18.7.2018 | Svátek má Drahomíra


PSÍ ROZCESTNÍK: Night na Sicílii – část první

30.4.2018

A je tu další naše poznávací dlouhá výprava, tentokrát na Sicílii. Jarní termín slibuje rozumné teploty na výletění, zelenou a kvetoucí krajinu a také menší davy turistů. Jedeme jen my dva a Night a zaplacená máme dvě ubytování po čtyřech nocích.

Vyjíždíme ve středu ráno a ve čtvrtek ještě za tmy kupujeme lístek na trajekt v městečku Villa San Giovanni. Ubytovat se máme v obci Balestrate až později odpoledne a tak máme před sebou dost času na průzkum severního pobřeží ostrova. Dopředu jsme měli vyhlédnutá některá zajímavá místa, která by stála za vidění.

Messina.

Messina.

První šok byla srážka s realitou přístavu v Messině – nepořádek v ulicích a šílená doprava (a to si myslím, že jsme jednak tušili, do čeho jdeme a také už máme nějaký ten kilometr na jihu za sebou). Druhý šok byl stav placené dálnice směr Palermo. Úzká, neuvěřitelně děravá a s celou řadou rozpadajících se tunelů bez osvětlení a příkopy plnými odpadků. D1 je proti tomu úžasná, kvalitní a sjízdná...

Ale kolem byla krásná příroda, moře, hory, hluboká údolí, kvetoucí sady, upravené vinice a kolem silnic žlutá bariéra naplno kvetoucích mimóz. Náš první cíl byl poutní kostel Santuario della Madonna del Tindari na malém mysu vysoko nad mořem. Na obřím parkovišti jsme byli sami a na černou madonu z Tindari jsme se tak podívali v klidu a bez davů.

Tindari.

Tindari.

Druhé zastavení bylo naplánované do Cefalú. Katedrála se slavnými mozaikami, písečné pláže, opevněná skála nad katedrálou. Bohužel na mozaiky nedošlo – neb před polednem se prostě zastavit nikde nedalo, všechna parkovací místa plná a záchytné parkoviště u přístavu bylo už hodně daleko... A tak tedy pomalou jízdou v kolonách alespoň trochu nasát atmosféru místa a vydat se dál.

A protože jsme času měli stále dost, tak jsme se vydali do Monreále – města s obří katedrálou kousek od Palerma. První pokus na odbočení ke slavné památce nevyšel – přeci nebude od dálnice značená... Ale pomocí navigace jsme se do strání nad Palermem bez problémů vyšplhali a kupodivu i brzy zaparkovali (taky zajímavé – příjezdová i výjezdní silnička byla hóóódně šikmá plocha – spíše volný pád)

Monreale.

Monreale.

Katedrála krásná. Zvenku. Neb od oběda do půl třetí má zavřeno. Co nás mrzelo, že nás nepustili ani do samostatně stojících křížových chodeb – které podle průvodce i webu měly mít otevřeno. Dokonce i paní u vstupenek seděla – ale prý prodá až v půl třetí. No a tak jsme ještě jednou obešli půvabné náměstí a vyrazili k jezeru Poma.

Poma.

Poma.

Neb tenhle „rybník“ jsme měli za „humny“. Night poběhal na volno, kytičky kvetly – a procházku jsem stopla až ve chvíli, kdy jsem narazila na pařez obalený včelím rojem... a hnala jsem Nighta i alergického Pepu hodně rychle pryč... Malé silničky na venkově byly často ve špatném stavu a jejich okolí bylo jedno veliké smetiště... Zajímavé bylo, že za tím neuvěřitelným bincem byly perfektně udržované vinice a sady.

Naše zahrádka.

Naše zahrádka.

Ubytování v malém domku s terasou a velikou zahradou bylo bezproblémové. A na zahradě jsme měli citrusy, fíky, broskve, jabloně... kvetoucí záhonky a taky dudky a straky a spoustu vrabčáků. Night již standardně celou cestu odmítal žrát – tady vstoupil do kuchyně a konečně vyžral alespoň maso z misky. Ale granulky?? Ty nee. Neb na cestách se jí jen maso (a já ho s sebou táhla v zamražených balíčkách hodně kilo). Odpadli jsme brzy – přeci jen jsme ujeli dva a půl tisíce kilometrů.

Naše zahrádka.

Naše zahrádka.

Ráno vyrážíme do Segesty. Zachovalý dórský chrám z doby Magna Greacia je hlavní atrakcí a navíc na kopci Monte Barbaro jsou ruiny velkého starověkého osídlení a také zachovalé řecké divadlo z 3. století př.n.l. Není to daleko (asi 20 minut autem). Dálnice od Palerma nejsou placené a překvapivě jsou kvalitní a nerozbité a tak jsme na místě chvilku před otevřením areálu.

