Je jaro. Tedy astronomické jaro. Včera v 19h 25m 34s času středoevropského vstoupilo Slunce do znamení Berana. "Znamení Berana" se rozprostírá od jarního bodu 30° směrem východním a nachází se v něm převážně... souhvězdí Ryb. Neboť "znamení" (dvanáct stejných třicetistupňových úseků na ekliptice) byla podle "souhvězdí" pojmenována někdy před dvěma tisíci lety. A protože se Země vrtí jako dětský vlček (precesní pohyb zemské osy), kdy jedna otočka trvá asi 26.000 let, posunulo se souhvězdí od znamení za dva tisíce let o třináctinu. A za nějakých dalších 11.000 let bude "jarní bod" i se "znamením" Berana přesně na druhé straně oblohy, než před dvěma tisíci lety - v souhvězdí Vah.

Ale stejně bude jaro i za ty děsné tisíce let. Tedy astronomické jaro. 20. března plus mínus. Střed Slunce projde jarním bodem (průsečíkem ekliptiky a nebeského rovníku směrem vzhůru, tedy vzestupným uzlem ekliptiky). Ale jaké bude počasí zde, na padesáté rovnoběžce, těžko říci. Když jsem byl kluk, oplývaly sci-fi předpověďmi typu "ledovec se blíží", dnes se zase očekává pěstování subtropického ovoce a dvě až tři sklizně obilí (na biopaliva) ročně. A možná skutečně nastává globální oteplování a současně středoevropské ochlazování.

Protože takovou zimu nepamatuji. Jistě, ve zlatých šedesátých letech v Liberci bývaly zimy sněhové. Dokonce, když jsem byl malej, tak bývaly na chodníku u naší ulice sněhové mantinely vyšší než já! Tak vidíte, kolik sněhu bývalo. Jenže ne tak strašně furtem furt. Ano, sněžívalo v březnu, dubnu, ba i v květnu. Ale aby tak dlouho sníh ležel, to tedy nebývalo.

Ba ani dříve nelehávalo tolika sněhu tak dlouho, jak svědčí řehořské pranostiky. Řehoř má svátek 12. března. Podle letoška by ty pranostiky měly znít "Na svatého Řehoře, čáp neletí přes moře, (protože) žába hubu neotevře. A šelma sedlák, který oře!" A orat šelma i nešelma sedlák nebude ještě aspoň měsíc, dokud nevyschnou pole. Agrotechnické lhůty jsou v háji, ale třeba bude šelmám dobře, protože konečně prodají svoje loňské obilí...

Ale stejně je jaro, nejen to astronomické. Na Jižním Městě byly spatřeny vyrůstající sněženky. Tedy ještě nekvetoucí, ale aspoň jejich zelené výhonky. Za chvíli za nimi vyženou bledule, krokusy, narcisky, sasanky, ladoňky a kosatce.

Na Karlově náměstí byly spatřeny dívky v sukních pod kolena. Sice ještě v silonkách, ale za chvíli půjdou silonky dolů a lem sukní nahoru. A pak už budeme chodit na koupaliště, na kterých to krásně kvete. Ale to až v létě.

Teď nám musí stačit, že je aspoň to jaro.

Psáno v Praze dne 20. března 2006, počato v zimě, dopsáno na jaře