Nabízejí se davy pitomců, koho jmenovat jako prvního? Snad nejvyššího ústavního činitele, tedy pana prezidenta republiky. Mám mnoho důvodů Václava Klause chválit a několik nechválit. Dnes tedy nepochvala: Při vrácení zákona o důchodové reformě se zachoval jako pitomec.

Slova o tom, že "nejde o žádnou zásadní reformu", zní pěkně, ale to si měl pan prezident rozmyslet, než tu důchodovou reformu podepisoval při předcházejícím zákonu. Teď nepodepsal "pouze" prováděcí zákon, takže pokud se ve sněmovně nenajde stojednička, která by tento vetovaný zákon protlačila, pak od Nového roku bude platit důchodová reforma, akorát se ti, kteří se jí budou chtít účastnit, nebudou moci účastnit. Pan prezident tak značně zvýšil bordel, který v českých zákonech panuje. Následná právní nekompabilita silně naruší ústavní pořádek a prohloubí nezakrytelné kolabování státních služeb.

Ano, Klaus má pravdu, když říká: "Mělo by být řečeno dostatečně hlasitě, že dosavadní, tzv. průběžný důchodový systém už nikdy v budoucnu nebude schopen poskytovat dnešní (a to ještě z různých stran kritizovanou!) úroveň důchodů ve vztahu k předcházejícím příjmům. Díky tomu musí být nejdříve ze všeho zásadně redefinován cíl a smysl státem organizovaných důchodů." Ale to měl říkat, když byl sám ministrem financí, když sám vedl vládu! Nyní má ona pseudoreforma takovou formu, jakou dostala po koaličních jednáních. Když se do vlády dostal podnikatelský projekt známý jako Věci veřejné. Jejich předseda Vít Bárta byl tak pitomý, že nahlas řekl to, co ostatní jen dělali… Ale to jen tak bokem, protože dalším pitomcem na paškále je pan premiér.

Petr Nečas nedokázal naplnit naděje nadšených voličů a ostudným způsobem je zklamal. Ještě se pamatujeme na první povolební koaliční jednání, ze kterých odcházel se silným a zásadovým postojem, ze kterého nejdéle do týdne ustoupil. A to mnohokrát za sebou. (Ostatně totéž činí i dnes.) Ano, věci se dohodly, ale z reforem se staly jen kosmetické změny. Pan premiér měl ale velký problém, protože ačkoli nadchl voliče, značně popudil kmotry politickopodnikatelské mafie uvnitř ODS, které se snažil odstranit od moci a od koryt. Jejich moc se jen dočasně snížila a náhradní korýtka se vždy našla. Politická slabost premiéra je tímto dána před závorku, ale sám si mohl odpustit několik pitomostí.

Snad první, nejprve nezjevná pitomost bylo právě to salámové ustupování. Takže po dvou letech tu máme místo reforem jen jakési "balíčky" a "baťůžky". Kdyby se statečný Nečas zabejčil hned na začátku, tak jsme dnes nemuseli mít tuto krizi. Bóže, o co se to různé skupiny politiků hádají? Jedno procento sem, druhé procento tam. Proč není důsledně vymáhána jednotná daň, kterou už nakonec parlament jednou schválil? Dnes jsme se měli hádat o její výši, jestli nechat těch 17,5 procent nebo 18 či 19. Nejhorší variantou by ale bylo, kdyby se DPH trošku zvýšila, avšak jen na rok! Taková pitomost vůbec nic rozpočtu nepřinese, protože první půlku příštího roku si chytří podnikatelé zdaní ještě letos, a druhou půlku v roce 2014! A zákonnou povinností manažerů je přinášet zisk majitelům, ne nedůslednému a pitomě jednajícímu státu. Krom toho dodatečné náklady pro podnikatele budou patrně vyšší než k čemu si dopomůže stát. Snad by bylo vhodnější zavést rovnou 20% jednotnou sazbu s tím, že se nebude měnit alespoň pět let!

