29.7.2016 | Svátek má Marta






ŠAMANOVO DOUPĚ: Na houby!

10.10.2012

Rostou, možná i díky experimentu Vodafonu

Letošní houbí sezona byla zoufalá. Říjen je poslední měsíc, kdy hromadně rostou klasické houby, a tak jim nezvývá, než vystrkovat hlavičky právě teď. Jak jsem zjistil na inspekci minulý týden i právě dnes. A skutečně rostou.

Se ženou se ideálně doplňujeme – já rád houby sbírám, ona je ráda jí. Je ovšem poněkud fundamentalistická. Pýchavky jsou chutné, kuřátka jsou ceněná do dršťkových polévek, stroček je hojný a dobrý nadrobno nasekaný jako husí krev, lošák jelení je sice jedlý, ale nahořklý a tuhý, holubinky jsou skvělé, ale domů to nosit nesmím. Dokonce ani žampiony ne, protože se v okolí Prahy vyskytují ty zápašné a co kdybych se spletl. Takže domů nosím hlavně hřiby. Do toho se počítají i babky, anobrž hřiby žlutomasé. (Letos zázračně nečervavěly!) Ceněné jsou i klouzky. S růžovkami jsem už taky uspěl. Rovněž z bedel nosím taky jen jedlé druhy. A to vše jsem přinesl z lesa ze dvou posledních výprav. A ještě václavky, když máme po Václavu a rána jsou již chladná až mrazivá.

Podíval jsem se na "mapu hub" a zjistil, že silně rostou jen na Šumavě. Přesto jsem nejdřív vyrazil poněkud blíže, na Křivoklátsko, na své oblíbené místo, kde měly růst jen "průměrně". Před měsícem tam nerostly vůbec – a to na místě, kde jsem před deseti lety nasbíral několik lísek babek v dohledu svého zaparkovaného Trabanta. Před týdnem taky nerostly moc, ale na mých místech rostly v rodinkách. Babky i klouzci. Z těch jsem si až zoufal, vůbec mě nechtěli pustit z paseky. Na závěr mise jsem se šel podívat na bedlové místo. Lesní cesta byla uprostřed zatarasena velkou červenou muchumůrkou. Tu jsem obešel a přišel ke krásnému dubovému hřibu, který taky trůnil uprostřed cesty. Na zpáteční cestě k Fabii jsem ještě potkal jelena, ale protože už nastával říjen, klidil jsem se mu z cesty.

Dnes jsem neměl tolik času, abych jel 45 km tam a 45,5 km zpátky, tak jsem vyrazil na bližší oblíbené místo, do přípražského lesa, který mám 14 km z parkoviště. Podle houbové mapy zde nemělo růst nic. Však taky na Křivoklátsku jsem nasbíral celý košík, dnes jen půlku. Ale zato jsou v dnešním úlovku zpoloviny drobné hříbky hnědé. Našel jsem je na místě, rozrytém dřevaři a prasaty, které jsem si vynalezl před 15 lety, a kde už 5 let skoro nic neroste. Areálem jsem se jen prošel rychlým krokem, co kdyby. Známým smrkovým lesem tam, a pak trochu níže po svahu zpátky. Nic. Už jsem chtěl odejít, ale jak jsem se otáčel, stranové vidění zachytilo drobnou hnědou hlavičku. A pak jsem na tom fleku strávil další hodinu. Přičemž jsem zjistil, že jsem při prvním průchodu hned při prvním kroku rozšlápl krásného hříbečka. Neviděl jsem ho, protože jsem věděl, že tam není. Takový obrácený placebo efekt. Nevím, jestli by fungovalo, pokud bych si falešně myslel, že houby nezadržitelně raší.

Kvůli koukání na houby na ně nechodívám s foťákem. Když jdu s foťákem, koukám totiž jinak – na žloutnoucí listí, na bukolické partie s pasoucími se srnkami, na oblohu, na krásu nesmírnou – a pro stromy nevidím houby. Ale zase někdy se podaří sejmout obrázek, který si nevymyslíte…

Několik aktuálních poznatků a doporučení:
Houby rostou. Tam, kde jsem byl. Tedy na známých místech, a to i tam, kde třeba pět let nerostly. Mezi těmi místy je hlucho. Vrhněte se proto na svá známá místa.
Houby rostou čerstvě. Našel jsem krásného hřiba, a kousek od něho jsem rozpoznal stopy konkurence, totiž okrojky jiného krásného hřiba. Ty okrojky nebyly starší včerejška.
Houby rostou, ale houbaři je sbírají. Pokud máte den dovolené navíc, doporučuji vyrazit mimo víkend.
Houby rostou, dost i smrtelně jedovaté zelené muchomůrky. Některé mění barvu na bílou, nespleťte si je se světlou růžovkou.

