Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996ŠAMANOVO DOUPĚ: Mír delfínů
Čekání na zastávce si krátím pozorováním cvrkotu na nedalekém pobřeží. Ze sportovního přístaviště vyráží motorová loď vlekoucí čtyři surfy s položenými plachtami. Surfaři sedí na plovácích, nechávají se vyvléci až za linii terminálu. K vedlejší zátočině hned pod silnicí se sjíždějí výletníci, na kamenitém pobřeží se bělá už pět stanů. Voní tu moře, odpolední vedro mírní vítr vanoucí od vody - a už je tu autobus.
Vystupuji hned na první zastávce. Místní "Delfíní observatoř" je od silnice téměř přehlédnutelná. Mezi ropným přístavištěm pro dva tankery a halami se sklady produktů Mrtvého moře se vmezeřilo malé písčité parkovišťátko, za nímž vyčuhují čupřiny palem. Pod bílou tabulí ztrácející se v zeleni stojí u malého dřevěného stolku bdělý strážce, kterému dávám k nahlédnutí obsah svého batůžku: ploutve, potápěčské brýle, ručník a plavky. Zatímco zručně prohledává mé zavazadlo, zjišťuji na oné tabuli, co se zde nabízí návštěvníkovi: "Delfíni ve svém oceánském domově", "Potápění s delfíny", "Vzdělávací centrum" a až na konci "Pláž".
Scházím po schůdcích, kdybych tu byl na kole nebo s invalidním vozíkem mohl bych použít točitou cestičku. Vplouvám do stínu palem a narážím na pokladnu. Také zde si pečlivě prostuduji menu. 58 šekelů zaplatí dospělí, 40 děti, pensionovaní a studenti, 30 vojáci a hendikepovaní. Pokud se chcete potápět s delfíny, měli byste se přihlásit předem. Pak zaplatíte 255 za šnorchlování, a 295 za potápění s potápěčskou soupravou. V ceně je i krátká instruktáž a poskytnutí pomůcek včetně neoprenového obleku. Platit se dá i kreditní kartou. Minulý týden byl kurz asi 4,55 Kč za jeden šekel. Protože jsem se předem nepřihlásil, a protože se mi nechce tolik utrácet, spokojím se jen s pláží. Co mě však zaráží je velký nápis NO LIFEGARD ON THE BEACH. U dveří v plotu, který chrání samotnou pláž, je varování zopakováno: "Na pláži není plavčík - hlídejte si děti." Jako někde na Šeberáku, kde se taky platí, a kde taky není plavčík. Jsme vůbec v Izraeli? Ne - jsme v Ejlatu...
I nadále se studováním různých nápisů cvičím v základech angličtiny: "Vážený návštěvníku, je zakázáno vnášet jídlo a pití do objektu. Pro vaše pohodlí je na pláži umístěn bar/restaurant, právě jako židle a stín." Před vstupem do sprch jsem upozorněn: "Prosíme nemyjte si (pro správnou funkci sprch) hlavy šamponem, děkujeme! Užívání pro sprchování dětí pod 10 let věku pouze s dospělým dozorem!"
Sprchy tu jsou dvě, druhá je však nefunkční - asi se v ní někdo šampónoval, anebo nechal malé děti bez dozoru. Takže se sprchujeme v jediné sprše, hlavně potápěči, svlékající se ze svých neoprenů. Potápěči i potápěčky.
Na tomto nejhořejším podlaží pláže je umístěna i prodejna suvenýrů, kde si lze koupit nafukovací i plyšové delfíny, obrázky s delfíny, delfíní klíčenky, zápisníky a kalendáře s delfíny a gumové pantofle do vody. Dále se tu nachází kinosál s promítáním filmů o delfínech a výtvarná školička, kde se pod odborným dohledem vaše děti mohou pocvičit v malování delfínů a jiných mořských zvířat. A hlavně se zapatlat barvami. Pro ty, kteří nechtěli svá zavazadla zatěžovat ploutvemi je k dispozici půjčovna potápěčských potřeb. A pro hladovce samoobslužná restaurace. Velké jídlo za 45, malé jídlo za 15 šekelů.
Než sejdete k pláži, míjíte ještě jakýsi mezanin. Terasu, na níž jsou připraveny nízké dřevěné stolky obklopené pohodlnými křesílky. Pokud chcete, můžete hodovat i na samé pláži v bílých křesílkách pod plátěnými slunečníky. Tam nahoře slunečníky nenajdete - celý prostor stíní spousta stromů. Palmy, jakési jehličnany a listnáče s baldachýny fialových kvítků. Po pláži se procházejí číšníci a číšnice, roznášejí pití i jídlo - jenom nezacházejí až do vody, kam si někteří návštěvníci natahali židličky.
Samotná písčitá pláž tvoří jakousi podkovou o průměru asi sto metrů. Ze strany od moře je uzavřena polokruhem sítí, pověšených na kabelech mezi plováky. Vně tohoto kruhového bazénu se ve vzdálenosti asi padesáti metrů nachází další síťová bariéra. V tomto mezikruží se prohánějí místní delfíni. Jejich posádka je tvořena šesti samicemi a jediným samcem. Za vnějšími sítěmi se na delfíny jezdí dívat turisté na vyhlídkových lodích, plachetnicích a motorových člunech. Plážoví hosté mají lepší příležitost.
