10.12.2018 | Svátek má Julie


ŠAMANOVO DOUPĚ: Shovívavost není na místě

19.9.2018

Na čtvrtek 22. září 1938 byla na protest proti oznámenému odstoupení pohraničí ve prospěch Hitlerova Německa vyhlášena generální stávka. Její organizace byla živelná, ale úspěšná, jako tradičně vždy, když jde v zemích Koruny české o masivní průšvih.

(V září 1938, ještě než přišel Mnichov, zažil náš národ hvězdný okamžik zářijové mobilizace. Mládež naše, ba ani mladší senioři nejsou obeznámeni s událostmi, které se před jejím vyhlášením odehrály, proto pokračuji ve stručném přehledu tak, jak z kalendáře padaly listy.)

Čtvrtek 22. září 1938

Včera v pět hodin odpoledne přijala československá vláda nestydatý návrh britsko-francouzských spojenců o odstoupení pohraničních oblastí Německu. Národ byl s tímto seznámen v rozhlasovém vysílání v 19 hodin, kdy oficiální informaci o tom přečte herec Zdeněk Štěpánek. Vzápětí na to se ulice Prahy zaplní nespokojenými davy.

Rozhněvaný lid skanduje před Rudolfinem, kde je sídlo parlamentu: „Dejte nám zbraně, dali jsme si na ně!” Od Rudolfina to není daleko na Hrad, kam se kolem 23. hodiny vevalí davy lidí. Nezastaví je ani bezmocná hradní stráž nebo policie. Prezident Dr. Edvard Beneš spí. Na Hrad je povolán generál Jan Syrový, hrdina od Zborova, kde přišel o pravé oko. Splnil se tak alespoň druhý požadavek demonstrantů: „Dejte nám zbraně – nebo Syrového!“ Dav uklidňuje i písničkář Karel Hašler, ten přišel sám. Klid a pořádek v prostorách Hradu nastane až kolem 1. hodiny.

Na dnešek je vyhlášena generální stávka. Její organizace byla živelná, ale úspěšná, jako tradičně vždy, když jde v zemích Koruny české o masivní průšvih. V ulicích Prahy je čtvrt milionu lidí. V menším Hradci Králové deset tisíc. V pohraničním Náchodě jen pět tisíc lidí, kteří hodlají bránit hranice před Freikorpsem sami, když se k tomu nemá armáda.

V armádě se kvůli kapitulačním jednáním objevují první sebevraždy: V Hrušovanech u Brna spáchal sebevraždu vojín Miroslav Šilhan.

Freikorps stupňuje svoji činnost: V noci je vypálena celnice v Bartošovicích v Orlických horách.

V noci rovněž vypuklo povstání místního německého obyvatelstva v Hostinném a nejbližším okolí. Henleinovci se při přepadu železničářů zmocňují zbraní nádražní stráže. Je přerušeno telefonní vedení vojenské hlásky letecké signální služby. V 04:45 přijíždí do Hostinného jičínský četnický pohotovostní oddíl a vojenský asistenční oddíl 22. pochodového praporu se čtyřmi obrněnými automobily a obsazuje město, čímž povstání končí.

Ráno je zapálena lesovna v Luisině Dole poblíž Vrchlabí.

Je přepadena celnice v Libné u Adršpachu. Ozbrojené sudetoněmecké jednotky postupují dále přes Zdoňov, kde jsou po desáté hodině. Obsazují Horní i Dolní Adršpach, míří na Hodkovice nad Metují a k Teplicím nad Metují. Obsazují četnickou stanici v Adršpachu a nádraží Adršpach – Skály.

V poledne propuká povstání v Královci u Žacléře. Po čtvrté hodině je zde hranice obsazena německým vojskem. Na československé celnici vlaje prapor s hakenkrajcem. Stejné vlajky se objeví odpoledne i na liberecké radnici a v Jablonci. Freikorps v blízkých Vratislavicích dostává pušky.

