25.9.2016 | Svátek má Zlata






ŠAMANOVO DOUPĚ: Blackouty včera, dnes - a zítra?

29.2.2012

Minulý týden byla česká energetická soustava blízka rozpadu a možným následným blackoutům. Zatímco dříve byly výpadky elektřiny způsobovány jejím nedostatkem, nyní je to způsobováno jejím přebytkem. Naše generace uměla s výpadky žít, uměli bychom to i dnes?

V reálném socíku 60. let zhasla světla, přestala lednit chladnička, přestalo hrát rádio. Bydleli jsme v třípatrovém baráku, problém s výtahy jsme neměli. Abychom viděli, zapálili jsme svíčky. Obsah chladničky se zabalil do peřin, na pití jsme naplnili lahve, hrnce pak vodou na vaření. Zásoba vody ve vaně sloužila na splachování záchoda. (Dám vám tip pro přežití: Když do bytu přestane proudit voda, nemusíte umřít žízní. Je jí ještě spousta ve splachovadlech. Jen si ji zbytečně nevypotřebujte!)

Pak jsme si sedli ke kamnům a četli si. V Praze dále hrál rozhlas po drátě. Fungoval telefon. Proud šel z baterií, ty jsou dobíjeny usměrňovači, do těch šlo napětí z dieselagregátů. Příkaz ministra spojů zněl, aby ústředny měly nafty na tři dny spotřeby. Byli jsme připraveni na válku. Netušili jsme, jaký problém může mít s výpadkem New York – vždyť pro nás to bylo normální. Nebydleli jsme v mrakodrapu, rodný Liberec získal svůj první světelný semafor někdy v roce 1970! Nebylo všechno na elektřinu, včetně regulace plynových kotelen (takže dnes budete mít v zimě doma i mráz). My jsme ještě platili za nákup penězi, tedy hotovostí. Při dnešním výpadku jsou vám marny statisíce v bankomatu. A stejně si nic nekoupíte – nebudou fungovat elektronické pokladny. Pro současné blackouty platí, že všude, kde je v systému jediný elektřinou ovládaný prvek, dojde ke kolapsu. Přičemž absolutně všude – ve výrobě, dopravě, spojích – se používají počítače a prvky elektronické komunikace.

Nejrozsáhlejší blackout zasáhl Československo na předělu let 1978/79. Silvestr byl v neděli, v pondělí 1. ledna ještě kvákal Husák v televizi, že "vzrostlo materiální i duchovní bohatství země". Nikdo z papalášů nezačal včas řešit krizi, která právě nastávala. Elektrárny měly na skládkách uhlí jen na pár dnů, místo na tři měsíce. Zamrzlo Labe. Rok předtím jsme prodali poslední ledoborec východním Němcům. Elektrárna Chvaletice byla postaveny čistě na vodní cestě. I když kolem nich vedla páteřní trať, nebyla z ní udělána odbočka. Mladého inženýra, který navrhoval v projektu její natažení, odbyli ekonomové s tím, že by zbytečně narostla investice. (S ohledem na to, co se vrazilo do vodní cesty, minimum...) Uhlí se pak vozilo vlakem kolem Chvaletic přes Pardubice do Opatovic, kde byla nejbližší rampa na přeložení, a pak 40 km po zledovatělých silnicích zpátky. Uhlí bylo zmrzlé a rozmrazovací boxy byly napájeny elektřinou...

Paradox: Bolševik vyhlásil snad 24. regulační stupeň. Zastavily se hutě, továrny měly minimální spotřebu. Televize vysílala až od osmi hodin večer. Vídeňská televize vysílala pro děti na jižní Moravě české večerníčky…
A přitom tato nesmyslná buzerační regulace ze strany KSČ si vynutila, aby byly ve Chvaleticích v provozu jen dva bloky ze čtyř: Nebyl totiž skoro žádný odběr!!!

Následná omezení trvala několik dalších měsíců. A od té doby se začal regulovat odběr ve špičce, což prakticky skončilo až po roce 1990.

Dnes je elektřiny dost. K výpadkům dochází zejména kvůli přetížení rozvodné sítě nebo jejím poruchách. Místní závada se však v rámci sjednocené přenosové soustavy může projevit i tisíce kilometrů daleko. Největšímu možnému průšvihu jsme se vyhnuli 24. července 2006:

Průměrná denní teplota byla ten den 27 °C, v 9 hodin ráno už 33 °C. Zatížení sítě bylo o pouhých 500 MW vyšší než obvykle. Ale porucha na německé síti vypnula západní přenosové kolečko, které zatěžuje naši soustavu přenosem energie ze severního do jižního Německa. Dovoz energie z Běloruska do Německa tak přetížil polskou síť. Ta nám svůj přebytek poslala na východě. Došlo tedy k navýšení přenosu směrem východ - západ.

