25.5.2016 | Svátek má Viola






ŠAMANOVO DOUPĚ: Mír muslimské čtvrti

18.6.2014

Sjíždíme z Olivové hory zpátky do údolí Kidron, zlatá kupole Skalního chrámu zapadá pod obzor. Jsme stále ve Východním Jeruzalémě, ale auta na dvorku místní autoopravny mají izraelské poznávací značky. Prý je to tím, že arabští opraváři jsou nejlevnější...

Přijíždíme k severozápadní části Chrámové hory, kde na rohu Sulejmanovy ulice zřejmě čekají arabští kluci na hromadný taxík, který by je dovezl po vyučování domů, tedy dále na východ. My směřujeme na západ. Autobus nás vyloží u Herodovy brány. Za zády máme muslimský hřbitov, vpravo pod hradbami starého města se táhne jeskyně, která je z nějakého důvodu nazývaná "Šalamounovy doly". Spíše by se měla jmenovat "Herodovy lomy", protože právě tento velký král zde nechal lámat kámen pro výstavbu Jeruzaléma, hlavně pak pro přestavbu druhého chrámu. Ještě po jednom králi je tato jeskyně pojmenována. A to po posledním judském králi Sijdikášovi, který se zde prý v roce minus 586 schovával před Babyloňany, kteří v té době dobyli Jeruzalém.

Mír muslimské čtvrti 3
Mír muslimské čtvrti 2

My procházíme Herodovou branou do muslimské čtvrti. Hned v bráně nás čeká výron zboží z tržiště, které je umístěno hned za hradbami: U zdi stojí přepravky s pomeranči, trsy banánů, různými druhy rajčat, melouny, jablky, hruškami, artyčoky, lilkem, cibulí a dalšími neidentifikovanými plodinami. Hromadu ovoce završují ananasy. To vše je jenom ukázka bohaté nabídky, která na nás útočí ze všech stran, jen co se ponoříme do uliček města. Ty hned za branou vytvářejí jakousi podkovu, Dalia nás vede její levou částí. Neustává ve výkladu, který díky kecafonu stále sleduji. Avšak nebudu ho moci interpretovat, neboť fotím na všechny strany, a přitom se snažím zůstat v našem pelotonu – a tak už mi nezbývá čas, energie ani ruce na poznámky do zápisníčku.

Míjíme železná vrátka v kamenné zdi, na které je na jedné ceduli hrdě vyvedeno, že se zde nachází univerzita Al-Quds. Přesněji řečeno jeden ze dvou objektů této první vysoké školy pro palestinské Araby, které se nacházejí přímo v Jeruzalémě. Plány na založení školy vyššího vzdělání na území pod palestinskou správou spadají už do 50. let minulého století. Nejdříve byly tyto budovy užívány pro základní a střední vzdělání, v roce 1981 vznikla Vysoká škola vědy a technologie. Přímo pod jménem Al-Quds funguje univerzita až od roku 1993. Dnes má deset akademických fakult ve čtyřech kampusech. Šest tisíc studentů z celého Západního břehu se zde může stát lékaři, inženýry, právníky nebo znalci Koránu.

Mír muslimské čtvrti 6
Mír muslimské čtvrti 4

U těch vrátek se skví ještě jedna cedule s trojjazyčným varováním: "Zde je zakázáno odhazovat smetí a odpadky. Porušování zákazu bude potrestáno." (Jinak jsou zde cedule a nápisy – krom názvů ulic – vyvedeny pouze v arabštině.) Onen apel na pořádek právě u univerzity se zdá být zbytečný – všude jsou odpadkové koše, které pravidelně vyváží místní odrůda popelářů. Kukavozy by se do úzkých uliček nevešly, proto zde pojíždějí s minitraktůrky, které za sebou táhnou úzké přívěsy, uzpůsobené na míru zdejších stísněných poměrů. Kolem jednoho z těchto povozů se přesouváme bokem. Tihle dopravci přepravují úzkými uličkami lahve se stlačeným plynem. Energetická otázka starého Jeruzaléma se zdá být objasněna…

Dalia nás protahuje ulicí Qadisieh přímo k jihu. Střílím pohledy i foťákem na obě strany do uliček, které se na mapě ani nenacházejí. Nad schody vpravo se najednou objevuje kopule nějakého chrámu s šedou bání a křížem na vrcholu. Ulice se mění v jeskyni, zaklenutou gotickými oblouky. Přímo před námi černým průhledem září zlatá kopule Skalního chrámu.

"Pozor, je mezi námi cizí člověk," ozývá se varování od Jana. Cizím člověkem je míněn asi desetiletý kluk, kterému je řečeno, že už o něm víme, tudíž je zbytečno, aby se dále s naší výpravou ubíral, případně její členy obíral. Klučina mizí v boční uličce, tentokrát bez úlovku.

Mír muslimské čtvrti 9
Mír muslimské čtvrti 5

Ulice se rozšiřuje v jakýsi dvorek, spouštíme se níže dalším průlezem, a vypadáváme přímo u muslimské chlapecké školy, kde se nachází První zastavení na Via Dolorose. Bývala zde za osmanské říše kasárna. Ještě dříve, kolem roku Nula, Herodova tvrz Antonia, kterou vystavěl pro římské vojáky. Tady někde Petr zapřel svého Pána. Tady byl Ježíš odsouzen ke smrti. Tady - nebo pár metrů vedle. Anebo úplně na druhém konci města. Tuhle ulici totiž koupili svého času františkáni, kteří potřebují svou investici amortizovat. Nicméně dnes tu "amortizují" hlavně arabští prodejci s čínským textilem. Naštěstí je ještě před hlavní sezonou, takže to zatím není tak hrozné.

Po Via Dolorose jdu už poněkolikáté. Ani dnes nemůžeme vynechat dvorek, do něhož se z ulice vchází brankou doprava. Na jeho jižní části se nachází Klášter bičování, dnes plný zbožných poutníků. Na druhé straně dvorek uzavírá Kaple odsouzení, která zde byla začátkem minulého století postavena na základech středověké kaple. Zde umístěný model Jeruzaléma v době Ježíšově se mi opět podaří zabrat pouze rozmazaně. V těchto místech dle (novodobé) tradice Ježíš přijal kříž. Vycházíme ze dvorka a jdeme ke klášteru Siónských sester, kde je umístěn i hospic pro poutníky. No ano – to je ona šedá kopule s křížem, kterou jsem viděl před chvílí!

Mír muslimské čtvrti 11

Nad Via Dolorosou se zde vznáší oblouk Ecce homo, vyfotografovaný snad už miliardkrát. Já sám ho snímám možná už posedmé. Když chci mít obrázek bez turistů – tak musím obrátit objektiv k nebi.

Míjíme další boční uličku. Široká okna místního krámu nás lákají k nákupu pravoslavných ikon a modlicích koberečků, ale odoláváme a dorážíme k mešitě, u které Via Dolorosu uzavírá ulice El-Wad. Tady se na zdi vyobrazuje Třetí zastavení, kdy Ježíš poprvé padá pod tíhou kříže k zemi. Zájem turistů však více přitahuje dvojice vojáků, opírající se o odsunuté zábrany.

"Naši kluci, pohraničníci," komentuje Dalia. Jsme stále na bájeslovném "Západním břehu", který – dle palestinských Arabů a "světového společenství" zabírá i celý starý Jeruzalém, včetně židovské čtvrti. Ale ty hranice se fakticky posunují podle potřeby. Dnes není třeba turisty chránit.

Odbočujeme vlevo, míjíme vchod do arménského katolického kostela. Zde se Ježíš setkal se svou matkou, což je označeno jako zastavení číslo IV. Pětka, aneb historka o tom, jak Šimon Kyrenejský pomáhá Ježíšovi nést kříž, se nachází na františkánské kapli na dalším rohu, kde z ulice El-Wad odbočuje Via Dolorosa vpravo směrem k chrámu Božího hrobu. Je zde ve zdi zatmelen středověký kámen s otiskem Ježíšovy ruky. Není divu, že je tu otisk nějaké ruky vytlačen! Už miliony lidí se ho dotkly, tak já taky.

