21.5.2019 | Svátek má Monika


ŠAMANOVO DOUPĚ: Jak plním předsevzetí

5.1.2019

schody

Moje obvyklé novoroční předsevzetí je nedávat si novoroční předsevzetí. A pět z pěti přečtených článků v silvestrovských novinách mi dává za pravdu – jde jen o cestu do pekel. (No, i když jde možná o pět článků, napsaných/opsaných podle jednoho zdroje.) Existuje prý celkem tucet (12) hlavních předsevzetí, co si lidé s každým rokem znovu a znovu dávají, z toho tři čtvrtiny (9) se týkají „zdravého životního stylu“.

Položme se do otázky, što éto takóje „životní styl“. Tedy nejdříve, co značí samostatné slůvko „styl“. Dle Lidového slovníku pro chalupáře od pana Jeronýma Knížka se jedná o ráz či sloh, a týkat se může architektury, literatury či plavání. Já tedy nejraději plavu stylem Venclovský: ruce jako při kraulu, nohy jako prsa – to zní hrozně takhle, ale nejde o končetiny, avšak o styly plavání. A tak se mi plave nejlíp, nejpohodlněji a nejefektivněji. Nejdéle po kilometru plavání mne to přestane bavit a vylezu z bazénu, rybníka nebo moře. No a můj životní styl? Vedu si v životě vždy tak, aby mě bavil. Zatím baví, ale přece jen není vždy „zdravý“. Částečně vinou genů a memů, částečně však i vinou onoho stylu. Který se prý nezmění ani žádným předsevzetím. Zejména ne tím novoročním. Protože už v únoru jsou tato předsevzetí opouštěna v osmi případech z deseti. Nového nového roku se jich dožije jen několik procent.

Nechápu, že mezi těch devět zdravostylových předsevzetí se dostala i člověkem ne vždy ovlivnitelná kategorie „méně stresu“! Samozřejmě, že se dají nacvičit určité techniky, jak se stresu vyvarovat, jak ho zmírnit, avšak většinou jde o vnější tlak, věci, které člověka na životní pouti potkají bez jeho přičinění. Zpoždění vlaku, zpoždění letadla, ukradení dokladů, okradení o větší sumu peněz, vymístění do důchodu, rekonstrukce domu, zrada přítele, ztráta batohu, ztráta drobné hloupůstky, k níž má člověk citový vztah, ztráta partnera…

Nejen „zdravý životní styl“, tedy vhodný jídelníček (nikoli ten doporučovaný prodejci potravinovaných doplňků, energetických nápojů a jiných drog), chození spát v pravý čas (myslím, že jedna hodina po půlnoci může být ten pravý čas – pokud můžete spát do devíti) a pravidelné cvičení (pro někoho fitko, pro jiného venčení psa) vás udržují ve zdraví a spokojenosti. Ale věci, které se na vás přiřítí jako životberoucí povodeň nebo pád meteoritu, ty dokáží se „stylem života“ podstatně zamávat.

Třeba taková váha tělesa, jež je většinou nadlehčována pouze vahou objemu vzduchu, vytlačeného oním tělesem. No tak dobře, tělesná hmotnost. „Zhubnu!“ Toto je jedno z hlavních lifestylových předsevzetí do nového roku. Týká se nejen žen, ale i mužů. Možná těch víc, protože na oplácaného muže bývá horší pohled než na správně oplácanou ženu. I když některé hodné ženy tvrdí, že jenom správně prorostlý špekoun je sexy…

Nuže zhruba před rokem mne paní diabetická doktorka pochválila, že jsem od minulé návštěvy pěkně zhubnul. Můj životní styl se totiž změnil: Na věčnost mi odešla už druhá partnerka. Když jsem to takto paní diabetoložce vyložil, starostlivě se na mne podívala a pravila: „Ale víc byste už hubnout neměl.“ A to jsem měl BM index kolem 27, čli v oranžovém pásu nadváhy. Dle dobré rady jsem se zařídil – lépe řečeno, zařídilo se mé tělo a poslušně přibralo tři kila. Na kteréžto letové hladině zůstávalo. Všichni jsme byli spokojení (diabetoložka, moje tělo i mé jáství) až do té doby, než mne popadl ten blbý nápad s půstem.

