16.7.2019 | Svátek má Luboš


RUSKO: Přínos Putin Rasputin

26.2.2019

„Podíval jsem se mu očí a uvěřil mu,“ takto nějak se vyslovil někdejší americký prezident George W. Bush. Americký konzervativní publicista Patrick Buchanan v eseji „Is Putin One of Us?“ (The Washington Post 23.12.2013) čili JE SNAD PUTIN JEDNÍM Z NÁS? vyjádřil podiv, že tak ostře antiamericky nabroušený kágébák by se tolik změnil.

Zřejmě nepřekvapuje intenzita antiamerické zavilosti, stále přetrvávající pocit potupy, debaklu způsobeného kolapsem supermocnosti SSSR, Putinem přece hodnoceného jako největší katastrofa dvacátého století, čili něco ještě víc zkázonosného než dvě světové války s desítkami milionů mrtvol.

Od následných frustrací není daleko k reakcím, v angličtině vyjádřeným slovem overkill - hyperbola, přehánění natolik nehorázné, že znicotňuje úmysl rozhorleného sdělovatele. Putinova televize vysílala pořad o amerických hororech, jak že šedesát milionů dětí tam trpí hladem. A současně trpí obezitou.

Severokorejský vládnoucí systém je krutý, ale aspoň nikoliv (prozatím) sebevražedný, že by velebil, přednost dával smrti, tak jak zdůrazňují a též realizují mnozí populární džihádisté. Mohutní řady fanatiků, kteří nás, nevěřící psy, ujišťují, že na rozdíl od nás oni smrt milují. Svůj nihilistický temperament dávají dost třeskutě najevo.

Teroristická předehra již započala. První zabijácký výbuch ve Volgogradu na nádraží, druhý den městský trolejbus s osazenstvem rozmetán. Putinova prestiž byla ohrožena, aniž by však následovaly jeho příliš šetrné ohledy na salafisty, džhádisty, al-kajdisty. Nikde nepáchl odér chamberlainovství, ochota k ústupkům, zbaběloučké racionalizace s ujišťováním, že jimi se přece přináší důkaz dobré vůle. Tu ovšem radikální intolerantní nepřátelé pokládají za slabost, zbabělost, důvod, proč přitlačit, více nehorázných požadavků se domáhat. Leckdo už nynější situaci západní civilizace začíná vnímat jako patetický případ ustrašených, nepoučitelných zbabělců.

Putin prý byl takovou výjimkou 4. srpna 2013 v Dumě, ruském parlamentě. Projev krátký, s obsahem, jakého se v americkém kongresu - aspoň za trvání nynější administrativy - určitě nedočkáme:

V Rusku žít jako Rus. Jakákoliv menšina, ať už přišla od kdekoliv, když chce v Rusku žít, pracovat, jíst, by měla mluvit rusky a respektovat ruské zákony. Jestliže dává přednost zákonům šárii a žít jako muslim, v tom případě jim doporučujeme, aby odešli tam, kde to je zákonem. Rusko muslimské menšiny nepotřebuje. Menšiny potřebují Rusko a my jim speciální privilegia dávat nebudeme, ať sebehlasitěji vykřikují o ‚diskriminaci‘. My nebudeme tolerovat nedostatek respektu vůči naší ruské kultuře.
My se raději poučme ze sebevražd v Americe, Anglii, Holandsku a Francii, jestliže chceme přežít jako národ. Muslimové se zmocňují takových zemí, ale v Rusku se jim to nepovede. Ruské obyčeje a tradice nejsou slučitelné s neexistující kulturou nebo s primitivismem zákonů šária a muslimů.“

Ano, nikdo vás přece nenutil sem přijet, vy jste sem chtěli, země vás přijala. Jestliže s tím máte potíže, odtud odjeďte.

Poslanci reagovalipětiminutovými ovacemi.

Too good to be true. Toto je jedna verze, jejíž autenticitu ale jiné zdroje popírají.

Tak či onak: Něco takového by se v americkém Kongresu určitě stát nemohlo. Američané dovedou být až sebedestruktivně velkorysí: například univerzita Yale, jedna z nejprestižnějších, nabídla přednostní přijetí na studia zájemci jménem Sayed Rahmatullah Hashemi, významnému funkcionáři Talibanu.

(Leninská otázka: Co dělat? Dočetl jsem se o jakési lokální iniciativě provokativně se krmit kobližkami v měsíci ramadanu, kdy přes den muslimové musí držet půst, a ještě znamenitější nápad jsem se dozvěděl z Austrálie: Výzva k patriotické iniciativě v neděli odpoledne – série záběrů z australských ulic, v nichž se promenují ladné ženy, všechny totálně nahaté. Perfektně podvratné počínání. Vždyť pro pravověrného mohamedána pohled na neoděnou postavu opačného pohlaví, s výjimkou vlastní manželky, je smrtelným hříchem, kdy pak nezbývá nic jiného než spáchat sebevraždu. Přemýšlím o vhodné variantě v českých podmínkách: kobližky nebo nudismus nebo aspoň veřejné komunální požírání špekáčků vepřových, šťavnatých. Zejména o ramadanu.)

