Ze Safedu se vezeme po novém kusu dálnice přes nejvyšší most v Izraeli směrem ke Kinneretu. Možná jsem to měl napsat dřív, ale než dojedeme k tomuto jezeru ještě to stihnu: v Izraeli je všechno jinak. Nejprve si musíte udělat přehled ve jménech. Což je dosti problematické, protože "originální" názvy jsou psány hebrejsky a arabsky, čili bez samohlásek. Při jejich převodu do latinky vzniká první zádrhel. Něco známe v anglické transkripci. Také to tu bývalo pojmenováno aramejsky, řecky a latinsky - to zase si můžete přečíst v Bibli, třeba v kralickém překladu. A ještě nezapomeňme na výslovnost! Protože Arabové neumějí vyslovit hlásku "p", stal se časem z "Neapole" - Náblus. A protože Židé zase občas vyslovují hlásku "h" jako "ch", můžeme si někde přečíst o "údolí Hule", a jinde o "Chulském údolí"...

A tak se někdy můžeme v jednom zdroji dovědět o místě zvaném "Kafer Nachum", i o jiném jež se zove "Cabernaum". Jde o stejný novozákonní Kafarnaum, kde Ježíš ulovil své první čtyři apoštoly: rybáře Šimona, "kterýž slove Petr" a jeho bratra Ondřeje, a Jakuba, syna Zebedeova a jeho bratra Jana. Takže až vám někdo bude tvrdit, že odtud pochází pět apoštolů, pak jen proto, že nečetl pozorně bedekr jménem Bible. Pokud se Nového zákona týká, doporučuji uchýlit se raději k Žilkově překladu z řečtiny z roku 1970, kde si přečtete, že v Kafarnau také Ježíš příležitostně vyléčil Petrovu příbuznou. Kralické "švegruše" zní velice poeticky, ale nevím, zda je každému Čechu patrno, že šlo o tchýni.

A taky se od Žilky (stejně jako od místních průvodců) dovíte, že Ježíš neučil v galilejských "shromážděních", ale v synagogách! Jak jinak - byl přece Žid. A do jedné takové synagogy v Kafarnau jedeme. Tedy ne do té, ve které přednášel Ježíš, ale do jiné, postavené až ve třetím či čtvrtém století po něm. Ještě přesněji, jedeme se podívat na archeologický park, kde jsou vykopávky základů staré rybářské vesnice i zříceniny oné synagogy. 

A protože jdeme na posvátné místo, hledíme si zahalit ramena a kolena. Ovšem nikoli kvůli židovským obyčejům, avšak kvůli obyčejům křesťanským. Pod palcem to tady totiž mají františkáni. Vystavěli si tu na severním břehu Kinneretu krásný klášter, kámen k jeho stavbě dodal svého času sponzor Benito Mussolini. Přes léto v klášteře bydlí postižené děti, konají se chrámové koncerty. Poměrně živé místo, památné výjimečně jen pro dvě náboženství.

Prohlížím si antický chrám a čekám, kdy přijdeme k té synagoze - a my jsme u ní! Nějak mě to nenapadlo - inu v antické době se stavěly synagogy v antickém stylu, jak jinak? Že jde o synagogu ukazují jednak korintské sloupy, na nichž se skví sedmiramený svícen - menora, a pak to, že tento chrám je situován k jihu - totiž k Jeruzalému. Tahle synagoga je atypická, protože má i vedlejší místnost, pravděpodobně školu. Nejspíš si v ní taky žáci hráli pod lavicí - na podlaze jsou totiž patrny vyryté herní plány na dámu a mlýn... 

Kousek od této stavby se nad vykopávkami vznáší létající talíř - moderní kostel, vystavěný už v jednadvacátém století nad místem, kde podle tradice stával dům rybáře Šimona, řečeného Petr. Pod středem této stavby vidíme oktagonální základy, které naznačují, že tu skutečně býval nějaký starší objekt, postavený možná i na paměť svatého rybáře. Avšak - jsme v Izraeli, takže Petr asi nebydlel úplně přesně zde, jen v této vesnici. Ale taky možná měl domek přesně tady...

Dříve bývalo jezero výš a blíže. Jestli jste četli, že je jeho hladina 209 metrů pod hladinou moře, pak v době, kdy jsme tam byli my, to bylo už 211 metrů.

Procházíme archeologickým parkem, prohlížíme si položené sloupy s vytesanou šesticípou hvězdou z dvou propletených trojúhelníků i překlad se synagogou na kolečkách. A protože jsme v Izraeli, kde je všechno jinak, napsala jedna česká novinářka, že je to "archa úmluvy na kolečkách". A měla vlastně pravdu, i když možná ani nevěděla, že ji má. Protože na tom kameni je nepochybně vytesána ona synagoga, jak vypadala v dobách své největší slávy. Ale proč je na kolečkách?

Tato scénka se skutečně týká schránky úmluvy, tak jak ji Židé sestrojili podle návodu božího. Měla některé dobré vlastnosti, zejména při válečných střetech. Rozptýleni byli nepřátelé Hospodina, utíkali před tváří Jeho. Jenže pokud by byla jistá šance, že by nepřátelé mohli zůstat nerozptýleni, schránka se do boje nenesla. Ale jednou neposlechli vojevůdci starších, schránku nesli do boje, když to nebylo vhodné - a nepřátelé se jí zmocnili. Mysleli si, že jim snad taky pomůže, jenže se do jejich ležení vplížil mor a kosil vojáky ve velkém množství. Bylo to považováno za jasnou práci oné archy. I posadili nepřátelé schránku na vozík a pěkně z kopečka ji Židům poslali zpátky. A tahle scénka je v onom kameni zvěčněna.

A proč je tam synagoga a ne archa úmluvy? Protože stejně jako v synagoze, i ve schránce úmluvy je nejdůležitější ne, z jakého dřeva či kamene zrobena jest, ale co je uvnitř.

Tak, a teď jsem se dopustil vlastního výkladu a dalšího zmatení - i když nejsem příslušně nábožensky vzdělán. Všem rabínům i novinářům se omlouvám a prosím o odpuštění. Vždyť být v Izraeli a nevymýšlet si trochu - to by snad ani nebylo normální! A nakonec - jenom v této zemi se u každého výmyslu může stát, že je pravdivý...

Prožito a popřemýšleno v Izraeli dne 27. dubna 2006, zapsáno v Praze 23 a 24. července 2006

Příště: Mír v Gamle

Foto autor

*********************************************************

Předcházející díly Míru v Izraeli:

9.5. 2006: Mír v Izraeli
18.5. 2006: Mír v oblacích, mír na moři
23.5. 2006: Mír v Akku
26.5. 2006: Mír v Galilei
30.5. 2006: Mír v dešti
6.6. 2006: Mír pod hřebenem
15.6. 2006: Mír na severu
22.6. 2006: Mír pod Hermonem
15.7. 2006: Mír na Golanech
18.7. 2006: Mír v Tel Hai
20.7. 2006: Mír v Safedu