S houbami je to podobně jako s tím metanolem: Otevřená lahev, ze které už pila celá rodina a nikdo kvůli tomu neoslepl, ani neumřel, je určitou zárukou nejedovatosti. Tedy houby, které jste sbírali a které znáte, a už jste je pojedli bez následků, nebudou nejspíše nebezpečné. (Samozřejmostí je transport v košíku, nikoli v igelitovém sáčku nebo plastové tašce!!!) Na internet a papírové houbařské atlasy se nespoléhejte bezhlavě. Nejlepší je jít na houby s někým, kdo houby, které neznáte, sám sbírá, a ukáže je vám přímo v lese. Proto sbíráme růžovky (po babičce), a ne křehké a hojné holubinky. Hlavně tedy lituju těch žampionů. Dneska jsem našel jeden lesní, který bych mohl Ivance podstrčit za bedlu, ale to by bylo proti "etickému kodexu". (Nesprávné, podlé, lživé a hnusné.) Musel bych ho nakonec vyhodit, a to by byla škoda. Proto v lese zůstal.

Vyhazuji houby, kterým žena nevěří, protože bych ji otrávil tou nedůvěrou. Tenhle placebo efekt taky funguje.

Ona to není sranda, splést si žampion s muchomůrkou jedovatou. Určitě není vhodná rada pana redaktora J. K. Táborského z Agrárního kalendáře na rok 1914: "Na poprvé si každou houbu, již dosud neznáme, řádně si prohlédnout a – jísti střídmě." Tak to by pak mohlo dopadnout jako s tou podezřelou flaší s metanolem: Nesbírejte neznámé houby, jediná přehlédnutá muchomůrka bílá ve smaženici (často i jen část plodnice!), dokáže vyvraždit celou vaši rodinu. A jsou i jiné jedovaté houby: Muchomůrky jízlivá, panterová/ tygrovitá, závojenka olovová (spletli si ji s jedlou závojenkou podtrnkou, nebo dokonce s mladými hříbky, považte!), vláknice začervenalá/Patouillardova (mladé plodnice vláknice zaměnili za čirůvku májovku, nepozorové), pavučinec plyšový... a asi sto dalších druhů. Poslední dobou se k nám z jihu dostávají nové druhy jedovatých bedel. Což o to, různé drobné jedovaté bedličky bylo u nás možno spatřit i dříve, ale tohle jsou bedly vysoké (vzrůstem). Takže, pokud nejste kovaní bedlozpytci a jste v neznámém terénu, pak pozor na bedly! Mohlo by to skončit otravou. Muskarinovou, psychotropní, halucinogenní, mykoatropinovou, ledvinovou, smrtelnou…

Ještě postřeh: Už jsem dlouho neviděl křemenáče. Na klasických stanovištích, tedy v březových hájcích, je vystřídaly muchomůrky červené.

A nový vědecký poznatek: Místa, kde sbírám houby, nejsou pokryta sítí mobilních telefonů. Z toho lze usoudit, že tam, kde mi v lese nefunguje mobil, rostou houby. Možná to funguje i obráceně. A může to potvrdit i můj dnešní úlovek. Který je možná zapříčiněn tím, že dnes Vodafonu klekla ve středních Čechách síť.

I když… Jsem klientem jiného operátora. A dnes jsem si zapomněl mobil doma…

Už musím jít. Krájet hříbky na sušení. A těšit se – na silně houbovou bramboračku, na kyselo, na václavkový guláš a dršťkovou, na klasickou smaženici, na toasty s houbami atd.

Poslední doporučení: Nepijte podezřelé lihoviny, zejména ne na smaženici z podezřelých divých hub. Ale nejdříve se jděte se vyvětrat do lesa.

Psáno v Praze dne 9. října 2012

************************************************
Neregistrovaným komentátorům je možno vyjádřit se k tomuto článku v Šamanově hospůdce U hřbitova.



Diskuse


L. Severa
13:09
10.10.2012

V. Hájek
8:13
10.10.2012

L. Písařík
7:47
10.10.2012

P. Boublíková
9:56
10.10.2012

počet příspěvků: 4, poslední 10.10.2012 01:09









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.