Levou hranici zátoky tvoří útes, na němž jsou postaveny kupolovité pavilonky. Vypadají jako nějaké africké stavby, pokryté suchou travou. Při bližším pohledu se zdá, že to na drátěných konstrukcích uschly nějaké popínavé rostliny. Od tohoto útesu vbíhá do moře dřevěný chodníček, pohupující se na plovácích. Na jednom místě se větví. Je pohodlný, poměrně široký. Zaznamenal jsem na něm i maminku s kočárkem. Miminku se nepochybně neustálé kymácení, způsobené dmutím moře, líbilo. Chodníček je na několika místech rozšířen v jakési besídky, kryté plátěnými stříškami. Tady se můžete delfínů dotknout, nebo téměř dotknout, anebo se podívat, jak se jich dotýká cvičitel. Delfíni se jím nechají hladit po bříšku - je vidět, že se jim to líbí. Vyskakují z vody, aby se trefili do vycpaného balonu na konci tyče, dovádí, tváří se vesele. Těší se na asi osmičlenou výpravu potápěčů.
Konečně si jdu zaplavat - do vnitřního bazénu. Uprostřed něj se vznáší plováček s jakýmsi upozorněním. Pod ním se skrývá pilíř korálového útesu! Beru si ploutve, brýle a šnorchl a konečně si zapotápím. Je tu hloubka asi jenom čtyři metry, takže jde o potápěčskou školku. Osamocený pilíř má průměr kolem dvou metrů, a je téměř celý pokryt hnědou krustou. Ale přece jen z ní místy prokvétají modré a rudé květy živých korálů. Nejspíš je příliv, takže je možno útesík přeplavat i po hladině - ale opatrně, je velice jednoduché se odřít či říznout.
Kolem korálového suku se potulují hejna modrožlutě pruhovaných rybek. Až po chvíli si všímám jedné drobnosti: Zatímco si se zájmem prohlížím povrch toho pilíře - rybky se shlukují za mnou a se zájmem si prohlížejí mě! Mohl bych se jich dotknout, kdyby se nedržely těsně za dosahem mých paží. Zato se ony dotýkají mne - každou chvíli mě drcnou zezadu do dlaně. Chápu. Vylézám na pláž a do plavek si zastrkuji kousek housky. Pod vodou pak ty podvodní ptáčky krmím. Rvou si nabízená sousta přímo z rukou. Ve své rychlosti si občas omylem drobně kousnou i do bříšek prstů.
Zbytek dne trávím ve vodě, jen občas vylezu na pláž ohřát se. Je stále ještě začátek dubna. Místní se ve vodě moc necáchají, spíše se povalují po pláži, povídají si, baví se. V pět hodin odpoledne končí delfíní safari, pláž je ale otevřena až do sedmi. Přicházejí další návštěvníci pláže. Ne, aby se vykoupali, ale aby oslavili začátek šabatu. Jeden piknik se koná v pavilonku nad dřevěnou lávkou, další pak probíhají na pláži.
Ve vodě už není nikdo. Jenom já - a na druhé straně sítě delfíni. Slyším jejich písání a cvakání, ale tyto zvuky nevnímám ušima. Rezonují mi v krční páteři. Něco mě napadá. Teď se musí nudit! Pluji až k síti a pískám. Za chvíli se z vody na druhé straně sítě objeví rozesmátá delfíní hlava. Díváme se zblízka z očí do očí. Až teprve teď si uvědomuji, co je jaksi samozřejmé, ale nikoli vždy pochopené. Tlama delfína pouze vypadá usměvavě. Jde však jenom o anatomicky daný tvar jeho tlamy. Zato oči nad tlamou jsou nesmírně inteligentní. Nikoli veselé či smutné. Zvídavé. Jakoby se v tom aerodynamickém těle skrýval nějaký člověk. Anebo mimozemšťan...
Pohladil jsem delfína po té jeho usměvavé tlamě, ale nelíbilo se mu to. Chvíli jsme se pak potápěli spolu - každý na své straně bariéry.
Pak už byl čas jít domů, tedy do hotelu. Referoval jsem Ivaně o svých zážitcích - a celou sobotu jsme pak strávili na příjemné delfíní pláži. Nejdříve jsme plánovali pobýt tu jenom dopoledne. Má milá žena totiž ráda plave, nesnáší bahno a kamení na pláži, nesnáší vedro a davy lidí na plážích. Jistotu kvalitního zaplavání jí dávají hotelové bazény. Ale protentokrát si konečně užila i moře. A tomuto koupání dala i nejvyšší visačku kvality. Líbilo se jí tady stejně jako na našem oblíbeném místě na Slapské přehradě, a to je co říci!
"Jenom jedno mi není jasné," pravila při návratu do hotelu: "Kde je ten velký parník, který tu dělá ty vlny?"
A tak uplynul náš letošní nejkrásnější den v Izraeli. Zítra už jedeme domů, do Prahy. A teprve dnes jsme tu zažili i přestřelku! Ale jenom vodními pistolemi. Jinak panoval na pláži u Delfíního útesu absolutní mír.
Prožito a přemýšleno v Izraeli v pátek 4. a v sobotu 5. dubna 2008, zapsáno v Praze 7. prosince 2008
*********************************************************
minulé pokračování (22.10.2008): Mír skal
předminulé pokračování (5.11.2008): Mír socialistického království
Odkazy na články Mír v Izraeli 2006: Mír ve Stodůlkách