- - -

Olympiáda se znamenitě povedla, vzdor příliš vlahému počasí. Rovněž nedošlo ke slíbeným džihádistickým masakrům. Zasloužený Putinův triumf. Svalnatec sportovec, ovládá němčinu, jazyk premiérky Angely Merkelové, měl možnost nahlédnout do světa, i když to pouze mohl být Berlín východní.

Že by se ponořoval do studia původních marxistických moudrostí? Jak mohutnou inspirací mohou být vousáči z předminulého století? Vakuum tak neplodné nahradil nacionalismus, patriotická tužba po vzkříšení sovětské říše, k jehož pokusům už začíná docházet s autentickou neo-stalinistickou řízností.

Putin s výpomocí Medvěděva již de facto vládne 14 roků. V roce 1994 došlo v Budapešti k podpisu čtyřstranného memoranda - USA, Velká Británie, Rusko, Ukrajina - o nedotknutelnosti existujících hranic a výměnou za tuto záruku Ukrajina se vzdala své výhody nukleárně vyzbrojeného státu. Historicky to unikátní ústupek, následovaný dalším tlakem na vládu v Kyjevě, aby radikálně zredukovala svou obrannou kapacitu (standardní zbraně, rakety), druh kapitulace, zahraničními posuzovateli hodnocené jako terrible precedent.

Uplynulo 20 let a z ruského signatáře v Budapešti se stal ruský agresor na Krymu. Car se ho po několika krvavých střetech s otomanským císařstvím zmocnil koncem 18. století a kořist zůstala součástí Ruska i sovětského, ač formálně přešla pod administrativní kontrolu Ukrajiny, jedné z 15 republik téhož SSSR.

Putin rozhodně není jediným z vládců ve světě přesvědčených, že právo - domácí či mezinárodní - nemá být nástrojem kontroly moci, ale služebníkem této moci.

Ruský ministr zahraničí, jakož i ministr národní obrany 1. března ujišťovali své západní kolegy o nedotknutelnosti hranic s Ukrajinou. 27.února 2014 - čtyři dny po olympiádě v Soči, Putin s vysláním elitních vojenských jednotek bez insignií, údajných to jakýchsi dobrovolníků, se již nijak necítil vázán respektovat podepsaný závazek oné teritoriální nedotknutelnosti. „Krym byl vždy neoddělitelnou součástí Ruska,“ prohlásil v Dumě, již 1. března požádal o udělení práva použít potřebné vojenské síly.

Válka vyhraná propagandou bez jediného výstřelu. Naprostá většina ruských medií se xenofobicky rozjásala, Rusko se pustilo do oslav jakoby podobných vítězství v druhé světové válce. Putinova popularita vyskočila na 80 procent. Koktejl šovinismu, patriotické posedlosti a nesmiřitelnosti vůči komukoliv pochybujícímu. Za vším že prý trčela konspirace Západu, revanšisté, nacionalisté, fašisté. Popis událostí v Kyjevě, na náměstí Maidanu, jež pak vedly k úprku prezidenta Viktora Janukovyče, kleptokrata nejznamenitějšího, z jeho sídla s vlastní zoologickou zahradou a pozlaceným záchodem k vlastní potřebě. Putin informoval, že ukrajinští vládci se zajímali víc o vlastní obohacování, než o zdárné budování státu.

Stalinovi se přece přisuzuje výrok, že ve volbách nezáleží na počtu hlasů, jak kdo hlasoval, ale jak je kdo počítal. Na Krymu došlo ke spěšnému uspořádání referenda

způsobem dobře známým z dob totality. Autonomní krymská republika, obyvatelstva celkem 1,2 milionu, census v roce 2001 zjistil 60 % Rusů, 24 % Ukrajinců, ze zbylých menšin nejpočetnější Krymští Tataři, potomci Zlaté hordy Džingischána, s řečí blízké turecké, náboženství muslimského, oběti Stalinovy nelibosti značné. V roce 1944 došlo k jejich násilné deportaci : 200.000, zejména do Uzbekistánu, a polovina během jednoho roku nepřežila. Koncem osmdesátých let se ti šťastnější směli vracet do svých domovů, nyní však Rusy obývaných..

Vypočítaný výsledek referenda: 96,8 % ve prospěch splynutí s Ruskem, po němž s nostalgickými vzpomínkami tedy i oni Tataři baží.

