Letos jsem si zase vzal tradičně dovolenou dvacátého třetího, abych na poslední okamžik zakoupil pravé kapry. Už poněkolikáté, tedy tradičně, od rybáře Píchy z Veselí nad Lužnicí. Tentokrát na nákup kaprůch nešla se mnou moje milá žena Ivana, která si pořídila parádní nastuzení. Ještěže přes noc stihla zabalit hromadu dárků - než uznala, že je chorá.

Kapři: Nikoli čtyři, jako jsem kupovával, než se od nás odstěhovala dcerka Terka. Ba ani tři, jako ještě vloni, kdy na štědrověčerní večeři ze svého nového bytečku zpoza křižovatky přišel synek Janek. Letos bude mít svůj salát a svého kapra a své cukroví od své dívky... Takže jsem koupil dva kapry, přesně podle foršriftu - měli mít 2,25 kg, nejmíň 2 kg a nejvíc 2,45 (žena má jadernou průmyslovku:). A měli jeden 2,40 a druhý 2,05 (jsem inženýr:). A taky mi kapříky pěkně upravili - taky dle foršriftu: Odšupinovatět, uříznout hlavu, vyříznout z ní smutná očička a nepříjemné žábry. Ořezat všechny ploutvičky. Useknout ocas - i s centimetrem a půl těla - z toho stejně pořádný řízek není. Všechny odřezky včetně hlav beru s sebou - bude z nich výborná polévka. Samozřejmě vykuchat. Neřezat na řítky, ale na půlky, žena si to pak už naporcuje podle svýho. Většina mechanické práce vykonána za cenu třetího kapra. Rybář má "přidanou hodnotu" k holému kapru - a my (žena) máme všechnu nepříjemnou práci ušetřenou (zejména, když je někdo z nás nastuzený:).

Cukroví: Čtyři druhy, další dovezla v kapří den dcerka ze své Rajské zahrady. Při té příležitosti zakoupila kapříka u Píchy - nejdříve jednoho, potom i druhého, o nějž jsme se podělili. Takže jsme nakonec měli kaprů dva a půl...

Stromeček: Koupen již tradičně na Mikuláše od Českých lesů ze skříňové Avie, která zaparkovala v příslušnou sobotu před mateřskou školkou. Zase jsem vybral nejkrásnější ze dvou. Mimořádně neměl tlusté úpatí, jak již smrky pichlavé mívají, a tak se vešel do nového širokého stojánku bez ořezávání. Jen jsem zašrouboval tři šrouby - a ještě zbyl prostor na dolití vody. Nejdříve avšak šel stromeček do sprchy. A na Štědrý den na mne čekal na naší dřevěné peci k ozdobení. Avšak! Synek má letos poprvé svůj vlastní stromeček a zdobí si ho vlastními ozdobami, takže jsem poprvé po dvaceti letech musel ozdobit stromek sám! Žena zase musela obalovat kapří řízky taky sama - ještěže jich bylo méně. I bramborový salát se vešel do největšího hrnce a nemusel jsem kvůli němu vymejvat škopíček na prádlo...

Stromeček jsem ozdobil rád, letos poprvé na něm visí skleněné ozdoby Davida Wünsche. Stihl jsem i postavit betlém. I když nemá tak propracovaný scénář, jak ho připravovával synek. Tentokrát je tradiční, jen šílený mnich ovládá přepínání svátečních světýlek. A u města Betléma stojí strážník s jedním tajným agentem, aby sledovali dění a včas zasáhli. (Zatím stále sledují a nezasahují...)

Problém nastal s tradičním vánočním zeleným papírovým ubrusem, který dáváme pod stromek pichlavý, aby zachycoval jehličky. Vloni jsem ho buďto dokonale schoval - anebo vyhodil. Takže jsem letos na poslední chvíli kupoval ubrus nový. Zelené už neměli. Rudý jsme nechtěli. Tak jsem koupil modrý, se stříbrnejma hvězdičkama, a překážející chaloupky na okraji jsem založil, aby moc nevykukovaly.

