21.10.2018 | Svátek má Brigita


ŠAMANOVO DOUPĚ: Úcta před důstojností člověka

10.10.2018

Pondělí 10. října 1938 je posledním dnem záboru československého pohraničí. Některé české obce se diví. Třeba Český Dub: V roce 1921 se k národnosti české hlásilo 2364 osob z 3429 obyvatel. Tento den je „osvobozen“ útvarem SS-Germania a přičleněn k německé říši. Město se přejmenovalo na „Deutsch Aicha“. České se znovu stalo až 9. května 1945.

Opakuji: Právě zábor 5. pásma je důvodem, proč v zabraném pohraničí zůstalo odhadem až milion Čechů, ačkoli asi 170.000 jich prchlo do vnitrozemí. Z pátého pásma totiž nikdo původně neprchal. Nevěděl. že by měl prchat. A na konec ani nemohl prchat. Jednak mu to zakazoval výnos českého policejního prezídia z 1. října 1938, čeští četníci na čáře záboru a nakonec i němečtí pohraničníci. Například na Liberecku uzavřeli Němci novou říšskou hranici pod Hodkovicemi nad Mohelkou (kterou drželi už od osmého) 10. října ve 14:00.

Probíhá 2. den první etapy demobilizace. Poslední obránci hranice odcházejí z Rokytnice v Orlických horách, těsně před tím, než ji obsadí německé ozbrojené síly. Polská armáda obsazuje Karvinnou, Orlovou, Doubravu a celou Suchou.

rijen1938

Čeští vyhnanci z pohraničí, říjen 1938

Na Podkarpatské Rusi pokračuje válka s Maďarskem. Čtvrt hodiny po půlnoci velká skupina horthyovců překročuje státní hranici, prochází řídkým zajištěním SOS a zaútočí na železniční most a nádraží v Boržavě. Silnou palbou je napaden přijíždějící osobní vlak, v němž je zabit průvodčí Hošek. V zastaveném vlaku jsou zajati četnický strážmistr Jaroslav Šubčík a nejmenovaný nadporučík čs. armády. Za stahujícími se Horthyovci se vydává pohotovostní oddíl s příslušníky beregovské četnické pátrací stanice. Při střetu u Velkého Mužijeva je zraněn a na místě brutálně ubit strážmistr Ondřej Rigan. Tato bitka měla odlákat pozornost od přechodu početných maďarských jednotek v prostoru Beregova a Šalanek. Ty jsou obklíčeny 11. října v lesním masívu u Šalanek.

uprchlici

Konec útěku, přijeli na Wilsoňák – a co teď?

K již jmenovaným dnešním obětem patří i vojín v záloze Antonín Melichar (posila SOS), který se opozdil s odchodem a byl zastřelen Němci na již zabraném území u Rudoltic. Obětí záboru je i vojín Maxmilián Langer, který spáchal sebevraždu v Dobroticích (Strakonice).

Měl to být poslední den záboru. Ve skutečnosti ještě v listopadu 1938 skončila vídeňská arbitrážní jednání o slovensko-maďarské hranici. Ve dnech 5.-10. listopadu muselo Česko-Slovensko odstoupit část jižního a východního Slovenska, a také téměř polovinu Podkarpatské Rusi Maďarsku. Republika tak přišla o 41.098 km2 a 4.879.000 obyvatel!

protektorát

Evropa slavila diplomatický úspěch, který zabránil krvavé válce. Jenže Hitler už měl naplánován další zábor – po několika měsících spolkl celé „zbytkové Česko“. Skončila tak nešťastná „Druhá republika“. Západ, který měl garantovat její existenci jen přičumoval. On fakticky přičumoval i v den napadení Polska, tedy 1. září 1939, kteréžto datum je bráno jako začátek Druhé světové války. Západní státy však začaly bránit svobodu svých spojenců až tehdy, kdy na jejich vlastní města začaly dopadat německé bomby!

Ale to pondělí 10. října 1938 bylo pro naše, vlastně už říšské Němce, sváteční: Na kopcích zaplály vatry vítězství.