Ve stejné době propuká na Trutnovsku povstání ve Chvalči. Povstalci odzbrojují železničáře, jejich hlídky pronikají až k Vernéřovicím. Proti pučistům je z Jičína do Trutnova vyslán pochodový pluk.

Nejrychleji je vždy zpraveno ministerstvo železnic. To hlásí, že v 20:45 zřejmě na naše území pronikly z říšského území jednotky SdFK, které pronásledují ustupující hlídky SOS. Vypadá to, že henleinovci začali válku, ve které dnes padli:

Vojín Daniel Balla (zastřelen u hodkovické kaple), vojín František Havelka (zastřelen v Plané), poručík Otmar Chlup (zpravodajský důstojník, zastřelen při osvobozování celnice v Hnanicích), vojín Jan Kadeřábek (zastřelen ve Střekově).

Při přepadu četnické stanice v Liptani byli zavražděni: Dozorci finanční stráže František Čech, Inocenc Dostál ml., Vítězslav Hofírek, vrchní respicient FS Ludvík Svoboda, strážmistr čet. Vilém Leher a vrchní strážmistr a velitel četnické stanice čet. Rudolf Mokrý.

Dozorce FS Václav Klimeš byl zastřelen při přepadu dvoučlenné hlídky SOS u osady Tichá, dozorce FS Josef Kloub padl při přepadu celnice ve Vejprtech, dozorce FS Václav Kozel zavražděn při přepadu družstva SOS v Dolním Podluží, stejně jako respicient FS Jan Teichman.

Dozorce FS Stanislav Majlzík byl zastřelen při přepadu SOS v Nových Vilémovicích.

Při vyjednávání (!!!) ve Vidnavě byli zavražděni inspektor FS Josef Novák a dozorce FS František Pospíšil.

Dnes bylo zaznamenáno 17 padlých a zavražděných československých vojáků a příslušníků SOS. Celkem jich během sudeťáckého řádění bylo zabito 110. Dalších 2.029 jich bylo zajato a odvlečeno do Německa. V této souvislosti bych varoval českou novinářskou obec a různé mediální pseudohistoriky před hořekováním, že jsme se v roce 1938 nepostavili na odpor Německu. Na odpor jsme se postavili – vojáci, celníci, financové, četníci, policisté, ale i železničáři, zaměstanci spojů a to s morální podporou celého národa!

Teror Freikorpsu nezůstává bez odezvy. Velitel 13. divize vydává rozkaz:

„Shovívavost vůči SdP a jejích členům není již dnes na místě. Je nutné zakročovat všemi prostředky, aby státní autorita za všech okolností byla udržena!“

Zpravodajská služba informuje o přesunech polských a maďarských vojenských jednotek k československým hranicím. Hlavní štáb, bez ohledu na politická jednání, vydává v 10:00 rozkaz „Orlík“ k zaujetí ostrahy hranic. V 11:40 je nařízeno zaujmout kryt hranic s plnou bojovou pohotovostí v opevnění a na hlavním obranném postavení. Znamená to, že naše hranice jsou plně vojensky obsazeny! Zatímco Chamberlain veze do Godesbergu včerejší československý souhlas s požadavky z Berchtesgadenu a Hitler si už mne ruce. Zatím předčasně.

Prezident Beneš jedná od 11 hodin s předsedy koaličních stran a dalšími ústavními činiteli, a to až do večera. S výsledkem jednání je veřejnost seznámena v 19:00 opět prostřednictvím tehdejšího hlavního informačního média, jímž je rozhlas. Tentokrát k lidu mluví jeho prezident a oznamuje demisi vlády Milana Hodžy. A zároveň i to, že jmenuje novou úřednickou vládu. Jako premiér ji povede (nerad, ale chápe, že musí) generál Jan Syrový. Syrový se zároveň stává i ministrem národní obrany ČSR.

