Ukrajinská krize vyvolává otázku, jaká je ruská armáda. O ruském vojsku se šíří rozporuplné informace. Údaje o celkové velikosti ruské armády se liší. Jakákoli hypotetická porovnání jsou tedy obtížná.

Sovětská armáda byla obrovským kolosem a její pozemní síly měly největší politický vliv v dobách Sovětského svazu - SSSR.

V srpnu 1991 došlo k rozpadu Sovětského svazu a armáda se pod vlivem okolností postavila na stranu demokratických sil, které vedl ruský president Boris Jelcin, byť tanky sovětské armády už byly v ulicích Moskvy. I když si svým postojem armáda aspoň částečně zachovala svou tvář, celý vývoj vedl k poklesu jejího politického vlivu.

Jelcin dal v podstatě armádě možnost, aby v novém státě fungovala tak, jako před rozpadem SSSR. Společenství nezávislých států - SNS jako nástupce Sovětského svazu mělo mít jednotnou armádu, v které by hlavní část připadala na Rusko. Sovětské ministerstvo obrany prakticky nemělo zaniknout, ale mělo být koordinátorem všech vojenských sil členských státu SNS. Nejděsivější odstrašující zbraň, jaderný arzenál, měl být řízen jednotně a všechny prostředky jejich řízení byly svěřeny ruskému presidentovi.

V některých záznamech bývá uváděno, že stav pozemní armády byl snížen ze 4 milionů na 1,5 milionu mužů. Byl to velmi samovolný proces, který vytvářel další problémy, jak v samotné armádě, tak ve společnosti. Hospodářská situace a krize ekonomiky byly příčinou stálého deficitu vojenského rozpočtu. Výsledkem byl morální pád armády a velký pokles její prestiže, kterou si dříve udržovala.

Brzy se „nová“ armáda dočkala i přímého nasazení, konflikt v Čečensku, který měl být snadnou operací a místo toho se stalo krvavým bojištěm.

První čečenská válka (11. prosince 1994 – 31. srpna 1996) byl konflikt mezi Ruskem a Čečenskem, který vedl k nezávislosti Čečenska pod jménem Čečenská republika Ičkeria.

Po prvním tažení v roce 1994–1995, které vyvrcholilo zničující bitvou o Groznyj, se pokusily ruské federální síly o ovládnutí horské oblasti Čečenska, ale byly zahnány zpět čečenskými partyzány a nájezdy na roviny, navzdory ohromnému ruskému vojsku, vojenskému vybavení a letecké podpoře.

Následná všeobecná demoralizace federálních sil a veskrze všeobecná opozice ruské veřejnosti proti brutálnímu konfliktu vedla Borise Jelcina k vyhlášení příměří v roce 1996 a k podpisu mírové smlouvy o rok později. Podle střízlivého odhadu přišlo o život 7 500 vojáků ruské armády, 4 000 čečenských bojovníků a více než 35 000 civilistů. Další odhady tipují počet obětí mezi 80 000 až 100 000.

V roce 1999 byl jmenován úřadujícím presidentem Vladimír Putin, a vystřídal tak nemocného Borise Jelcina, který velmi ztratil ze svého původního postavení a charisma.

Po svém zvolení president oznámil, že připravuje reformu ozbrojených sil, a jedním z kroků, kterými ji začal, byla změna na postu ministra obrany. Ministrem obrany byl jmenován blízký spolupracovník Vladimíra Putina Sergej Ivanov.

Není pochyb o tom, že Putinova politika usiluje o obnovu velmocenského postavení Ruska a že se tu uplatňují geopolitické zájmy, že velká část Rusů má nostalgické vzpomínky na rozsah bývalého Sovětského svazu.

Vojska určená k operativnímu nasazení, pohotové reagování atd. má skoro každá země. V Rusku je pro tyto cíle určen zvláštní druh vojsk – Vzdušná výsadková vojska. Původně se tato vojska vytvářela, stejně jako celá armáda, pro docela jinou válku a měla ničit komunikace a dobývat klíčové objekty v zázemí nepřátelských armád.

Vzdušná výsadková vojska jsou i nadále jedním z nejdůležitějších prvků ruské vojenské mašinérie. V současné době tvoří základ mobilních sil rychlého nasazení a jsou určena pro situace, které si vyžadují okamžité reagování.

