18.8.2017 | Svátek má Helena


ŠAMANOVO DOUPĚ: Nedráždit muslimy

21.12.2016

(Islám na vlastní kůži)

Minulý článek o letošním putování Izraelem jsem tady zveřejnil už před třemi týdny. Jeden týden jsem vynechal kvůli přípravě přednášky o Izraeli, kterou jsem držel v lužinské knihovně. Další, tedy minulý, týden jsem bytoval s přítelkyní Janou ve Vídni, kde jsme krom galerií a zámků navštívili i předvánoční trhy. Teď bych měl v toku izraelského vyprávění pokračovat povídáním o hoře Sion, kde jsme byli letošního 31. března. Ale přeskočím lineární děj a posunu se do poledne dalšího dne, abych vám vypověděl dojmy o syrovém islámu, s jakým jsem se potkal onen pátek 1. dubna 2016 v uličkách Muslimské čtvrti Starého města jeruzalémského. Nebylo to tak strašné jako včera, tedy v pondělí 19. prosince na jednom z berlínských vánočních trhů, ale možná, že kdyby toto nevinné setkání zažila kancléřka Angela Merkelová sama a dříve, nemusela být dnes „otřesena“ „nepochopitelným činem“ a být tak „hluboce zarmoucená“.

Nedráždit muslimy 1

Ten jeruzalémský pátek jsme se s Janinkou nejdříve zastavili v Citadele u Jaffské brány. Z Fasaelovy věže byl opět skvostný výhled na Staré město i Olivové pohoří, jen poněkud pokažený tím, že přes zlatou báň Skalního dómu na Chrámové hoře se táhl černý dým, který vypadal jako produkt pálení pneumatik. Prošli jsme se pak po střechách na rozhraní mezi všemi čtyřmi čtvrtěmi a vypadli na vršku nad Western Wall Plazza. Nebylo mým plánem navštívit ten den Západní zeď. Chtěl jsem se dostat na druhou část Via Dolorosa, která končí v chrámu Božího hrobu. Protože jsem nás nechtěl zdržovat bezpečnostní prohlídkou před oním náměstím, vedl jsem naše kroky k severu. Sešli jsme až do Řetězové ulice (Chaim Street), která je východním pokračováním Davidovy uličky. Tato západovýchodní magistrála zde odděluje jižní Židovskou čtvrť od severní Muslimské čtvrti. V její polovičce se k severu sklánějí schody, po nichž lze dojít na severojižní muslimskou ulici al-Wad, která po tři sta metrech kopíruje asi v délce jednoho bloku námi ždanou Via Dolorosu.

Nedráždit muslimy 2

Jenže. Kdybychom šli Řetězovou ulicí dál, narazili bychom na Řetězovou bránu, jeden ze vstupů, kterým mohou pravověrní muslimové vstoupit na Chrámovou horu. A byl pátek chvíli před polednem. Přičemž páteční muslimská polední modlitba je hlavní bohoslužbou týdne, ke které se shromažďuje veškerá muslimská obec. Což vysvětlovalo, proč jde naším směrem taková hromada lidí. Ovšem nevysvětlovalo to, proč na nás řve nějaký Arab a gesty rukou se nás snaží odradit od další cesty. Od cesty přímo na Chrámovou horu by nás totiž jinak zcela jistě odradila hlídka Izraelských ozbrojených sil (IDF), která u každé brány hlídá nenarušitelnost chrámového okrsku před nevěřícímí psy. Tomu muslimovi jsem vybranými nevybíravými slovy (v češtině) a mácháním rukou vysvětlil že tam ani nechceme. Protože se hodláme stočit k jiné turistické atrakci na severu.

Vsuvka: Darebáci v UNESCO nedávno potvrdili, že ona Chrámová hora patří a vždy patřila výlučně toliko muslimům. Ta hora, na které hodlal Abrahám obětovat Izáka. Hora, původně zvaná Moria, kterou si Bůh Izraele vyvolil, neb se mu zalíbila, a o níž prohlásil, že „tuť sobě budu přebývati“. A židé mu pak na ní postavili postupně dva chrámy. UNESCO je prý světovou kulturní organizací, a jako jeden z údů OSN má jistě silnější slovo než nějaký sionistický Bůh. Přičemž zástupci křesťanských zemí v UNESCO tomu horlivě přikyvují, anebo horlivě mlčí. Aby nepodráždili muslimy.

