27.5.2018 | Svátek má Valdemar


ŠAMANOVO DOUPĚ: Můj Štědrý den

28.12.2006

Na letošní Vánoce jsem se opět těšil. Jednak jako na tradiční Vánoce, jednak jako na dny sváteční, kdy si ručky písačky odpočinou od klávesnice. Poslední dobou jsem měl moc písání - písání různých dokumentů v práci a pak písání doma. Písání povídek do jedné soutěže, a taky jsem pro Psa chtěl ještě letos dorazit písání o Izraeli. Už asi měsíc ručky mršky zlobí, nechtějí se sevřít v pěst, hlavně ta pravá. Však to znáte sami - myšové zápěstí. A tak jsem si odpočinul. Jenže jinak, než jsem myslel.

Letos byl den před Štědrým dnem sobotou, i nebylo si třeba bráti dovolenou ku koupení kaprůch. Tradičně jsem koupil čtyři, opět před zličínským Teskem. Netradičně a snad vůbec poprvé v životě jsem nestál frontu! Pokud za ni nepovažuju toho jednoho pána, co si kupoval čtyřkilového velikána. Nefronta snad byla způsobena tím, že táhlo teprve na devátou a o sobotě si ostatní kaprožrouti přispali. Takže jsem byl hnedle na řadě. Naporučil jsem si tradičně čtyři kapry po dvou kilech a tentokrát měli opravdu kila dvě, a nikoli dvě a půl. Bylo jich ještě hodně na výběr. Protože jsem přítel všeho živého, nechal jsem si kapry na místě odborně zabít.

Nastalá kapří potíž měla důvod v letošním teplém podzimu. Naše rybky sice vyrostly do ženou Ivanou požadovaného pánvového průměru, avšak byly pouhými mláďaty s nerozvinutými pohlavními orgány. A tak jsem ještě o polednách musel obíhat sídlištní kádě, abych nakoupil alespoň mlíčího - jikry lze napodobit krupicí. Obešel jsem pět rybích stanovišť a koupil tré mlíčí na dvou místech. Na jednom menší levnější za třicet, na dalším dvě po čtyřiceti. Žena pak při rozbalení nákupu identifikovala, že první mlíčí byla napůl střeva a druhá dvě mlíčí bylo jedno, rozřízlé na dva kusy... Ne, na sídlišti kupovati tradičně opět nebudu - navíc si zde za smrt kapříka musíte připlastit od pěti do patnácti korun!

Čas, který jsem uspořil při nečekání ve frontě jsem pak využil při definitivním poletním úklidu lodžie. Nejdříve jsem zlikvidoval poslední truhlík s dosud květoucími pelargoniemi. Náš kamarád motýl (lišaj dlouhozobka svízelová) se u nás už stejně na svůj pravidelný nektar o páté asi čtrnáct dnů nezastavuje. Snad si našel dobré zimoviště. Tak jsem na lodžii získal místo pro vestavění stromku do stojánku. Už podruhé jsme si koupili jedličku, tentokrát jedli normanskou z dovozu za pět set pade.

Jednou z výhod jedle je to, že má nepichlavé jehličky. Však působí i trochu uměle. Natolik, že je opatřena papírovým pruhem s trojjazyčným prohlášením, že se jedná o naturální produkt... Nevýhoda nepichlavých jehliček je, že jsem si nevzal pracovní rukavice. Průměr stojánkového obvodu je čtyři cenťáky, kmenisko jedle se rozrostlo až na osm. I seřezával jsem kmínek nejdříve pilkou, ta se však svými zuby trochu zakousla i do nepozorné levé ruky. Tradice se mají dodržovat - pracovní rukavice příště už nezapomenu! Vloni jsem básnil: „řezat sličné jedlové dřevo je skutečná slast“ - ale ořezávat nožmo peň na čtvrtinu plochy už slast není - a zejména ne pro překlesané ruce. Však si odpočinou aspoň od počítače! Jsem si říkal, a netušil jsem...

Nedělní Štědrý den začal hned po probuzení, to jest brzkým nedělním ránem (asi v půl jedenácté). Vše šlo, jak má jíti. Pod stromek byl už popáté rozvinut papírový ubrus, aby se nenadělalo. Kapří řízky byly obaleny synkem a usmaženy ženou. Poněkud zvláštní však bylo, že když se pekly, tak do toho z televize vyhrávala animovaná pohádka jménem Hledá se Nemo a z ní pak zněly slogany typu "ryba není potrava, ryba je přítel"! Ano, ryby jsou mí přátele a mám je rád, na Vánoce obalované a s bramborovým salátem. Ten opět vyrobila žena ve škopíčeku na prádlo... A tak už krátce po deváté večer mohla začít rodinná štědrovečerní večeře. (Čtvrté místo u stolu zůstalo prázdné, dcerka už má svou domácnost, ale na stole přesto bylo symbolicky prostřeno i pro ni. Vždycky bude.) Ve třech jsme jako aperitiv dorazili láhev našeho oblíbeného vánočního velmi suchého sherry. Trvalo nám to čtyři Vánoce - ale vypořádali jsme se s ní.