Stará vláda se ještě schází naposledy ve 20 hodin a tento postup – schvaluje. Co jí také zbývá…

V pátek 23. září 1938 pokračují vojenské akce proti sudetoněmeckým povstalcům a Freikorpsu. V 01:30 přichází do Teplic n. Metují 9. rota pěšího pluku 48. V 5:00 tato rota proniká do Zdoňova i do Adršpachu, bez odporu postupuje k hranicím a na Libnou.

Velitel 5. roty pěšího pluku 22 plní brzy ráno rozkaz likvidovat povstání v Královci a zajistit na celém Trutnovsku klid. Hlavní štáb přesto ještě hlásí: „Celý Královec je obsazen mimo nádraží vzbouřenci. Na SOS se střílí z vikýřů a oken, střílí se i na železničáře. Ve vesnici je rovněž silná přestřelka. Do vesnice nelze vniknout.“

U Mladé Boleslavi havaruje dopoledne letoun Četnické letecké hlídky. V jeho troskách uhoří pilot četnický strážmistr Bohumil Dostál i pozorovatel podporučík pěchoty Josef Stránský.

Ve službě padl při havárii motocyklu dozorce FS Josef Váňa (FS Kvilda).

Při přepadu celního úřadu v Srbské na Frýdlantsku (Wünschendorf) jsou zavražděni vrchní respicient CÚ Václav Čep a dozorce FS Josef Vojta; dozorce FS Bohumil Hošek je zraněn.

V nemocnici v Českém Krumlově umírá na následky zranění od henleinovců, které utrpěl 21. 9. u osady Rychnůvek (Německý Rychnov) vrchní strážmistr četař Antonín Měsíček, člen družstva SOS.

Dopoledne nová úřednická vláda skládá slib a začíná úřadovat. Jsou do ní vkládány velké naděje, zejména do generála Syrového.

V 16:30 začíná v Godesbergu další jednání mezi Hitlerem a Chamberlainem. Hitler stupňuje své požadavky. Už mu nestačí (ani novou čs. vládou neodvolaný!) souhlas s požadavky z Berchtesgadenu. Vznáší další nároky. Operuje mj. i objednanými telegramy od německých starostů z českého pohraničí typu „Drahý vůdce, osvoboď nás; prosíme o pomoc; vyveď nás konečně z této hrozné bídy“ a podobně. Zároveň požaduje odstoupení čs. území ve prospěch Polska a Maďarska. Chamberlain, který se domníval, že vynucený souhlas ČSR s Berchtesganenským memorandem bude Hitlerovi stačit, a který to také takto prezentoval svému národu, je zaskočen. Toto nové německé memorandum označuje za „ultimátum“.

Dějí se i věci na východě. Sovětský svaz předává Polsku nótu, ve které hrozí „okamžitým vypovězením smlouvy o neútočení“, pokud by polská armáda překročila hranice do Československa. Zároveň je avizována přítomnost 30 divizí Rudé armády na polských hranicích, které jsou připraveny pomoci Československu. Polákům je jistě znám březnový výrok sovětského ministra zahraničí Maxima Litvinova, který po anšlusu Rakouska na otázku amerických novinářů, jak může SSSR pomoci svými vojsky ČSR, když obě země nemají společné hranice, bez zaváhání odvětil: „Nějaký koridor se už najde.“ Polákům není třeba více naznačovat, aby se své nadšení pro (staro)nová území na jihu začali krotit.

Sovětský vyslanec Sergej Alexandrovský přichází navštívit prezidenta Beneše, aby ho vyzval k „k pevnému postoji“.

Ukazuje se, že Hitler svůj nátlak na Británii a konkrétně na Chamberlaina přehnal. Už kolem 17. hodiny (!), půl hodiny po tom, co Hitler urazil britského premiéra, přichází do Černínského paláce depeše z Londýna: „Britská vláda nemůže dále Československu radit, aby nemobilizovalo.“ Po 18. hodině následuje podobná depeše z Paříže.