Dočítáme se, že Putin tupí cizozemské potentáty, diplomaty, například nechal tři hodiny čekat amerického ministra zahraničí Johna Kerryho, který k němu do Kremlu přiletěl na dojednanou schůzku. Na domácí půdě dochází k občasnému zavraždění nepříjemných šťouralů.

Putin projevuje potřebu, ba i povinnost ochraňovat ruské obyvatelstvo, ať už žije kdekoliv, což vede k všelijakým analogiím, též sudetoněmeckým precedentům. Nejen tři pobaltské republiky aby postihovaly pochmurné reminiscence. „Putin žije v jiném světě,“ prohlásila kancléřka Merkelová a zpřesnila, že on se prezentuje nikoliv jako agresor, ale obránce, ochránce všech Rusů.

Lze se stát dobrovolným ochraňovatelem všelijakých, nejen národnostních postulátů. Na světě jsou k dispozici tucty nevyřešených sporů. S takovou putinovskou inspirací by mohl kdokoliv nějak někde intervenovat.

Putin se neobtěžoval o svých záluscích informovat Radu bezpečnosti OSN:

Zásluhou práva veta nelze odhlasovat nic, co by ohrozilo ruské zájmy. Konalo se jednomyslné hlasování, Číňané tentokrát Moskvu nepodpořili, hlasování se zdrželi, a Rusové ovšem svým vetem znemožnili přijetí rezoluce zatracující jejich šarádu s krymským referendem.

Došlo k značnému porušení mezinárodního práva kágébáckým prezidentem: okupace území sousedního státu. Slovy Radoslawa Sikorskiho, polského ministra zahraničních věcí: „Nesmíme dovolit, aby tohle Putinovi prošlo. Anexí Krymu došlo k podstatné změně hraničního uspořádání Evropy. Znamená to porušení porozumění po konci studené války. A to je verboten.“ (The Weekly Standard, 24:3.2014)

Nebo třeba zakázáno vůbec není. Míní snad někdo zahájit nový velikánský konflikt? Michael McFaul, bývalý americký velvyslanec v Moskvě, nyní u Hoover Institute v Kalifornii, je jeden z mnohých, kdo hodnotí Putinovy iniciativy jako mohutný krok v nesprávném směru, zpět k dobám studené války.

Šance Ruska stát se moderním civilizovaným státem se rapidně zmenšují, pravděpodobnější vyhlídkou je autoritativní, na vývozu ropy a plynu závislý stát - paternalistický, kleptokratický.

Jaký asi bude Putinův příští krok? Lze se teď stále častěji dozvídat, jak Ukrajina tíhne k rozpolcení: východní, víc průmyslová část směrem k Moskvě a ta západní, víc zemědělská, k Evropě. A Putin se bude snažit celou Ukrajinu federalizovat, předělat ji v de facto protektorát k vlastnímu ruskému prospěchu.

KONEC

(Ukázka z připravované knihy „Dvě dávné zkušenosti, dvě čerstvé plavby“.)



Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Diskuse


L. Písařík
22:11
26.2.2019

P. Horak
16:25
26.2.2019

J. Lepka
20:36
26.2.2019

M. Prokop
21:08
26.2.2019

J. Kanioková
16:29
26.2.2019

J. Matuška
20:42
26.2.2019

M. Valenta
15:14
26.2.2019

S. Prosek
17:36
26.2.2019

V. Novák
18:14
26.2.2019

S. Prosek
23:41
26.2.2019

J. Kanioková
14:51
26.2.2019

M. Prokop
18:01
26.2.2019

S. Netzer
10:19
26.2.2019

J. Jurax
15:19
26.2.2019

M. Krátký
15:20
26.2.2019

S. Netzer
16:30
26.2.2019

J. Lepka
20:48
26.2.2019

P. Zinga
9:36
26.2.2019

P. Lenc
9:29
26.2.2019

J. Jurax
15:30
26.2.2019

V. Liptovský
8:58
26.2.2019

F. Houžňák
17:32
26.2.2019

F. Houžňák
17:35
26.2.2019

V. Církva
7:47
26.2.2019

V. Kotas
7:52
26.2.2019

V. Petr
11:48
26.2.2019

V. Novák
17:16
26.2.2019

J. Karlík
7:39
26.2.2019

F. Houžňák
8:30
26.2.2019

F. Houžňák
12:27
26.2.2019

F. Houžňák
15:28
26.2.2019

P. Černoch
6:41
26.2.2019

J. Kanioková
14:24
26.2.2019

J. Fridrich
14:47
26.2.2019

V. Novák
15:01
26.2.2019

J. Jurax
15:36
26.2.2019

V. Novák
15:03
26.2.2019

počet příspěvků: 71, poslední 26.2.2019 11:41









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.