Nedráždit muslimy 3

Mimochodem: Minulý týden jsme se společně s Janou děsili různých vídeňských barokních zvráceností, mezi něž patří i Kostel svatého Karla Boromejského na tamním Karláku, zkráceně též zvaný Wiener Karlskirche. Císař Karel VI. ho nechal postavit v dících za to, že odešla morová rána. Tento „největší barokní skvost severně od Alp“, dokončený v roce 1737, jest postaven v imperiálně monumentálním stylu, a aby byl skutečně acht křesťanský, tak je rovněž vybaven dvěma věžemi s vlysy, inspirovanými egyptskou pohanskou architekturou. A kdo se na to podívá jako my, kteří k němu přišli z boku a viděli nejdříve ty sloupové věže – tak nepochybně uzří muslimské minarety. 1737, ano? Tak takhle se Rakušani připravují. Jim nestačilo, že v roce 1718 porazili Turky, oni si takhle nachystali uprostřed Vídně budoucí skvělou mešitu. Zpátky do aprílového Jeruzaléma.

Nedráždit muslimy 5
Nedráždit muslimy 4

U izraelské pohraniční hlídky jsme odbočili vlevo a po schodech sešli na al-Wad. Ta se tu směrem k jihu, tedy k (zcela muslimské) Západní zdi zatrubňuje pod klenuté klenby, ale na sever vede většinou pod širým nebem a zpevňujícími oblouky. Šli jsme opět kolem mramorového sarkofágu, který byl proměněn na žlab pro napájení dobytka, kolem krámků s ovocem, krámků s barevnými hadry, proti proudu barevných turistů... a proti náhle zesílenému proudu tmavě oděných muslimských věřících. Ti stékali z okolních uliček a brali se jako masa fotbalových fanoušků k důležitému zápasu. Copak zahalené ženské, ty byly v pohodě. Ale ti chlapi, ba i chlapci od věku zhruba deseti - dvanácti let, ti kráčeli velice zvláštním a sveřepým způsobem. Vzpomněl jsem si přitom na Jane van Lawickovou-Goodalovou, která podobnou chůzi popsala u tlupy šimpanzů, vydávajích se vraždit šimpanze z konkurenční tlupy:

Nedráždit muslimy 11

„Možná už tato „zvláštní chůze“ je předobrazem budoucích magických tanců,“ zaznamenala si Jane.

Poslyšte, během svých čtyř pobytů v Izraeli jsem neustále cítil mír všude, kde jsem se ocitl. Jenom několikrát jsem se ocitl v nepříjemné situaci. Při plavání ve velkých vlnách už téměř nočního Rudého moře, při výpravě na instatně štěrkovitou pouštní skálu, při řízení půjčeného vozidla, ale poprvé jsem ucítil skutečný strach až zde. Strach z lidí. Takový, že jsem se neodvážil vyfotit je zepředu. Jejich tvrdé, sveřepé, hněvivé ksichty. Mám jednu fotku z profilu, branou od boku, jen jednoho opožděného fanouška SK Islám jsem zachytil ve stínu prudkého poledního slunce. Ale zapisoval jsem si do bločku. A cituji doslova, abych zachoval svůj přímý dojem:

„Machometáni se jdou modlit nenávist. Sparťanští chuligáni, ti jsou ve svém hněvu ještě rozverní. Toto je neúprosná, zavilá nenávist, nenávist živočišná, zabijácká... Křesťani jdou do kostela rozjímat, usebrat se, muslimové tam jdou nasrat se.“

Byl jsem včera na jednom předchanukovém shromáždění, kde také vystoupil jeden izraelský Arab. Krom chvály na stát Izrael, jeho demokracii, zdravotní zabezpečení a systém vzdělávání pro všechny, také varoval před nebezpečím, které hrozí ze strany izraelských Arabů. Prý 80 % z nich podporuje Islámské hnutí, které má v úmyslu zničit Izrael pod záminkou „ochrany mešity Al Aksá“. No, s ohledem na to, že 8,5 % izraelských Arabů jsou Drúzové a asi 9 % křesťané (jako onen citovaný arabský občan Izraele), tak mají islámisté podporu prakticky všech muslimů. Ne Arabů, muslimů!

