Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996ŠAMANOVO DOUPĚ: Můj Štědrý den
Tradice je tradice, ale každá nějak vzniká. Naše prastará, třiatřicet let stará tradice velela nakoupit kapry den před Štědrým dnem, aby byla ryba čerstvá. Protože tradice vyžadovala rovněž kapra šupináče ráže 2,2 kg (pod dvě kila je už moc málo a nad 2,5 kg už cu moc hodně), býval v ten prakticky poslední prodejní kapří den někdy problém takovou rybu vybrat. Už vloni jsem zakoupil kapříky u jihočeského rybáře na Lukách. Letos podruhé - vzniká tak nová tradice. Tu tradici jsme ale notně vylepšili a důvodem bylo, že jsme byli s Ivanou oba dva pořádně nakřápaní. Zchvátil nás totiž děsný kašel, což je nejspíš letošní forma chřipky. Museli jsme však vyrazit na potravinové nákupy, což bylo naplánováno na pondělí dvaadvacátého. Žádný další den jsem už nakupování nechtěl obětovat. Takže letos jsme kapříky koupili společně, dva dny před Štědrým dnem, a všechny tři jsme si nechali upravit. Rybář se změnil v řezníka a uřízl nám hlavy, ocasy, ploutve, vyvrhl vnitřnosti, a rozpůlil tělo kolem páteře. Tedy ne "nám", ale udělal to pro nás...
Třiadvacátého jsem nakonec stejně vyrazil zakoupit takové zbytečnosti jako je chleba a mandarinky a nakonec ještě jikry, protože všichni tři naši kapříci byli mlíčňáci, jak prý už menší ryby bývají. Nakonec jsem se zastavil v železářství a učinil konec naší jiné letité tradice. Třiatřicet let jsme kupovali smrky, jen občas jsme si to proložili borovicí. Ale borovice není správný vánoční strom! To musí halt bejt smrček. Poslední dobou jsme si oblíbili smrk pichlavý. Oproti smrku ztepilému je tento velice pichlavý, ale neopadává - tolik. Ale oproti tomu smrku opadavému má děsně tlustý peň. Takže nastává problém narvat ho do stojánku. Stojánek máme taky předpotopní (kupoval jsem ho ještě dávno před potopou). Býval skládací, ale už není (zarezlý šroub). Je vybaven jakýmsi kalíškem pro vodu, proto jsme si ho oblíbili. Ale válec na zastrčení stromku má malý průměr, tak jeden a půl coulu. Což úplně stačí na tyčovinu smrčku ztepilého. Smrk pichlák se musí okudlat. Před dvěma lety jsem ho měl profesionálně okudlaného, jenže stejně jsem si ho musel doříznout. Což je práce tak na půl hodiny nejmíň a hrozí, že člověk překudlá a stromek jest pak nakřivo (jak i byl). Proto jsme vloni koupili smrčka ztepilého. Ten zapadl do stojánku skvěle, avšak začal okamžitě opadávat, ani sprchování mu nepomohlo. Letos jsme tedy zase koupili pichláka, předkudlaného profesionály na dva coule. Coule to jsou proto, že to tak akorát vyjde na mém měřítku, co mám namalované na pilce svého báječného švýcarského kapesního nože. (Mimochodem - taky se jedná o vánoční dárek, dřívější.) Na druhé straně jsou vyznačeny centáčky, ale v těch to tak nevychází. Zdá se, že soustruh na okudlávání stromků je nastaven na coule...
A tak jsem letos zakoupil stojánek nový, kovový, s ďourou 2,5 coule širokou a dotahovacími šrouby. Ve svém kašlacím stavu jsem nehodlal trávit na lodžii ani minutu zbytečně. Stromek do díry zapadl lehce, šrouby jsem si ho nastavil pěkně rovně. Opět ušetřen čas!
Další novější tradicí je, že Ivana už nepeče těch asi osm druhů cukroví. Dříve jí s tím pomáhaly děti. Jenže dcerka Terka se už před časem odstěhovala k vlastní troubě. Nová tradice je, že si Ivana s Terezou před Vánoci rozdělí těsta a každá pak má jen půl práce. Tedy skoro půl, protože pak musí upéci dvakrát větší množství. Což je jednodušší, než péci více druhů, to dá rozum.