Ve 20:00 začíná na Hradě schůzka prezidenta s klíčovými ministry i politickými představiteli bývalé vládní koalice. Účastní se jí i náčelník hlavního štábu armádní generál Ludvík Krejčí. Nepochybně informuje přítomné o potlačení včerejšího henleinovského povstání na Trutnovsku i o tom, že hraniční opevnění je v plné bojové pohotovosti i díky mobilizaci jednoho ročníku záloh ze 17. září. A nepochybně opakuje svůj sobotní požadavek na vyhlášení všeobecné mobilizace. Tu však může vyhlásit jedině vláda.

Ta se proto ve 21:00 schází na svém mimořádném zasedání, aby navrhla prezidentovi republiky vyhlášení mobilizace a schválila vládní vyhlášku o vstupu státu do branné pohotovosti:

Vláda republiky Československé vyhlašuje podle §57. odst.1 a 3 zákona ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb.z. a n., o obraně státu, den 23. září 1938, jimž byla nařízena presidentem republiky podle §23. branného zákona mobilisace, za den vstupu státu Československého do branné pohotovosti.
Jan Syrový v.r.

Všeobecná mobilizace! Premiér a generál Syrový ji čte osobně v pražském rozhlase ve 22:30. Do služby se musí hlásit všichni muži v záloze do 40 let. Je vyhlášeno zatemnění, které strážníci bedlivě kontrolují. Automobily musí mít na reflektorech modré návleky nebo papíry, i baterky musí být takto obaleny. V Praze byla podle pamětníků taková tma, že nebylo vidět ruku před očima. Jsou totiž očekávány nálety Luftwaffe. Diplomatická zastoupení registrují první nepřátelský akt: Je přerušeno telefonní spojení, vedoucí do Evropy přes Německo.

Jsou vylepovány úřední mobilizační vyhlášky. Ještě ten večer kameloti zdarma rozdávají noviny. V ulicích se objevují první postavy s kufírky, které směřují do kasáren. První záložáci a dobrovolníci se hlásí přes pokročilou dobu již během hodiny. Tramvaje a taxíky je svážejí zdarma. Druhý den se se záložáci sjíždějí autobusy i náklaďáky. Za 24 hodin nastoupí k většině vojenských útvarů tři čtvrtiny povolaných záložníků. Po skončení mobilizace je ve zbrani 1.128.000 lidí. (Chybí však 40 % německých povolanců.) K dnešku je stavebně dokončeno a většinou i vyzbrojeno 263 těžkých obranných objektů a 9.632 objektů lehkých.

Přes možnost bombardování a německého pozemního útoku panuje radostná nálada. Všechno je lepší než strašlivá bezmoc. Všichni si pomáhají a jsou naplněni optimismem.

Jednota národa a optimismus v ohrožení trvaly právě týden. Co moji rodiče prožívali v září 1938, prožíval jsem já v srpnu 1968 a moje děti v listopadu 1989. Díky onomu listopadu můžeme dnes vzpomínat i na ono září a onen srpen. Jen ten optimismus nám poněkud chybí.

Psáno v Praze dne 23. září 2013, upraveno 18. září 2018

Viz i předcházející Šamanovy souhrny zářijového dění v roce 1938:
V životě jsem neslyšel takovou sprostotu
Zářijové události 1938

Hlavní prameny:
Boris Čelovský, So oder so (řešení české otázky podle německých dokumentů 1933-1945), vydalo r. 2002 nakladatelství Tilia v Šenově u Ostravy
Sydney Morell, Viděl jsem ukřižování, vydalo r. 1995 nakladatelství Jota, Brno
Web http://ropiky.net/, který se primárně zabývá lehkým opevněním naší předválečné obranné linie.

Převzato z Šamanovy hospůdky U hřbitova.



Diskuse


J. Krejčí 336
18:22
19.9.2018

A. Alda
11:31
19.9.2018

K. Janyška
9:03
19.9.2018

J. Dostál
7:39
19.9.2018

R. Langer
12:33
19.9.2018

J. Kanioková
12:39
19.9.2018

J. Babicka
18:04
19.9.2018

počet příspěvků: 7, poslední 19.9.2018 06:22









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.