Ale zpátky k panu premiérovi: Jako hlavní Nečasova pitomost se ukázalo bleskové odvolání ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, které bylo velice nedůvěryhodně zdůvodněno. Pan ministr byl snad až nespravedlivě oblíbený a jistě také napáchal mnoho pitomostí. Ale důvody jeho odvolání byly vysvětleny tak nedůvěryhodně, že jim nikdo neuvěřil. Že chtěl miliardu navíc na přeplněné věznice? Vždyť je dostal! Veřejnost tak žije v domnění, že skutečným důvodem bylo efektně podané víření kolem (ne)jmenování Lenky Bradáčové na místo pražské vrchní zástupkyně. Ve stínu těchto mediálních reflektorů se skrylo zašlapování Pospíšilem dlouhou dobu připravovaného trestního zákoníku. Ať už to bylo, jak bylo – neobratnost, hloupost či pitomost – jsme přesvědčeni, že nám pan premiér při odvolávání Jiřího Pospíšila lhal. Tento dojem byl potvrzen výsledkem krajských voleb v Plzeňském kraji, kde ODS těsně zvítězila jen díky osobním preferencím pana exministra.

Premiérova slabost se potvrdila i v tom, jak ochotně ponechal finanční agendu, včetně tvorby rozpočtu, na ministrovi financí Miroslavu Kalouskovi (TOP 09). Je dobré, když je ministr financí silný, ale je špatné, když je silnější než premiér. A je pitomé kamarádit se spíše s koaličním partnerem než se svou vlastní partají! A je vysloveně trapné, když ministr financí právě teď stahuje rozpočet ze Sněmovny a chce přijmout jiný – protože v ODS není shoda nad daňovým balíčkem! Ve sněmovně se o rozpočtu bude nakonec jednat až za týden, ale pan ministr už rozhodl. Důvod? Vypadá to, že příslušná legislativa (zvýšení snížené sazby daně o procentíček na růček) zjevně platná nebude. A Kalousek pitomě ke svému sdělení dodal: "Jsem přesvědčen, že to platí pro celou vládu."

Všiml si toho i předseda ČSSD Bohuslav Sobotka. Nevšiml by si toho jen pitomec: Ministr financí jedná samostatně, svá rozhodnutí nepotřebuje projednávat na vládě ani s premiérem, je předem přesvědčen, že by s ním stejně souhlasili. (Nežeby ne.) Premiér až ex post poznamená, že to jinak nelze, protože v rozpočtu "v uvozovkách plave víc než 20 miliard korun". Zde je však za pitomce potřeba označit i Sobotku, který je po vítězství svých senátorů a hejtmanů na koni a volá po předčasných volbách, ve kterých se již předem cítí být vítězem. Samozřejně by vyhrál, ale otázka je – má to vůbec chtít? Vždyť moudřejší by bylo nechat vládu, aby alespoň trošku postoupila v potřebných reformách. Když nezvýší daně Nečasova vláda, bude to muset udělat vláda Sobotkova, tedy vláda toho premiéra, který v té době povede ČSSD.

Ovšem největší pitomostí nejlepšího ministra financí rozvojových zemí Evropy bylo, že příliš nepokročil od tupých škrtů ke škrtům chytrým. A tam, kde pokročil v adresnosti, tam pokročil ke škrtům pitomým. Totiž když zrušil základní nezdanitelnou položku u příjmů pracujících důchodců, což jejich příjem může snížit až o 2000 Kč za měsíc. Zcela nepravicově tedy potrestal ty 2 % aktivních důchodců, kteří si ke svému starobnímu důchodu ještě přivydělávají. Ano, prosím, za posledních pár let stoupl počet starobních důchodců, kteří jsou odkázáni pouze na svůj důchod, z 95 na 98 %. (Anebo spíše stoupl počet těch, kteří jsou tak pitomí a svoje příjmy přiznávají…)