A zrada. Od letošní sezóny je otevřeno nové obří parkoviště v sousední vesnici a do areálu jezdí autobus. Původní parkoviště je zrušeno. Pes prý může do areálu a může jet autobusem. Na celém parkovišti jsme ale jen my a... je nám přistaven naleštěný autobus. Opravdu se vezeme jen my dva a pes.

Segesta.

Segesta.

Po areálu se pohybuje na volno několik velkých psů (a taky koček). Ale jednak jsou velmi plaší a jednak evidentně poslouchají všechny pracovníky v areálu. Takže jsem se bála zbytečně – oni drželi odstup a Night dělal, že je nevidí.

Segesta na Sicílii

Segesta na Sicílii

U chrámu pár turistů bylo, ale k divadlu jsme stoupali úplně sami. Užívali jsme si krásné výhledy na květenu, krajinu i antiku. A chrám byl menší a menší a my stoupali a stoupali... až jsme dorazili na vrchol a mohli se kochat výhledy až k moři a také vkusně zrekonstruovaným antickým divadlem.

Segesta.

Segesta.

Grotesku jsme sehráli po sestupu dolů, kdy jsme „padli do stínu“ a zrovna přijel autobus. A tak rychle jedno vodítko sundat (dlouhá stopovačka), krátké nandat, nasadit náhubek, sebrat lahev s vodou, vylít misku, zavřít ruksak a pak naložit jak balík stávkujícího dogáka... Vystoupil už elegantně sám.

Na parkovišti mezitím otevřeli prodejnu s upomínkovými předměty a měli maličké kachlíky (které si vozíme z cest). Já vyndávala peníze a z ruksaku vyklouzl Pepův mobil. Spadnul ani ne z metru – kvalitní mobil s „pevným rámem“... a odešel navždy... V něm data, navigace... a úplně mrňavá simka, která po zbytek dovolené v mém mobilu fungovala výjimečně – většinou se tvářila, že není...

San Vito Lo Capo.

San Vito Lo Capo.

Po obědě jsme u Castellammare del Golfo začali stoupat do kopců národního parku Zingaro a dojeli až do městečka na konci pevniny – San Vito Lo Capo. Prošli jsme se k majáku, smočili nohy v čistém moři a vydali se zpátky.

San Vito Lo Capo.

San Vito Lo Capo.

Pokračování příště.

Foto: Xerxovi. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do bohaté fotogalerie!

Xerxová Neviditelný pes


Diskuse


L. Bláža
10:17
1.5.2018

Z. Xerxová
12:27
1.5.2018

Z. Maya
23:09
30.4.2018

Z. Xerxová
7:42
1.5.2018

Z. Iva
20:52
30.4.2018

Z. Xerxová
7:42
1.5.2018

Z. Dalmi
20:11
30.4.2018

Z. Xerxová
20:13
30.4.2018

Z. Dalmi
20:24
30.4.2018

M. Crossette
19:09
30.4.2018

Z. Xerxová
20:18
30.4.2018

Z. Hanča
17:08
30.4.2018

Z. Xerxová
17:22
30.4.2018

Z. Jenny
16:29
30.4.2018

Z. Xerxová
16:46
30.4.2018

Z. Jenny
18:59
30.4.2018

Z. Yga
16:29
30.4.2018

Z. Xerxová
16:48
30.4.2018

Z. Jitur
13:41
30.4.2018

Z. Xerxová
13:49
30.4.2018

Z. Lika
13:55
30.4.2018

Z. Xerxová
14:02
30.4.2018

Z. Maw
13:17
30.4.2018

Z. Xerxová
13:38
30.4.2018

Z. Maw
16:24
30.4.2018

Z. Yga
16:26
30.4.2018

T. Zana
17:50
30.4.2018

M. Beda
13:05
30.4.2018

Z. Xerxová
13:44
30.4.2018

D. Ruščáková
10:46
30.4.2018

Z. Xerxová
10:52
30.4.2018

D. Ruščáková
13:44
30.4.2018

Z. Matylda
No,
9:36
30.4.2018

T. Zana
9:45
30.4.2018

Z. Xerxová
9:58
30.4.2018

Z. Yga
16:24
30.4.2018

T. Zana
17:53
30.4.2018

Z. Maw
16:30
30.4.2018

Z. Xerxová
20:25
30.4.2018

Z. Jajka
9:10
30.4.2018

M. Crossette
19:57
30.4.2018

A. Lex
8:41
30.4.2018

Z. Xerxová
10:04
30.4.2018

T. Zana
8:19
30.4.2018

Z. Matylda
9:32
30.4.2018

Z. Inka
12:35
30.4.2018

Z. Xerxová
6:21
30.4.2018

T. Zana
5:50
30.4.2018

Z. Lika
6:16
30.4.2018

Z. Xerxová
6:26
30.4.2018

Z. Xerxová
6:24
30.4.2018

Z. Lika
6:32
30.4.2018

Z. Xerxová
10:06
30.4.2018

počet příspěvků: 53, poslední 1.5.2018 12:27









KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více...
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !