Dnes máme nabitý den. Nejdříve se autobusem jedeme podívat na drahokamové doly. Drahokamenem je Ejlatský kámen, což je hornina tvořená směsí nerostů obsahujících měď, jako jsou malachit, pseudomalachit, azurit, chrysokol a tyrkys. Čili je modrá se zálivy tyrkysové a lahvové zeleně. To se musí vidět!

Doly se nalézají v severní části města, na západ od přistávací dráhy. Podivuhodné je, že ačkoli se jim říka "doly" (mines), jde se dovnitř po schodech nahoru. Ve skutečnosti nejsme v dolech, ale v "továrnách na drahokamy", kam se drahokamenonosná hornina ze skutečných dolů dováží. Ejlatský kámen se těží jenom v Ejlatu, a to už dob krále Šalamouna. Zde se láme a třídí. Teprve tady, při řezu kamenem a při jeho výbrusu a leštění se ukáže, co skrývá uvnitř. Koupit surový kámen je tedy něco jako koupit kočku v pytli, vysvětluje nám sympatická manažerka místních "dolů" (skutečně se tomu říká "Eilat Stone Mines"). A pak nás nabádá: Burzy stoupají, burzy klesají, kdežto kámen zůstává. Je to investice, jíž se můžete dotknout - a nechává kolovat balvánek zvící pěsti. Pak nám rozdá lístečky, po jejichž předložení můžeme v prodejně o patro níže nakoupit s 20% slevou. A to nejen šperky s ejlatským kamenem, ale i s brilianty. Protože jsme navíc v oblasti, kde se neplatí DPH, máme další slevu ve výši 15,5 % (tolik činí "tax" letos).

Scházíme do prodejny pokochat se tou krásou a i nakoupit nějaké drobné kamínky a náušnice, ale asi neumím dobře počítat, anebo je moje angličtina ještě zoufalejší, než jsem si myslel, protože tu platí náramná sleva pro každého - a to 40 procent. No, nekupte to! Něco jsme si tedy pořídili, ale žádnou velkou investici. I když ani tady se nemusí platit penězi. Stačí, když do strojku u pokladny strčíte svoji VISA kartu...

Po odchodu z drahokamenové továrny chvíli čekáme na náš autobus, a už nás láká konkurence do jejich dolu - ještě levnějšího a krásnějšího! Ale autobus je už tady, takže, sorry, možná příště. Jedeme se podívat na Jordánsko, avšak pouze přes hranice. Následuje prohlídka Ejlatu z oken autobusu, a pak už vyrážíme k hlavnímu společnému cíli dnešního dne - do Oceanária. Autobus nás sveze ještě o kilometřík dál, abychom se mohli mrknout i do Egypta - taky přes hranice. Podle času na foťáku jsme si Jordánsko prohlíželi v 11:30, kdežto na Egypt jsme mrkali v 11:45.

Před egyptskými hranicemi obkroužíme kruhový objezd. Dnes s námi jede i izraelská sestřenice jednoho našeho hocha. Zasněně si povzdechne: "Jak je to krásné, když na nás odtamtud nestřílejí, jako ještě před několika roky..." Dnes jde o jedinou skutečně mírovou hranici Izraele. Dokonce ji můžete přejet i vlastním autem, případně jedním autobusem - nemusíte přestupovat! Když si koupíte víza, což lze provést na místě. Mír této linie z mořské strany pozorně střeží izraelský hlídkový člun třídy Dabur.

Autobus nás vyklápí před mořským národním parkem, jemuž vévodí vyhlídková věž létajícího talíře, jenž má ale základy nějakých šest metrů pod hladinou. Jde o proslulou podmořskou stanici Korálový svět. Také se jí tady říká "Oceanárium". Ale než se k němu propracujeme, musíme nejdřív vystát frontu na lístky. Úplně první atrakcí, když nepočítám bazénky a akvárka s korálovými rybkami a korály, je stánek se zmrzlinou, jíž se občerstvíme, než nás pustí do kina. V kině se již zmrzlina jíst nedá, neb jde o kino pohybové. Když před námi na plátně skáče člun po mořských vlnách, skáčeme s ním. Když se potápíme s akvalungem do hloubky, potápí se s námi i naše sedačka. Když kolem nás proplouvá obrovitý žralok, smýkne s námi tlaková vlna. Tedy s plošinkou, na níž jsou umístěny čtyři lavice pro celkem osm diváků. Před promítáním se nezapomeňte připoutat!

Shlédli jsme asi dvacetiminutový hraný film o ochraně nebohého žraloka velrybího a jdeme se podívat do pavilonu se skutečnými žraloky. Tito však mají nanejvýš metr. Stejně jako manty, plížící se po dně. Zato se nám poštěstí sledovat krmení jiných dravých tvorů, totiž želv. Vrhají se po drobných rybkách a kouscích chobotnic, jež jim hází jejich krmič z kbelíku.

Po lávce přecházíme korálový útes, zeleně se tetelící pod tyrkysovou vodou. Moře zde vypadá jako obrovitý Ejlatský kámen. Vcházíme do věže Korálového světa. Odpustíme si výlet na rozhlednu, mineme prodejnu drahých kamenů, kde bychom na lístek získali slevu pouhých 5 %, a sestupujeme asi dvě patra pod hladinu moře. A náhle se ocitáme v obrovském akváriu. Vlastně v teráriu, protože za sklem jsme my. Podmořský talíř má ještě sousední dvojče, takže je tu dost oken pro výhled. Za okny je zelenomodro: zelemodrá je voda i korály, mezi nimiž proplouvají zelenomodré ryby, jež si nás přišly prohlédnout.

Některé korály rostou jako keře či stromky - úplné akácie! Jiné připomínají kulovité houby. Další jsou strukturovány jako povrch mozku. Bledé rybky s tmavými pruhy náhle zežloutnou, když připlují až k samému sklu. A tady se ježatí jedovatý perutín, v pozadí podkreslen krajkou korálu. Černá rybka s bílými tečkami má bílou skvrnu kolem úst, jako nějaký klaun. Tuhle rybu znám - podmořský papoušek svým zobákem ukusuje korálovou jednohubku. Zvláštní efekt, v normálním akváriu nevídaný, tvoří proměnlivá mračna malých drobných lesklých rybek. Znalci vám řeknou, že ale před léty byl výhled mnohem pestřejší. Avšak i dnes je na co se dívat.

K nelibosti mé milé ženy Ivany jsem tu vyrobil spoustu fotografií, ačkoli jakýsi nápis varoval před fotografováním. Uklidním vás: fotografovat se tu smí, ale výhradně pro soukromou potřebu, takže tyhle obrázky neuvidíte. Ale přidám jiné - se stejnými rybami. Pořídil jsem je v akváriích na pevnině. Zde jsou mořští tvorové patřičně nasvětleni, takže jejich barvy krásně září.

Užili jsme si. Den však zdaleka nekončí. Nejdříve se vrátíme do hotelu. Potom si někteří z nás zaplavou v hotelovém bazénu, jiní se vydají do divočiny. Ale o tom až příště.

Prožito a přemýšleno v Izraeli ve středu 2. dubna 2008, zapsáno v Praze 3. a 4. listopadu 2008

*********************************************************
minulé pokračování (22.10.2008): Mír korálové pláže
předminulé pokračování (15.10.2008): Mír údolí Arava

Odkazy na články Mír v Izraeli 2006: Mír ve Stodůlkách