Kypru se vylodila turecká vojska, aby ochránila místní Turky. Skoro čtyřicet let je ostrov rozdělen zelenou hranicí. Jižní část patří do EU a platí se zde eurem; severní, pouze Tureckem uznávaná kyperská turecká republika tedy nepatří přímo Turecku, ale jsou na ní umístěna turecká vojska. Vlastně právně nikoli "turecká": Vojáci dostali "severokyperské občanství", které jim umožňuje účastnit se demokratických voleb a referend o (ne)sjednocení ostrova… Totéž by moho potkat i severní území Sýrie!

Teď Syřani sestřelili nad mořem turecké vojenské letadlo. A po druhém letadle, které hledalo nezvěstné piloty, zahájilo palbu. Turecko požaduje, aby to bylo považováno za "útok na NATO", a oznamuje, že se bude "bránit v souladu s mezinárodním právem". Bílý dům se nechal slyšet, že na Sýrii by měla být "vložena odpovědnost za střelbu", sestřelení spojeneckého letadla pak označuje za "úmyslný čin".

Dovolte, abych poznamenal, že cvičné lety v bezprostřední blízkosti hranic, za nimiž probíhají boje, dokonce i neúmyslné překročení těchto hranic "neozbrojeným vojenským letadlem" je z tureckého hlediska také "úmyslný čin". Lety, které kopírují zalomenou geopolitickou linii, ji občas "nechtěně" překročí, letadla stále ještě létají v obloučcích, nikoli dle úhelníku. Na ef čtyřce není na první pohled patrno, že je "neozbrojená". Ale PROČ tedy probíhaly lety v blízkosti syrských hranic, když má Turecko dostatek prostoru mimo tyto hranice? O výzvědné lety nejspíš nešlo, zde jsou k dispozici jiné stroje a jiné technologie. Nabízí se odpověď, že mohlo jít o tureckou provokaci anebo o test protiletadlové obrany Sýrie. Možná to tak není, nicméně Turecko zřejmě připravuje vojenskou intervenci, která by mohla obsadit jen část severního syrského území. Zde by současné syrské opoziční struktury, nacházející se zatím na tureckém území, mohly vyhlásit nějakou vládu, po jejímž uznání by dorazila internacionální pomoc. Další vývoj je nesnadné odhadovat.

Protože, stejně jako jsem se ptal po motivu tureckého jednání, ptám se zde i PROČ Sýrie sestřelila právě teď turecké letadlo – a PROČ svůj útok zopakovala? Co má zase za lubem ona, jak si syrké načálstvo představuje další vývoj? Zřejmě alespoň část syrského vedení doufá ve "zmezinárodnění" konfliktu. Který už dávno mezinárodní je.

Jediná ruská námořní základna mimo území bývalého SSSR se nachází v syrském městě Tartus, sto kilometrů od "sporné" syrsko-turecké hranice. Tartus už několik měsíců hostí vojenskou flotilu v čele s letadlovou lodí "Admirál Kuzněcov", jež do země připlula "chránit mír". Připomeňme, že jiná ruská flotila se při předloňské plavbě do spojenecké Venezuely zastavila (dle slov ruských maršálů) ve dvou "spřátelených zemích" – v Libyi a v Sýrii. Libye už tak přátelská k Rusku není, v prostoru Středozemního moře je posledním ruským vojenským spojencem právě Sýrie, díky níž není ruské námořnictvo zamčené za Bosporem. Rusko dodává zbraně syrskému režimu; nedávno zadržely britské lodě poblíž skotského pobřeží jednu z lodí, které tyto zbraně (vrtulníky) převážely. (Proč nejela ruská loď přes Dardanely a Bospor? Turecko vyhlásilo embargo na dovoz zbraní úžinami pro Sýrii.) Nemyslím, že by Rusko chtělo válčit, ale myslím, že Sýrie by ho do konfliktu chtěla přímo namočit, jako se ostatně nejméně jednou už stalo. Míním tím syrský vpád do Libanonu roku 1976. K invazi 40 000 syrských vojáků došlo na "žádost libanonské vlády", ale bez sovětské podpory či vědomí, nicméně v době, kdy byl v Damašku na návštěvě vysoký sovětský politik. Který sice okamžitě odjel, nicméně svět si to vyložil tak, že bez Rusů by do toho Syřané nešli. Oni by do toho bez Rusů Syřani nešli ani teď!

