(Další část reportu z konference "Odsun Němců z Československa – 65 let poté" kterou dne 29. listopadu 2011 uspořádala v Ústí nad Labem Univerzita J.E. Purkyně společně se skupinou Evropských Konzervativců a Reformistů Evropského parlamentu. Poslední příspěvek přednesl prof. PhDr. Miloslav Bednář, CSc., rovněž z hostitelské UJEP a nazývala se "Odsun Němců jako závažný předpoklad demokratické a mírové Evropy".)

Rozhodnutí o odsunu německých obyvatel z východní Evropy padlo v Postupimi, kde se vyžadoval "the orderly transfer", tedy spořádaný odsun, který měl proběhnout "spořádaně a lidsky". Tento akt navazoval na organizační přesídlení mezi Tureckem a Řeckem, které proběhlo po jejich vzájemné válce na základě smlouvy v Lausanne v roce 1923. Existoval tedy precedens. Rozhodnutí o odsunu bylo vedeno jasným geopolitickým záměrem: Aby už nikdy v budoucnu nemohlo Německo zneužít svých menšin k výbojům zejména východním směrem. Tento odsun měl jasně preventivní účel.

Po roce 1989 se v národnostně smíšené socialistické Jugoslávii rozhořela série občanských válek. 1. ledna 1993 se poklidně rozešly Česká a Slovenská republika. K mírovému rozchodu nepochybně přispělo to, že oba národy nikdy nebyli vůči sobě ve válečném stavu. (Když pomineme různé právní výklady období druhé světové války, pak fakticky ne. - Pozn. JK) Dobře víme, že menšina 600 tisíc Maďarů znamená pro Slovensko chronické existenční ohrožení, bez ohledu na členství obou zemí v EU. Představa samostatné České republiky s třímilionovou německou menšinou v době po sjednocení Německa – a při dodnes pokračujícím vzedmutí německého velmocenství – je nereálná. V předválečné ČSR nedošlo ke změnám v politice aktivistických německých stran. I když se podílely na moci, stále hlásaly nadřazenost práv etnických skupin nad individuem. Pokud by dodnes byli sudetští Němci našimi občany, byl by ohrožen evropský mír.

Poválečné Německo stojí na demokratických základech, takže Němci, odsunutí z našeho území, měli dobrou příležitost osvojit si demokracii. K jakému cíli však bylo zaměřeno jejich úsilí? Dne 7. května 1961přijalo spolkové shromážděním sudetoněmeckého krajanského sdružení Stanovisko k sudetské otázce ("20 bodů"), předložené plénem Sudetoněmecké rady.

Miloslav Bednář a Jan Kuklík

Miloslav Bednář v diskusi

V tomto dokumentu je Mnichov označen jako "osvobození sudetských Němců od české nadvlády", odsun je definován jako "rozpínavý český nacionalismus", který ve spolčení se sovětským imperialismem zneužil zhroucení německé říše, aby "vyhnal sudetské Němce z jejich dědičně osídleného území a oloupil je o jejich národní bohatství". Postupné začlenění sudetských Němců do života SRN nepovede "v žádném případě k "vyřízení" sudetské otázky". Naopak, "účast německého národa na sudetské otázce je dnes širší než kdykoliv dříve". Ani sudetští Němci, ale ani německý národ jako celek se "nikdy s vyhnáním sudetských Němců z jejich staleté vlasti nesmíří" Od obnovy svých práv a zejména "náhrady utrpěných škod neupustíme".

Organizace sudetských Němců zneužívají liberálního prostředí k nadřazování svých "práv" nad závazky, které pro Německo plynou z Postupimské smlouvy. Po 30 letech od vyhlášení "20 bodů", v únoru 1991, byly do stanov Sudetoněmeckého landsmanšaftu přijaty teze, že je třeba "prosadit právní nárok na domov, jeho opětovné získání a s tím spojené právo na sebeurčení národnostní skupiny". (Jedná se o kapitolu ­3 - Účel, odst. 1, písm. b. Podle oněch "20 bodů se tím rozumí "právo sudetoněmecké etnické skupiny na návrat do své vlasti a na nerušený život právě tam ve svobodném sebeurčení." Doplnění JK.) Dávné požadavky sudetských Němců se tak nejen konzervují, ale i rozšiřují.

Je třeba se zeptat, jak se k takto zaměřené organizaci staví spolkový německý stát. Německý Svaz vyhnanců (střechová organizace všech sdružení odsunutých Němců, vč. Sudetoněmeckého landsmanšaftu) má výraznou podporu německé státní reprezentace. Na každém "Dni domoviny" se účastní vládní politici. Naposledy to byli spolkový prezident Christian Wulff a spolková kancléřka Angela Merkelová. Mluvčí spolkové parlamentní frakce CDU/CSU pro lidská práva a humanitární pomoc Erika Steinbachová, jež je zároveň předsedkyní Svazu vyhnanců, zde prohlásila, že odsun "nelze slučovat" s počátkem druhé světové války. Jeho kořeny sahají prý až do poloviny 19. století. Tedy do doby českého národního obrození… Připomeňme si, že bez něho by ani nebylo vzniku demokratické Československé republiky.