Ve Slovinsku ve stejném čase hořelo poblíž rozvodny Diviča, kterou z bezpečnostních důvodů vypnuli. Rakousko začalo sosat elektřinu od nás, čímž se zatížil i směr sever - jih.
Toto se dělo za situace, kdy se dokončovala oprava vedení 400 kV mezi rozvodnou Hradec (severní Čechy) a německým Etzenrichtem, které bylo zdemolováno při květnové vichřici. Ten den probíhalo přepojování z provizorního vedení na původní opravené. Navíc byly z důvodů oprav a revizí vypnuty další čtyři přenosové trasy na území ČR. Přetížená síť padala dominovým efektem.

Načež část sítě v ČR přešla do ostrovního provozu. Byl to vlastně první rozpad energetické sítě, který jsem zažil. Každý ostrov měl své zdroje a spotřebu. Tento ostrovní provoz byl však značně nesymetrický – zůstala v něm velká část zdrojů a vykazoval přebytek výkonu 1500 MW. Na dalších ostrovech tento výkon scházel. Systém se podařilo po pouhé hodině zregulovat a soustavu ČR opět spojit.

Kolem poledne téhož dne došlo zřejmě kvůli přetížení k požáru vazební tlumivky v rozvodně Čechy Střed (Mochov u Čelákovic). Tento výpadek měl pokračování: Velké teploty a zatížení vodičů způsobovaly jejich velký průhyb. Došlo ke kontaktu vedení se stromem, následoval druhý výpadek. Opět vznikl ostrovní provoz, tentokrát s nadbytkem výkonu 2400 MW. Musely se odpojit některé z elektrárenských bloků. Proto byl ve 14.00 vyhlášen stav nouze, ale síť se odlehčila pouze o 600 MW. Takže v 14.45 došlo – už potřetí! – ke vzniku dalšího ostrovního provozu.

Až odpoledne se odběr snižoval a situace se stabilizovala. Stav nouze byl ukončen ve 23.00.

Nedošlo k blackoutu! Žádnému spotřebiteli v ČR nebyla dodávka elektřiny přerušena. Jenom velcí spotřebitelé musel omezit odběr. Dispečink ČEPS (dříve Česká energetická přenosová soustava) ten den řešil více než 1000 tísňových volání. Nikdo veřejně nepoděkoval lidem z ČEPS a ČEZ, kteří nás tehdy zachránili před velkým průšvihem.

Nedostatečná kapacita současné přenosové sítě má mnoho důvodů: Je dána hlavně přesuny velkých energií po celých kontinentech (nebudeme si devastovat evropské životní prostředí, dovezeme si do Rakouska z ukrajinského Černobylu a rumunských tepelných elektráren přes Německo, tedy Česko) a pak nárůstem neregulovatelných zdrojů z větru a slunce, které se vyskytují úplně jinde, než je koncentrován průmysl. (Neregulovatelné jsou ty zdroje ze zákona, nikoli technicky, i když i to je určitý problém.) Ale je to i důsledek "rozbití energetických monopolů", neboli "unbundlingu": Evropská unie rozhodla o oddělení výrobců energie od rozvodné soustavy, což stálo značné miliardy. Od té doby si výrobce elektrické energie platí služby majitele sítí, a majitel sítí – je nerozšiřuje. Zisk má za přenesenou energii a když síť nestačí, nepřijme objednávky. Výrobce ČEZ se řídí trhem, majitel dálkových sítí, ČEPS, státní podnik, rozhodnutím politiků.

Ono to pořád nějak fungovalo, že! Energetická síť se stala obětí toho, že byla robustně dimenzovaná. Což bylo nutné pro spolehlivost přenosu. Celostátní energetická soustava byla budována tak, aby vydržela dejme tomu 100 % přetížení. A využívala tedy své kapacity jen na polovinu, dejme tomu. Při zvýšení třeba i na 75 % měla potřebnou rezervu. Dnes už někdy jede na úrovni, jako by havárie byla neustále (třeba minulý týden) – a pak, když přijde skutečná havárie, nemá už kapacitu, aby ji zvládla.