Toto je nejen pitomé, ale i podlé. Pracující důchodci totiž mohou těžko stávkovat. Jednak je jich málo (oproti "nepracujícím důchodcům") a jednak se to nějak nepozná. A tato pitomost je podlá dvojnásobně vůči těm lidem, kteří jsou v invalidním důchodu! Předem mohu panu ministrovi Kalouskovi oznámit, že je pitomec, jestli si myslí, že z důchodců něco vyrazí. Totiž celkově počítáno. To, co státní rozpočet do jedné kapsy snad dostane (v řádu zanedbatelné miliardy), na druhé straně bude muset vynaložit na sociální platby.

Když už pravicově a bez výjimek, nechť je zrušen ten odpočet všem! Výměnou za snížené daně.

Touto pitomostí dal Kalousek (s mlčenlivým Nečasovým souhlasem) největší argument do ruky nejen levičáckým, ale i pravičáckým pitomcům. Šestice Tluchořovců teď má pitomou záminku ke svržení vlády. Přičemž právě dnes je dle Nečasových slov "hotovo", neb ona Šestka odmítla i ten nejpitomější "kompromis" zvýšit sníženou sazbu na rok na 15 % a základní nechat, jak je. (Má vůbec smysl kvůli takovému pšouku svrhávat vládu nebo tomu říkat "daňová reforma"???) Přičemž se těm pseudorebelům zjevně nechce do nových voleb. Hledají tedy "Antinečase", jehož první nevýhodou je, že je "Anti". Už nejméně dva zde nejmenovaní hodnostáři ODS takovou pitomou nabídku odmítli.

Veřejnosti je jasné, že "Gang šesti" nejsou žádní rebelové, avšak jednají v (tajné či neplánované, avšak faktické shodě) s panem prezidentem republiky. Nu, a teď se ptáme: Čeho chce pan prezident dosáhnouti? Předčasných voleb, které by dnes skončily vítězstvím ČSSD s rudým květem KSČM ve vlasech jistě ne. Pan prezident dle ústavy může jmenovat nového premiéra, který mu přinese seznam nových ministrů. Vládu pak ještě čeká maličkost – vyslovení důvěry v parlamentu. I bez důvěry se však dá vládnout dlouhé měsíce, to jsme už zažili. Nejméně do prezidentské volby jistě. Avšak kdo je takový smělec, aby v dnešní Sněmovně, v situaci, kdy se drolí nejen ODS, ale mírně se odštěpují i Starostové od TOP 09 (zatímco VV se už rozpadly zcela) – aby získal alespoň tu uplichtěnou stojedničku? Získal a udržel???

Václav Klaus není žádný pitomec. Jeden plán, spíše z oblasti sci-fi, by mohl použít: Totiž kdyby jmenoval – tváří v tvář hrozící ústavní katastrofě s nefunkční Sněmovnou a dosud nezvoleným prezidentem – úřednickou vládu v čele s oblíbeným úřednickým premiérem Janem Fischerem! Tím by zabil dvě mouchy:

V lednu by se mohl stát jeho oblíbenec Miloš Zeman prezidentem. A s tím by se už premiér Václav Klaus nějak dohodl…

Myslím si však, že Jan Fischer není takový pitomec, aby na takovou nabídku kejvl. Je to jeden z našich furiantů, kterých je jinak na naší politické scéně pomálu.

Ale třeba se ti pitomci v ODS nějak domluví. Hora porodí myš, a místo strategických rozhodnutí bude současná vláda (ve které už padlo asi 10 ministrů) dále pytlíkovat neperspektivní politiku od průšvihu k průšvihu.

Cítím se jak pitomec, protože nevím, jak z toho.

************************************************
Neregistrovaným komentátorům je možno vyjádřit se k tomuto článku v Šamanově hospůdce U hřbitova.