Opouštíme Via Dolorosu a pokračujeme rovně po El-Wad. Ulice je lemována kamennými domky s nezbytnými terasami a balkónky a střešními domky. Výhled vzhůru uzavírají baldachýny plachet. Ale co to? Nad arabskou uličkou se vznášejí izraelské vlajky! No toto!?

Mír muslimské čtvrti 8
Mír muslimské čtvrti 7

Ano, toto. Je zvrácené si myslet, že když mohou být v muslimské čtvrti křesťanské kostely, že by si ve svém hlavním městě nemohli koupit byty či domky i samotní Izraelci. Třeba Židé nebo Arabové. Možná křesťané anebo židé. Přicházíme k domu, kde se o to snad poprvé pokusil proslulý rabín Moše Danon v roce 1908, který sem přijel z Bosny. Tehdy si tento dům koupil pro svou rodinu, a zároveň ho použil i jako synagogy. Místo bylo vybráno příhodně, je na dohled Chrámové hory, na úrovni, kde asi stával Šalamounův chrám. Prasklá deska na zdi domu sděluje, že v domě žily židovské rodiny až arabských nepokojů r. 1936. Od roku 1985 slouží tento dům opět jako kulturní centrum, synagoga, ješiva (náboženská škola) a koleje pro asi stovku jejich studentů.

Dalia nás vede anonymními průchody a téměř spíš průduchy, které mi připomínají červotočivý vesmír, do úzké uličky, na jejíž zdi je trojjazyčně napsáno "Small wailing wall". Jsme u Kotel Katan. V místech zazděné Železné brány, která vedla na Chrámovou horu.

Ó! Absolutně nečekaně a nepřipraven stojím u skryté části Západní zdi! Takhle nějak vypadala ta velká Zeď nářků před osvobozením Jeruzaléma z jordánské okupace v roce 1967. Hledáček foťáku se zamlžuje slzami. Tady v těchto místech je asi nejblíže místu, kde kdysi stával druhý chrám. Někde pod našima nohama v hloubce snad deseti metrů probíhá Rabínský tunel. Tam dole leží ohromné Herodovy základní kameny, tady nahoře jsou jen ty menší. Ale jsme výše, čili blíže onomu bývalému Chrámu. Opíráme se rukama o zeď, a v klidu a osamění se tiše modlíme, každý to svoje osobní vyznání. Někdo se modlí za mír, jiný za rodinu, za zdraví, či za klid odešlé duše.

Mír muslimské čtvrti 9
Mír muslimské čtvrti 1

Po chvíli rozjímání mizíme zase v díře, která nás vede do uličky Bab al-Hadíd. Schůdky vlevo nás svedou dolů do obrovitého súku. Tady to poznávám! Trh obchodníků s bavlnou! Dnes je tu spíše než bavlna k dispozici čínský kýč, číhající na turisty, kteří se jinudy než tudy, nemohou z Chrámové hory dostat ven.

Touhle brankou jsme sem před osmi lety vpadli se ženou Ivanou. A netušili, že tak blízko jsme měli ten bod nejbližší Boží přítomnosti. Už se tam k té Malé zdi spolu nepodíváme. Nu, ale věřím, že Ivanka je tomu bodu úplně nejblíže…

Pospíchám za mizejícím hlasem kecafonu. Vypadávám zase na známou Al-Wad. Míříme k té velké Zdi, která je ale až za check-pointem do židovské čtvrti. Ale o tom až příště.

Přemýšleno a prožito v Izraeli po poledni 16. března 2014, psáno v Praze na Lužinách dne 16. června 2014

Více fotek k tomuto článku viz fotogalerie z muslimské čtvrti a okolí

Vyprávění o letošní cestě do Svaté země se nacházejí i v Šamanově Hospůdce u hřbitova pod štítkem Izrael. Jsou to ty články, jejichž nadpis začíná slovem "Mír…"

Převzato z Šamanovy hospůdky U hřbitova.



Diskuse


diskuse neobsahuje žádné příspěvky









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.