Miloslav Bednář

Technické zázemí

Střechová organizace odsunutých Němců výslovně po svých politicích požaduje, aby na Českou republiku a Polsko působili "důraznou silou". V kontextu současné SRN nejde jen o ofenzivní rétoriku. Sociální ministerstvo Hesenska zaslalo v červenci 2011 na vlastní náklady do 450 školských institucí brožuru "50 tezí k vyhnání". Tvrdí se tam, že odsun československých Němců měl "charakter genocidy". Z toho vyplývá "absolutní zákaz uznání uskutečněných vyvlastnění" a je proto třeba najít cesty ke "spravedlivému vyrovnání". Dále je zde popírána "široce rozšířená představa o násilném německém tlaku na východ", která je prý "neudržitelná". Ve skutečnosti existoval "pozvolný tlak Slovanů na západ." Edvard Beneš už před válkou "usiloval o čistě slovanský český národní stát" – zcela analogicky k ideologii nacismu. Tedy nikoli genocidní válka, rozpoutaná nacistickým Německem, ale až odsun rozbil "po staletí vyrostlé soužití Slovanů a Němců". Naopak genocidu chtěli odsunem vyvolat Spojenci, kteří znali neutěšenou zásobovací situaci v Německu, kde už beztak hrozilo "nebezpečí masového vymírání", které by se tím stalo reálným. Už i pouhé užívání mezinárodně-právního termínu "odsun" či "transfer" je jeho zlehčováním, a tedy i porušováním lidských práv.

Autor této oficiální brožury Alfred de Zayas v extrémně nacionalistických německých médiích tvrdí, že českoslovenští Němci byli odsunuti "z rasistických důvodů" a jedná se tedy o "genocidu".

Toto skandální jednání je nejnovějším výstřelkem již deset let soustavně uskutečňované hesenské vládní politiky. Tato vláda například převzala patronát nad problematickým "Centrem proti vyhánění". Hlavní výroční akce Centra, "Den domoviny", se stala součástí každoročního oficiálního Dne Hesenska. Zástupci Svazu vyhnanců sedí v rozhlasové radě Hesenského rozhlasu a v Zemském úřadu pro soukromý rozhlas. Hesenské ministerstvo kultury hodlá prosadit sudetoněmecký pohled na odsun do školních stanov.

Ukazuje se, že odmítání oprávněnosti odsunu je živou součástí německého politického a národního vědomí. Německé vyrovnání s nacistickou minulostí tak není postačující. Proto bývalé spojenecké mocnosti prohlásily v r. 1996 závěry spojenecké Postupimské konference o odsunu německého obyvatelstva za stále platné. Tyto dohody jsou založeny na mezinárodním právu. Jejich dodržování je v zájmu demokratické a mírové budoucnosti Evropy.
-------------------------

Čtenářům mých reportů z listopadového Ústí děkuji za pozornost. Vystoupení Miloslava Bednáře na konferenci bylo už poslední. Pokud se mi podaří rozluštit alespoň část svého těsnopisu, kterým jsem popsal dalších deset stran zápisníku, zveřejním ještě závěrečnou diskusi přítomných odborníků.

*****
Viz i předcházející části zprávy z konference Odsun Němců z Československa – 65 let poté, kterou uspořádala v Ústí nad Labem Univerzita J.E. Purkyně společně se skupinou Evropských Konzervativců a Reformistů Evropského parlamentu dne 29. listopadu 2011:

Eva Hahnová: Čtyři odsuny Němců z Evropy.
Martin D. Brown: Etnické čistky? Od kdy?
Piotr M. Majewski: Kdy Poláci pochopili Čechy.
Václav Houžvička: Co dělí a co sjednocuje střední Evropu.
Diskuse k první části konference: Poválečná vysídlení, přesídlení, vyhnání, deportace, repatriace a německá koncepce.
René Petráš: Zneužití menšinových práv jako důvod jejich zániku
Jaroslav Kuba: Důsledky dekretů prezidenta E. Beneše pro právní systém ČR
Jan Kuklík: Dlouhé stíny Mnichova
Diskuse po třetím panelu: Nebýt zajatci minulosti
Zdeněk Radvanovský: Hlavní město česko-německých vztahů

Další fotografie z konference viz ve fotogalerii.

************************************************
Neregistrovaným komentátorům je možno vyjádřit se k tomuto článku v Šamanově hospůdce U hřbitova.