Štědrý večer byl nezvykle klidný a nezvykle tichý. Poprvé jsme ho slavili ve dvou. Žena dostala ode mne sadu knížek, já sadu oblečení. Ale! Ježíšek mi přinesl dvoje kraťasy! Nikoli bermudy, nikoli "sportovní" hnusnoumělotiny - prostě krátké kraťasy, džínové, bavlněné, v dokonalém střihu, jaký jsem viděl naposledy před čtvrt stoletím! Díky, Ježíšku!

Pokračování darovacích obřadů pokračovalo na Štěpána po rybách, salátu a šouletu, tedy po obědě. To nás už bylo šest - přišly děti i s partnery. Zatímco Terka i Janek dostali každý pozemek na Měsíci, tak já jsem - taky dostal pozemek na Měsíci! A i knížky, které jsem chtěl, ale neřekl si o ně. A někdo možná dostal knížky, které ani nečekal, ale určitě se mu hodí. A poukázku na nákup v italském obchodě na Smíchově, kde se vyskytují sýry, víno, olivové oleje, pomeranče a další italské pochutiny. Ten obchod je tak italský, že tam chodí nakupovat hlavně muži - totiž čeští Italové. Žena konečně dostala nějakou kosmetiku. A knížky, pochopitelně. Spousta dárků se vylíhla, každý dostal něco. Synek se asi nejvíc bavil nad silně nekorektním komiksem "A to je nějaký vtip?" islandského autora Hugleikura Dagssona. Nepřístupno pro mládež. Kresba je velice jednoduchá, avšak výmluvná. Dořečeno jest v bublině. (Stojí pán před přeplněnou postelí, zdvíhá čárkovité ruce a volá: "To snad ne! Moje žena! Můj nejlepší přítel! Moje máma! Můj pes! Santa Claus!")

Dcerka se věnovala novému zviřátku - chlupatému tribblovi, který spokojeně vrněl. (Uvnitř bezobličejové chlupatiny je přepínač, který umí naladit ještě nespokojené bublání.) Snad s ním nebude mít takové starosti, jako Klingoni...

Dostali jsme i další krásné dárky. Já asi nejhodnotnější - včera jsem si ho osobně vybral a dnes jsem se pro něj zastavil v prodejně židlí s autem, se kterým jsem si při té příležitosti přivezl ze svého právě bývalého zaměstnání i krabice s hrnečky a květináč s kytkou v batohu. Tohle křesílko má nastavitelné područky, opěrku hlavy, bederní podložku, pět koleček, dá se v něm houpat i pevně se opírat. V takovém křesle se dá i bydlet! (Právě z něj píšu.) Žena ve vedlejším pokoji sleduje na svém počítači darované DéVéDé, ze kterého se na ni line Pudr a benzin...

Těšíme se na další Vánoce. Od rodinného stromečku odešly děti ke svým rodinným stromečkům, a doufáme, že tato tradice se nezastaví!

Pěkný zbytek roku 2010 přeje Šaman.

Psáno v Praze 28. prosince 2010

*****************************************************

Předcházející Šamanovy Štědré dny:
Můj Štědrý den 1997
Dobrou chuť! (1998)
Zima, zima (1998)
Semínka (1998)
Vůně domova (1998)
Naše Vánoce (1998)
Vánoce, ach Vánoce (1999)
Vánoční přání (1999)
Lucifer pod stromečkem (1999)
Jak jsem kupoval ryby (2000)
Nejkrásnější dárek (2001)
Můj Štědrý den (2002)
Můj Štědrý den (2003)
Kapří den (2004)
Můj Štědrý den (2004)
Můj Štědrý den (2005)
Můj Štědrý den (2006)
Můj Štědrý den (2007)
Můj Štědrý den (2008)
Můj Štědrý den (2009)

************************************************
Neregistrovaným komentátorům je možno vyjádřit se k tomuto článku v Šamanově hospůdce U hřbitova.