20.8.2017 | Svátek má Bernard


ŠAMANOVO DOUPĚ: Němci v Lidicích

11.4.2012

Lidice 1928

(Onomu doubku je dnes deset let, stejně jako tomuto článku.)

První dům vpravo od cesty, když se šlo od Buštěhradu, patřil rodičům Marie Šupíkové, které v té době bylo asi deset let. "K nám přišli v noci něco po jedenácté hodině. To už byla obec obklíčena. Vojáci nás z toho domu vyhnali, zřídili si v něm komandanturu a odtud pak řídili celou tu akci." Němci v noci z 9. na 10. června 1942. Dnes je na tom místě jen kámen s nápisem "Lidice".

"Já jsem byla dítě vybrané na "převýchovu". Vrátila jsem se 7. srpna 1946. S maminkou jsem se setkala v nemocnici - od toho svýho návratu v květnu 1945 ležela v Krči, v Masarykových domovech. Maminka měla těžkou tuberkulózu a v prosinci 1946 zemřela." Maruška byla jedno z devíti dětí, které byly pro svůj vzhled uznány za vhodné k poněmčení. Její bratr takové štěstí neměl. V tělocvičně kladenského gymnázia rozdělili ženy a děti, které sem společně přivezli z Lidic. Ženy jely do Ravensbrücku, děti do Lodže. "Když se děti odvážely, tak znovu kontrolovali data narození a zjistili, že bratr tu svou hranici patnácti let překročil o dva měsíce, a tak ještě s jedním chlapcem byli odvezeni do Prahy a tam byli 16. června spolu s rodinou Horákovou, Stříbrných a dělníky noční směny popraveni." Na střelnici v Kobylisích. I s panem Pospíšilem, který pracoval jako horník a po úraze ležel v nemocnici. Němci byli pünktlich.

Celkem se uvádí 192 mrtvých mužů, 60 žen a 88 dětí lidických obětí německého běsnění po smrti Reinharda Heydricha.

Němci systematicky zlikvidovali celou obec. I školu, kostel, hřbitov. "Tady vlevo byl velký rybník a mlýn... I ten potok zrušili, zavezli, všechno zničili. V tom pětačtyřicátým roce tady všude byla pole, obilí rostlo dokonce i na tom společným hrobě. Aby nikdo nikdy nemohl poznat, že v těchto místech stála obec, že se tady rodili, umírali lidé a že tady probíhal normální život."

Po válce byla obec obnovena - kousek stranou. Z původního území se stal národní památník. Jezdí sem mnoho exkurzí a delegací, domácích i zahraničních. Minulou neděli sem zavítali i Němci. Ti, kteří společně s Čechy už před dvanácti lety vytvořili organizaci "Kruh přátel česko-německého porozumění", neboli "Freundes Kreis deutsch-tschechische Verständigung". Tito Němci nepřišli "vznášet požadavky". Nejdříve shlédli v památníku německy namluvený film o zničení Lidic, pak za výkladu paní Šupíkové obešli pietní areál. Většinou umějí česky - jsou to naši bývalí občané nebo jejich potomci. Před polednem slavnostně předali "pamětní stromek česko-německého přátelství", označený bronzovou cedulkou na pískovcové desce:

"Na podporu česko-německého usmíření v roce 60. výročí lidické tragédie," stojí tu česky i německy. Odehrála se při tom malá slavnost, při které lidický místostarosta Rostislav Vondruška mj. řekl:
"Osobně považuji za velmi povzbuzující a inspirující fakt, že skupina lidí, která není nikým a ničím nucena, aby se stýkala, najde v sobě sílu, čas a chuť k povzbuzení dalšího rozvoje česko-německého přátelství. To má své výzvy na pozadí toho, co se stalo v Lidicích. Nesmírně si toho vážím."

Ředitelka památníku Lidice paní Marie Tělupilová dodala:
"Budu ráda když se občas na ten stromek přijedete podívat. Slibuji vám, že se o něj budeme dobře starat." Načež zazněl úryvek povzbuzující Händelovy Vodní hudby - nejspíš jako symbolické zalití stromečku. Za Kruh promluvil jeho jednatel pan Váchal:

"Sešli jsme se na tomto místě, abychom uctili památku obětí zločinu, který zde byl spáchán na nevinných prostých lidech před šedesáti lety... Zde, v této obci zvané Lidice byl uplatněn kolektivní trest ve své nejhrůznější podobě. My jsme se však dnes nesešli proto, abychom se utvrzovali k nenávisti k národu, jehož příslušníci kdysi tento zločin spáchali..." Malá pamětní deska u mladého doubku "by měla svým dvojjazyčným nápisem připomínat, že německý národ již není hrozbou pro své sousedy a z nynějšího demokratického Německa již nikdy nevzejde válka. Náš Kruh pro to učiní vše, co je v jeho silách."

Pan Váchal vyjádřil i dík Ministerstvu zahraničních věcí za materiální podporu tomuto aktu. Zástupce ministerstva pan Artur Polzer se potěšeně usmíval - bohužel nikoli do kamer televizních štábů...

Opět zahrála důstojná hudba - Óda na radost z Beethovenovy 9. symfonie. Hlouček asi třiceti účastníků se poté přesunul do blízkého ekumenického střediska sociálních, kulturních a duchovních služeb Oáza, kde byla připravena česko-německá přednáška Dr. Kemnitze "Po stopách Karla IV. v Braniborsku". Braniborsko za Karla IV totiž patřilo - dle smlouvy "na věčné časy" - k českému království. Věčné časy tenkrát trvaly pouhých 41 let.

Účastníci setkání zde byli přivítáni ředitelem Oázy panem Vostárkem. Středisko bylo otevřeno v listopadu 1998. Tento dům vznikl na základě dobrovolných příspěvků a darů českých, ale zejména německých spolků. Je tu ubytováno deset lidických seniorů, k dispozici je i sálek určený k podobným setkáváním i malá ekumenická kaple. Mezi donátory Oázy patří zprostředkovaně i Kruh česko-německého porozumění, proto zde byli jeho členové srdečně přivítáni - mimo jiné i českými buchtami a koláči, které upekla paní Šárová v troubě koupené za německé peníze.

Letos je hodně suché jaro. Mladý německý dub v Lidicích bude zálivku opravdu potřebovat.

Zaznamenáno v Lidicích dne 7. dubna 2002, poprvé vyšlo na Neviditelném psu 9. dubna 2002.

V r. 2007 při 65.výročí přibyla k doubku péčí Kruhu přátel česko-německého porozumění i mladá lipka.

(Obrázek akad. malíře Karla Šmída převzat ze stránek občanského sdružení Lidice.)

Kdo má tuhle neděli čas, může doubek i lipku zkontrolovat a podívat se také, jak se daří jinému stromu, památné lidické hrušni:

************************************************
Neregistrovaným komentátorům je možno vyjádřit se k tomuto článku v Šamanově hospůdce U hřbitova.



DUMREALIT
Nový obor podnikání - majitel nové pobočky

DUMREALIT
Praha, Jihočeský kraj, Jihomoravský kraj, Karlovarský kraj, Královéhradecký kraj, Liberecký kraj, Moravskoslezský kraj, Olomoucký kraj, Pardubický kraj, Plzeňský kraj, Středočeský kraj, Ústecký kraj, Kraj Vysočina, Zlínský kraj

Diskuse


diskuse neobsahuje žádné příspěvky









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.