A pak následovala tradiční večeře i rozsvěcení stromečku. Prskavky jsem pojal letos netradičně - nějak jsem jich našel jen čtvero. Kusů. Dva se v rámci úklidu ještě ztratily - a jeden nechytl. Zato dárky byly tradičně moc hezké. Tu svou novou šálu už opravdu neztratím! A na obrázky z Hubbleova teleskopu se velice rád podívám i v papírovém provedení. Litera totiž manet.

I ruce si nakonec odpočinuly. Protože o Štědrém dnu se stalo ještě něco. V krátkém hluchém čase, kdy jsem čekal na kapří dosmažení, abych mohl vytřít podlahu v kuchyni, jsem se dopustil hříchu a ten svůj počítač přece jen spustil. Ačkoli jsem se zapřisáhl, že na něj přes Vánoce nesáhnu. Chtěl jsem alespoň shlédnout maily a Neviditelného psa. A stihl mne boží trest. Po pouhé půlhodince se na monitoru zatmělo a ventilátory dochrochtaly. Tvrdý blackout - ale ne na síti, avšak na zdroji stroje.

Rádi jsme proto druhý den přivítali návštěvu z Rajské zahrady. Dcerka přijela i se svým šikovným hochem, který měl s sebou neméně šikovný šroubovák křížák. Avšak nepomohlo osadit počítač novým zdrojem. Ukázalo se, že zdroj vzal s sebou i desku. Bez té superspeciální desky je mikroprocesor, který snad vydržel, k ničemu. Naštěstí jsem měl valnou většinu deseti let Šamanova doupěte zazálohovaných. (Naštěstí, protože převážná část archivu NP je v prdely. Jen dočasně, Šaman kecá a pod článkem se navíc sám usvědčuje – pozn. redakce) I svoje povídky jsem si zazálohoval. Tedy - asi všechny. Protože co vám chybí, zjistíte až v době, kdy vám to chybí... A pak vzaly za své rukopisy mých pěti knížek. Ano už vyšly, takže zas taková škoda nenastala, ale přece jen...

Na ten svůj počítač hned tak nezapomenu. Jak tak čekal v temné předsíni na odvoz do rajských zahrad, číhal tam na mne. A když jsem šel, či spíše běžel pro něco do ložnice, zakopl jsem oň holení. Au, au. Kost vydržela, kůže se natrhla jen asi v délce osmi centimetrů, ale kapilární krvácení za chvilku ustalo.

Nečekaným dárkem pak bylo, že disk avšak zůstal čitelný, takže teď se z něj tahají data. Šikovný Terezin hoch mi už vykovává z různých muzeálních dílů další stroj, který bych mohl použít aspoň na pár měsíců jako psací. A koukací na internet.

Poučení: zálohovat, zálohovat, zálohovat!
Další poučení: nejlepším zálohovacím médiem stále zůstává harddisk. (Na nějakém jiném počítači.)
Nejdůležitější poučení: dodržujte slovo, a když slíbíte, tak dodržujte půst - i na počítači!

Ještěže mě má hodná a milá žena pouští zatím na svůj počítač. Inu - jsou přece Vánoce!

Klidný zbytek roku 2006 přeje Šaman.

Psáno v Praze 26. a 27. prosince 2006 (oběma prsty)

********************************************

Jiné dohledatelné Šamanovy Štědré dny:
2005
2004
2003



Jak vysvětlit synovi, kdo je jeho biologický otec?
Jak vysvětlit synovi, kdo je jeho biologický otec?

Svého biologického otce vídá syn jednou měsíčně, ale myslí si, že to je jen kamarád, který si s ním hraje a dává mu dárky k narozeninám. Jak co nejlépe vysvětlit synovi situaci?

Diskuse


Haui1
10:16
28.12.2006

Kadlus
5:35
28.12.2006

Fallowa
6:14
28.12.2006

Rpuť
7:17
28.12.2006

B3
10:29
28.12.2006

Haui1
10:55
28.12.2006

Haui1
10:57
28.12.2006

Kaldus
10:54
28.12.2006

tester
14:10
24.1.2007

počet příspěvků: 9, poslední 24.1.2007 02:10









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.