Jde samozřejmě o politický tah volebně laděný. V šachové partii jsou takové tahy silné a obvykle umožněné nezkušeností protivníka: zasahují přinejmenším dvě figury najednou. O jedné už byla řeč: je to veřejnost, která je už umordována sledováním "šašků nahoře", kterak se drží za klopy a lomcují spolu už půl roku, aniž by postoupili o krok. Druhou figurou je samozřejmě prezident Václav Klaus. Ten oddaluje okamžik, kdy má někoho jmenovat k druhému pokusu o sestavení vlády a odmítá stojedničkovou většinu podepřenou komunisty a přeběhlíkem. I tento postoj je z hlediska ústavnosti pochybný - není to přece role prezidenta, aby posuzoval hodnotu parlamentní většiny. Svůj osobní postoj může vyjádřit kupříkladu abdikací. Teď už ale o žádnou stojedničkovou většinu a podporu komunistů nejde. To, co Paroubek nabízí, je čisté řešení a jako o možné a vážné variantě o něm komentátoři začali poprvé hovořit v onen večer, kdy byly zveřejněny volební výsledky.

Klaus samozřejmě nepřehodí výhybku dnes, zítra nebo pozítří. Tímto šachovým tahem budou nejdříve ovlivněny volby a teprve pak bude na řadě prezident. Jakpak asi zareaguje Topolánek? Když nijak (což je nepravděpodobné), potvrdí pověst "dutého topola". Když negativně, posílí svůj obraz (zase tupé) neústupnosti. Když pozitivně, stane se z něho hráč s druhými houslemi. Musí vymyslet něco konstruktivního - a má na to málo času.