Navrhoval jsem, když jsem pracoval v energetickém provozu jedné velké firmy, že bychom měli občas udělali cvičný výpadek, aby si nás naši zákazníci více vážili, ale bohužel to neprošlo. Manažeři pak rozhodli, že je pro ně ekonomicky výhodnější přestát jeden masivní výpadek za pět let než investovat do zálohování elektrické sítě – která to nepotřebuje, protože je "předimenzovaná". Zároveň se vinou úspory nákladů začalo šetřit na údržbě. A protože průměrná životnost manažerů jsou tři roky, mají dobrou možnost přestát tuto dobu bez problémů s výpadky…

Jenže ony ty výpadky byly. Jenom manažeři si jich nevšimli, protože jim pořád šly počítače, jezdily výtahy a foukala klimatizace. Že to jde z dieselů a střídačů, nevěděli.

Mediální zájem se stále upínal na energetické zdroje. Zde může nastat průšvih za deset, dvacet let, když dnes nebudeme obnovovat zastaralé a stavět nové kapacity. Ale co se týče přenosové soustavy, tak tam jsme v průšvihu už dnes. Před deseti lety si Německo naplánovalo stavbu 800 km nových vedení. Postavilo 80 km. Před dvěma lety spočítal eurokomisař Günther Oettinger, že se do euroenergetiky bude muset do roku 2025 vrazit celkem bilion eur. Zatím bylo uvolněno nula celá nula nula vůbec nic. Jen povolovací řízení na stavbu vedení trvá deset, dvanáct let. Většina zemí EU (krom tří zemí, mezi nimiž bylo i Česko) zamítla návrh, aby se zkrátilo na maximálně tři roky. Avšak pak by se nemohl pořádně posoudit "vliv na životní prostředí". A dráty, vedoucí přes krajinu, jsou tak neekologické! No, ani tady jsme se nepřipojili, ani tady nám to nebude nic platné. Navíc nejsou peníze na investice, biliony putují do Řecka. Média se plní plácáním o řecké krizi, energetická katastrofa nám přitom svým nestvůrným chobotem již ťuká na sklo oken i v těch nejvyšších věžích.

Zoufalý návrh ČEPS mít možnost odstřihnout se od Německa, aby přes nás netekla "jeho" elektřina prostřednictvím transformátorů (investice dvě miliardy Kč), je politicky neprůchodný. Proti se postavil i premiér Nečas. Jaká je životnost politiků?

Takže mějte doma vždy dostatečné zásoby balené pitné vody, konzerv, jejichž obsah se dá jíst studený, trvanlivé pečivo, med, cukr, čokoládu, baterie, svíčky a zápalky, teplé přikrývky, základní léky a nějakou peněžní hotovost. A knížky, papír a tužku. A zálohujte, zálohujte, zálohujte! Ale třeba nebude tak zle. Možná Evropa dopadne jenom jako milionový Auckland, největší město Nového Zélandu. 20. února 1998 zde porucha na vysokonapěťovém kabelu vyvolala kaskádu dalších poruch. Ty trvaly pět týdnů. Po tu dobu bylo centrum města mimo běžný provoz. Každý den spálily náhradní agregáty milion litrů nafty. Banky, firmy, univerzity zabalily krám a přestěhovaly se jinam. Z města utekla i velká část obyvatel. Drobní podnikatelé zbankrotovali. S následky se Auckland vyrovnával dlouho a některé trvají dodnes.

Podle katastrofických scénářů českých plánovačů vypukne rabování až za tři dny bez elektřiny. Praxe z jiných zemí je – okamžitě…

************************************************
Neregistrovaným komentátorům je možno vyjádřit se k tomuto článku v Šamanově hospůdce U hřbitova.



UNEX a.s.
Kontrolor jakosti (Uničov

UNEX a.s.
Jihomoravský kraj, Zlínský kraj, Olomoucký kraj, Moravskoslezský kraj

Diskuse


K. Kužel
22:48
29.2.2012

M. Prokop
11:31
29.2.2012

M. Vondráček
11:13
29.2.2012

J. Schwarz
9:38
29.2.2012

J. Schwarz
9:39
29.2.2012

T. Kočí
9:01
29.2.2012

J. Sinnreich
4:07
29.2.2012

S. Brožek
22:20
29.2.2012

B. Uhlich
22:33
29.2.2012

M. Šejna
9:37
29.2.2012

R. Langer
15:28
29.2.2012

J. Hruška
18:12
29.2.2012

B. Uhlich
20:25
29.2.2012

počet příspěvků: 20, poslední 29.2.2012 10:48









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.