Děti nám také vždy pomáhaly na Štědrý den ráno s pečením té asi tuny kapřích řízků. Pak to zůstalo na synkovi Jankovi, ale on se nám letos na jaře také odstěhoval. Ovšem zatím si kapry sám nepeče. Takže Honza letos nastoupil ráno 24.12. na několikanásobnou fachu: Nejdřív ustrojil stromeček. Tedy krásně ovinul svíčičkama a papírovými řetězy. Zavěsil ozdoby a cukroví a do husté spleti větví naházel sněhové pečivo. Nakonec dílo dovršil již tradičním postavením papírového Betléma s Ladovými figurkami. Staví ho již asi dvacet let, ale každý rok podle jiného scénáře. (Škodaže si je nezapisuju...) Letos k Ježíškovi přišli dýleři s nemovitostmi, nabízejí mu různé modely k bydlení, včetně kostelíka či zvoničky. Třešinkou na dortu je vždy hledání postavy "šíleného mnicha" (Lada toho mnicha vykreslil tak, že vypadá skutečně dost šíleně). Tak tentokrát je šílený mnich vybaven andělskými křídly a letí k nebesům na raketovém plameni (představovaném štíhlou korunou topolu:). Honzová druhá směna byla vyplněna obalováním kaprů v mouce, vajíčku a strouhance. A nakonec ty řízky ještě vlastnoručně upekl. Jak je výhodné mít šikovné děti!
Klidnější Štědrý den byl než kdy dříve. Sice jsme se ke stolu dostali zase až někdy po deváté, ale vše se odehrávalo beze spěchu a v klidu. Jak si ostatně nemocní lidé zaslouží. Po jídle nastal čas příchodu Jéžiška. Ivana s Honzou ho zase šli vyhlížet do zadních oken, a já zatím rozsvítil (elektrické) svíčičky a zapálil prskavky. Tedy nebyl jsem až tak ekumenický, že bych k tomu použil šámese z chanukového svícnu, musela stačit dortová svíčka. Ostatně dortové svíčky - ale o tom až napřesrok...
Pamatujete se, vy starší, na prskavky? To byly takové drátky pokryté jakousi hrbolatou hmotou, a ty, když se zapálily, dlouho a věrně prskaly. Nyní než zapálím čtvrtou moderní prskavku, tak mi už ta první zhasíná. Rychle jsem tedy zazvonil na kozí zvonek po babičce Hejtmánkový, aby zbytek rodiny zvěděl, že Jéžišek už dorazil. Zase ho letos propásli!
Tradiční koledy jsme moc nezapěli, spíš se jimi prokašlali. A nemohla za to jenom naše kašlací chřipka, ale i jedovatý dým z těch takzvaných prskavek. Takže jsme vyvětrali a pustili se do rozbalování dárků. A pak se jali hodovat a dobrou vůli spolu mít. Načež se před půlnocí synek zvedl a odešel do svého vlastního bytečku (přesněji: jeho vlastní bude, až asi po osmi stech letech splatí hypotéku).
A další den přišly další dárečky, doprovázené Terkou a jejím Tomášem. Letos jsem byl zvlášť hodný, ani jednu šálu jsem od minulých Vánoc neztratil! Takže jsem dostal renovovaný počítač a úplně nový monitor, heč. LCD ráže devatenáct palců, ekvivalent obrazovkové jednadvacítky. S novým počítačem jsem se přestěhoval na nové pracoviště, ze kterého se synek přesunul už před časem, ale pořád jsem nějak neměl čas na transfer počítače a všech těch čudlíků a drátů. A tak teď sedím u toho nejlepšího pracovního stolu, dřevěného, jaký býval v laboratořích (odkud jsme si ho před čtvrtstoletím přivezli), poslouchám Classic FM z pětikanálové soupravy (Honza se do nového bytu stěhoval s novou zvukovou soupravou) a datluji svoje povídání o letošních Vánocích, které ještě neskončily, protože zítra je pořád ještě neděle!
A pořád ještě jíme kapra, ale božohodově jsme si se všemi dětmi dali zajíce na smetaně. Zajíc byl importován ze zemí mimo ES, neboť jeho rodištěm (i smrtištěm) byl Nový Zéland, jestli se nepletu. Pořád ještě máme dost bramborového salátu; ten škopíček na prádlo, co ho v něm Ivana už tradičně připravuje, má obsah 25 litrů - a byl plnej! Pořád ještě pijem čajíčky s medem. Med, který jsem koupil nešťastně v Bille, a jenž pocházel "ze zemí ES a ze zemí mimo ES" jsem už spocíval, nyní se nořím do českých medů. Pořád ještě kašleme, sípáme a smrkáme, ale u mě se to už po týdnu zlepšuje.
Těším se na další Vánoce. A na další nové tradice. Doufám totiž, že mi jednou naše děti přinesou pod náš rodinný vánoční strom i svoje děti!
Šťastné a veselé svátky vánoční 2009 přeje Šaman.
Psáno v Praze 27. prosince 2008
*****************************************************
Předcházející Šamanovy Štědré dny:
Můj Štědrý den 1997
Dobrou chuť! (1998)
Zima, zima (1998)
Semínka (1998)
Vůně domova (1998)
Naše Vánoce (1998)
Vánoce, ach Vánoce (1999)
Vánoční přání (1999)
Lucifer pod stromečkem (1999)
Jak jsem kupoval ryby (2000)
Nejkrásnější dárek (2001)
Můj Štědrý den (2002)
Můj Štědrý den (2003)
Můj Štědrý den (2004)
Můj Štědrý den (2005)
Můj Štědrý den (2006)
Můj Štědrý den (2007)