Ale jsou tu země, které by chtěly válčit, a které už prostřednictvím teroristů v tomto regionu válčí. Sýrie válčí proti Izraeli z území Libanonu prostřednictvím Hizbaláhu. Při poslední "válce raket" byly na libanonském území přítomni severokorejští vojenští specialisté, kteří obsluhovali íránské rakety země-moře. Izrael se zatím úzkostlivě vyhýbá tomu, aby byl do ozbrojeného konfliktu zatažen. Nicméně už naznačil, že alávité, tedy sekta, z níž pochází Asádovci, by mohli v Izraeli získat humanitární asyl. (Kde jinde než v Izraeli?) Už to je svým způsobem intervence. A nezapomeňme, že izraelskou anexi Golanských výšin z roku 1967 mezinárodní společenství neuznává. (Zatímco tureckou anexi Hatay ano.)

Čeká nás nepřehledný vývoj, kdy do válečného konfliktu může být zatažen celý svět. Obama má před volbami a nějaký rozhodný vojenský krok s předpokládaným vítězstvím v dohledné době by mu mohl pomoci. Zejména když se na březích Středozemního moře bude moci zprostředkovaně vypořádat se zlou, zlou Severní Koreou a zlým, zlým Íránem (aniž by musel bombardovat přímo jejich území). V sousedním Iráku ještě Američané jsou, a domů by to mohli vzít přes Sýrii. No a Putin se zase stal novodobým carem, který nezakrytě touží po "blízkém zahraničí", a pošilhává i po hranici Labe-Vltava. Dlouhodobě řinčí zbraněmi – v Sýrii i v Kaliningradu, odkud míří svými raketami na Prahu.

Víme, že Blízký východ je sud prachu. Uvědomme si, že střepiny po jeho výbuchu mohou zasáhnout i nás. A roznětka už syčí…

Psáno v Praze dne 26. června 2012

Zatímco jsem psal tento článek, spadl mi internet, a nedlouho poté už válka, co byla na spadnutí, spadla taky. Zatím jen slovně:

NATO, svolané ke konzultacím podle čl. 4 charty, odsoudilo páteční sestřel tureckého vojenského letadla. "Aliance stojí pevně za Tureckem," prohlásil generální tajemník organizace Rasmussen, což se dalo očekávat. Turecko tedy nepožádalo podle článku 5 o vojenskou účast spojenců. Zřejmě chce být politicky kryté, až zaútočí samo.

"Každý by si měl uvědomit, že turecký hněv je silný a ničivý," pravil turecký premiér Recep Erdogan. Závazky tureckých ozbrojených sil se po sestřelu prý změnily a turecké jednotky "odpoví" na jakékoli narušení "svých hranic" se Sýrií. Syrská vláda je "tyranská", proto Turecko "pomůže syrskému lidu zbavit se diktátora," prohlásil Erdogan.

"Prožíváme ze všech úhlů pohledu opravdovou válečnou situaci. Když jsme ve válce, všechna naše politická opatření, všechny strany a všechna odvětví musejí být podřízena vítězství," prohlásil k tomu na zasedání syrské vlády prezident Bašár Asad.

Načež propukly boje na předměstí Damašku.

Už před deseti lety jsem napsal, že Turecko může být buďto mostem, po kterém do Evropy překráčí islámismus, anebo evropským šípem, namířeným do muslimského světa. Teď jde o ten druhý případ. Držím palce Západu, tedy Turecku, a apeluji přitom na Západ (na zbytek NATO), aby nedovolil tureckou anexi syrského území. V této válce může po předpokládaném pádu tyrana z Damašku dojít i k oslabení jiných tyranů: Severokorejských, íránských, čínských a ruských. A pokud bude Západ jen přihlížet, tak k zesílení islámské tyranie v dosud sekulární Sýrii.

Třetí světová válka pokračuje, není jasné jak a kdy skončí.

Psáno v Praze dne 27. června 2012, dopsáno 15:45

************************************************
Neregistrovaným komentátorům je možno vyjádřit se k tomuto článku v Šamanově hospůdce U hřbitova.