Jakožto spíše kulturní než náboženský žid (jímž jsem se stal hlavně kvůli prarodinné tradici) půsty ani kašrut nedodržuju. Ono je tolik věcí, které nedodržuju, že už nějaké to další nedodržení mou pozici před Hospodinem nevylepší. (Když se prošustrovala kráva ať se prošustruje i tele.) Navíc jsem v ohledu půstu chráněn i samotnou Tórou. Ta totiž říká, že je tu proto, abychom podle ní žili, nikoliv umírali. Protože jen živý člověk může „milovat Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly“. Jedině tak dodrží první, hlavní přikázání Desatera. Chválit Boha nebo se napravit totiž může jen živý člověk. Takže tento aspekt – zachovat se živým, či zachránit někomu život – definuji jako Nulté přikázání. Podle toho jednají i izraelští lékaři a vojáci, pro které třeba šabat není překážkou v zachraňování životů (případně braní životů těm, kteří usilují o naše bezživotí). Takže ani nemocní lidé se nemají postit, aniž těhotné či kojící ženy. (Ovšemže existují rabíni, kteří dlouze vypočítávají důvody, kdy se lze postíti i nemocnému či kojícímu souvěrci, avšak tři farizeové a deset názorů.)

Kam jsme se to dostali? Jo, že nechci bejt tlustej! Takže před Jom Kipur 5779 (Den smíření připadl na 18./19. září 2018) jsem chtěl spojit příjemné s tradicionálním a zkušebně jsem si vrznul celodenní půst. Tedy pouze světský půst. (Dokonce jsem pil a myl si celé ruce, nejen špičky prstů.) A výsledek? Během dvou dní jsem přibral dvě kila. A nejde to dolů!!! A co na to moje obvoďačka, kterou jsem zrovna navštívil v té době?

„No, ještě že jste během dvou dnů dvě kila neshodil, to by bylo horší.“

Na Vánoce jsem se držel, cukroví jsem jen letmo ochutnal. Ryba jest dietním jídlem, no, vánoční kapr snad i s tím řízkovým trojobalem. Bramborový salát dcerky Terky obsahoval převážně brambory (v jednom krámu jsem viděl i předpřizmrvený „bramborový salát“ se skoro polovinou majonézy!). Silvestr jsem strávil v partě synka Janka. Ačkoliv jsem odolal prý oblíbenému jupíckému nápoji Houba (víno ředěné co nejsladší kolou), neodolal jsem závějím chutných chlebíčků. A když jsem se ve čtvrtek 3. 1. 2019 konečně podíval do očí displeji vah, zjistil jsem, že mám o další kilo víc!

Zhubnout člověk může tím, že žere míň (to mi nepomáhá), nebo že se více hýbe. Nejlepšími spalovači mrtvol, pardon, kalorií, jsou plavání a chůze do schodů. Na plavečák se teď tak často nedostanu, tak jsem si dal toto třeťolednové předsevzetí:

Budu chodit k sobě do 5. patra pěšky!

A hned první nákup jsem skutečně vytáhl nahoru pěšky. Jenže pak přijel na návštěvu Drak, kolega z bývalého diskusního klubu v hospůdce U hřbitova, který mi již tradičně přivezl svůj letecký kalendář na rok 2019, a protože rekonstrukce domu zatím nedošla do fáze zapojení zvonků a autodveřníka, musel jsem mu jít odemknout. No a pak nahoru nenechám přece Draka jet ve výtahu samotnýho! Pravda je, že takhle končívají všechna předsevzetí. Po prvním vzepětí přichází nalézání důvodů, proč to protentokrát výjimečně nejde. Ale tentokrát to výjimečně šlo. A šli jsme nahoru pět pater do schodů společně pěšky.

Protože nejel výtah.

Psáno v Praze na Lužinách v pátek 4. ledna 2019

Převzato z Šamanovy hospůdky U hřbitova.



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Diskuse


diskuse neobsahuje žádné příspěvky









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.