Od tohoto křesťana jsme slyšeli důraznou výtku katolické církvi, která zakázala svým členům sloužit v izraelské armádě. A to proto, aby nedráždila muslimy v Sýrii, Iráku a dalších muslimských zemích proti tamním křesťanům. Toto je dle onoho Izraelce „sebevražda křesťanů“. Od roku 1999 například probíhá islamizace Nazaretu. „Když tam jste, tak ani nepoznáte, že jste v Izraeli!“ Je to prý jako v předválečném Českoslovesku se sudetskými Němci. Muslimům (včetně beduínů) by měla být určena jejich enkláva, aby byli odděleni od Izraele. „Jinak to nepůjde, já vím, o čem mluvím.“ Ale:

„Už je příliš pozdě.“

Nedráždit muslimy 12

Tento sionistický Arab volal po tom, aby se svět učil od Izraele. Jsem pro to, abychom se učili hospodařit s vodou a talenty, abychom se učili léčit a učit, abychom se učili vyrovnávat se s nenávistí tak, jak to umí (nejen izraelští) Židé. Jenom jestli už není pro Evropu příliš pozdě! Aby nebylo, tak bychom – my Češi – měli světu, Evropě i sobě pomoci hned několika drobnými opatřeními. Nebo ne pomoci, ale aspoň pokusit se obrátit vektor evropského praktického antisemitismu:

a) Odsoudit příslušné rezoluce UNESCO, které opomíjejí židovskou a křesťanskou histori Chrámové hory. To už se stalo letos 19.10., kdy onu rezoluci výraznou většinou odsoudila Poslanecká sněmovna České republiky.

b) Vypovědět z České republiky zastupitelství právně neexistující entity „Stát Palestina“, která u nás zastupuje leda palestinské teroristické organizace. To se mělo stát nejpozději poté, co v novém suchdolském palestinském diplomatickém objektu vybuchla palestinská bomba a kdy na její půdě byly nalezené zbraně.

c) Uznat Jeruzalém za hlavní město Státu Izrael. To může česká i evropská diplomacie udělat. Česká hned, evropská by se však musela zbavit svého antisemitismu. A obav, že bychom tím podráždili muslimy...

Ale houbeles. Oni už podráždění jsou! A jsou tady, za zdí. Možná už je pozdě. Co se v létě stalo na francouzský státní svátek, co se stalo včera na vánočním trhu v Berlíně, je jen předzvěstí toho, co se může stát zítra kdekoli v Evropě. A co je, Bohu žel, častým jevem v Izraeli. Určitě pozdě je, pokud si neuvědomíme:

z) Izrael bojuje za Evropu, za západní ideje a náš způsob života. Tak mu nepodrážejme nohy!

Nedráždit muslimy 13

Pěkné svátky! První den Chanuky letos připadá přesně na Štědrý večer.

Nedráždit muslimy 14

Prožito v Izraeli v pátek 1. dubna 2016, psáno v Praze na Lužinách v úterý 20. prosince 2016.

*

Foto © Jan Kovanic
(Fotografie přímo na blogu autora jsou kvůli použitému rozlišení podstatně ostřejší než na Psu. A při kliknutí na obrázek se onen rozbalí v původní velikosti.)

Převzato z Šamanovy hospůdky U hřbitova.



Diskuse


J. Jurax
23:58
21.12.2016

J. Kanioková
18:23
21.12.2016

p. smatlak
14:09
21.12.2016

A. Alt
13:01
21.12.2016

I. Hil
19:16
21.12.2016

M. Krátký
3:41
21.12.2016

P. Lenc
8:43
21.12.2016

J. Farda
9:48
21.12.2016

J. Fridrich
9:51
21.12.2016

J. Štrobl
13:59
21.12.2016

počet příspěvků: 10, poslední 21.12.2016 11:58









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.