Jeřmanický kronikář (Liberecko) spokojeně zaznamenává: „Žádné hádky mezi politickými stranami.“ (Za chvíli nebudou možné, až bude existovat jediná Strana). „Z naší vesnice ze strachu nikdo neuprchnul, vždyť každý ve vsi zná toho druhého a uctil jeho přesvědčení.“ (Netýká se místních Čechů, kteří tady přece jen museli být, když uprchnul i český učitel.) „Někteří opozičníci (němečtí komunisté a sociální demokraté) museli sice čistit kvartýry vojska, práce však jim byla zaplacena, to také již bylo vše.“ (Zatím.) „Nikomu se ani vlas nezkřivil.

A to bylo to hezké v těchto rozčilených dobách, úcta před důstojností člověka!“

No, takzvaní sudetští historici vidí tu 80 let starou historii dodnes stejně. Zapomínají na to, jak se velmi brzo naši bývalí Němci divili, když jim byly zrušeny krom politických stran i tělovýchovné jednoty a kulturní spolky. No a potom jim začaly chodit pozvánky do Wehrmachtu.

Ale to už je jiná historie. Jiná, ale stejná: její strom vyrůstal ze shnilých kořenů Mnichova.

Psáno v Praze dne 13. března 2014

Toto je konec seriálu o období Mnichova. Na Psa se všechny jeho každodenní díly nevešly – Šamanovo doupě zde hostuje pouze ve středu a v sobotu. Proto připojuji přehled článků zveřejněných na mém blogu tak, jak před 80 lety padaly listy kalendáře:

5.-15. září 1938: V životě jsem neslyšel takovou sprostotu
5.-22. září 1938: Zářijové události 1938
22. září 1938, z rozhlasového projevu prezidenta republiky Dr. Edvarda Beneše: Československo nezhyne
22. a 23. září 1938: Shovívavost není na místě
24. září 1938: Mobilisace - den Nula
25. a 26 září 1938: Mobilisace - den Jedna, den Dva
27. září 1938: Sváry lidí ve vzdálené zemi
28. září 1938: To už není jen zrada
29. září 1938: Husitsko-bolševický teror české soldatesky
29. září 1938, DOKUMENT: Dohoda mezi Německem, Spojeným královstvím, Francií a Itálií, které se sešly v Mnichově 29. září 1938 (Text známý jako „Mnichovská dohoda“)
30. září 1938, DOKUMENT: Plné znění projevu předsedy československé vlády gen. Jana Syrového k vojsku a národu, odvysílaného rozhlasem 30. září 1938 po přijetí Mnichovské dohody
30. září 1938: Národ zbavený poslední naděje
1. října 1938: První den druhé republiky
2. října 1938: Příjemná neděle 2. října 1938
3. října 1938: Velký Ádův den
4. října 1938: Velkoněmecká svoboda
5. října 1938: Opatrné zacházení s českou duší
6. října 1938: Jeden stát vystřídá druhého a to všechno bez jediného výstřelu
7. října 1938: Vláda autonómnej krajiny
8. října 1938: Hoši, chraňte republiku!
9. října 1938: Krušné chvíle
***

Hlavní prameny:
Boris Čelovský, So oder so (řešení české otázky podle německých dokumentů 1933-1945), vydalo r. 2002 nakladatelství Tilia v Šenově u Ostravy
Jaroslav Kokoška, Plán „Grün”, vydalo r. 1968 Naše vojsko/ Svaz protifašistických bojovníků v Praze
Sydney Morell, Viděl jsem ukřižování, vydalo r. 1995 nakladatelství Jota, Brno
Jan Němeček a kol., Cesta k dekretům a odsunu Němců, vydala Litera Bohemica ve spolupráci s nakladatelstvím Baronet, Praha 2002
Vyhnání Čechů z pohraničí, vydal Toužimský & Moravec ve spolupráci s Kruhem občanů České republiky, vyhnaných v r. 1938 z pohraničí, druhé, doplněné vydání, Praha 5. září 2018
Pamětní kniha obce Jeřmanice (překlad z němčiny pořídil Ervín Šolc)
Web http://ropiky.net, který se primárně zabývá lehkým opevněním naší předválečné obranné linie.

Převzato z Šamanovy hospůdky U hřbitova.



Diskuse


J. Farda
8:09
10.10.2018

počet příspěvků: 1, poslední 10.10.2018 08:09









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.