Podle ruského generálního štábu je nutno vytvořit zvláštní útvar rychlé reakce, do něhož je třeba zařadit vzdušná výsadková vojska, námořní pěchotu a brigády pozemních vojsk. Jde o vysoce mobilní síly, které se dají přesunout na značnou vzdálenost po zemi a ve vzduchu.

Tyto plány budou plně realizovány v roce 2019, oznámil pramen v Generálním štábu Ozbrojených sil Ruska.

Aby byly Síly rychlé reakce připraveny plnit své úkoly, musí být jejich početní stav zvýšen na 80 tisíc lidí. Síly rychlé reakce – to nejsou jen výsadkáři. Je to také bitevní, stíhací a bombardovací letectvo a dělostřelectvo. Vzdušná výsadková vojska jsou určena k tomu, aby působila hluboko v nepřátelském zázemí a když to bude třeba, i za hranicemi státu.

V Rusku se zvyšuje počet těch, kdo chtějí uzavřít smlouvu na konání služby v armádě. V letošním roce hodlá ministerstvo obrany zvýšit početní stav profesionálních ozbrojených sil až na 241 000. A do roku 2020 bude v armádě a námořnictvu konat službu téměř půl milionu profesionálních vojáků.

V ruském tisku se začátkem roku objevily zprávy o vytvoření nového svazku ozbrojených sil na severu země. Jeho základem bude Severní flotila RF a přidané útvary.

Přitom bude muset nová struktura řešit nejen běžné vojenské úkoly – zajišťovat službu raketových ponorek a jejich ochranu. Prvořadým úkolem se stává zřejmě obnovení vojenské infrastruktury Ruska v Arktidě a posílení námořnictva, které v současné době zřejmě není schopné řešit stanovené úkoly v plné míře. Je nutno posílit také letectvo jak o bojové, tak i o hlídkové letouny.

Ruská vojenská flotila je opět větší. 10. ledna 2013 byla do výzbroje zařazena nejnovější atomová ponorka Jurij Dolgorukij. Projekt, který byl dlouhou dobu zmrazen, má za sebou úspěšné státní zkoušky.

Ponorný raketový křižník Jurij Dolgorukij byl postaven podle projektu 955 Borej. Jeho stavba byla zahájena už v roce 1996 v podniku Sevmaš (výrobní sdružení Severní strojírenský podnik) v Severodvinsku. Od té doby prodělala atomová strategická ponorka několik rekonstrukcí a koncem prosince roku 2012 byla uvedena do provozu.

Hlavní zbraní nové atomové ponorky je moderní raketový komplex Bulava. Každá ponorka tohoto projektu může být vybavena 16 takovými mezikontinentálními balistickými raketami s doletem přes 8 tisíc kilometrů.

V ponorkách projektu Borej byly kromě moderních zbraní vyřešeny i otázky bezpečnosti. Ponorky jsou mimo jiné vybavovány záchrannou komorou vyplouvající na hladinu; do komory se vejde celá posádka. Během nejbližších let bude postaveno osm ponorek. Každá má hodnotu asi 700 milionů dolarů.

Perspektivní ruský bitevní obrněný vůz Bumerang, který se má stát základem celé série techniky, by se měl objevit v roce 2016. Přitom je třeba zdůraznit růst potenciálu i v kolové technice jako takové. To, že skutečně existuje, dokazuje objevení takových vozů jako Tajfun, dále pak to, že se na trhu objevil zásadně nový hráč – korporace Zaščita (Ochrana) s vozem Skorpion a jeho rozmanitými variantami.

Bezpilotní létající přístroje jsou hlavním současným trendem v ozbrojených silách. Už v letošním roce se stanou takové přístroje součástí silových struktur Ruska.
V rámci státního programu zbrojení bude i ruská armáda vybavována bezpilotními přístroji, mimo jiné i jejich údernou variantou.

V posledních letech ale nastal obrat a experti se vesměs shodují, že Rusko je na válku připraveno lépe než v roce 2008, kdy konflikt v Gruzii odhalil mnohé slabiny.

Ruské vojsko se pomalu dostává do půlky modernizačního programu, který je plánován do roku 2020. V té době by mělo mít výzbroj ze sedmdesáti procent novou či vylepšenou. Prezident Vladimir Putin to považuje za svou prioritu a je ochoten zbrojení finančně upřednostnit před jinými sférami. Během této dekády má jít na modernizaci sil na 700 miliard dolarů. Loni Moskva na obranu poprvé od roku 2003 utratila větší podíl HDP než Washington.Ruský armádní štáb loni ohlásil, že v příštích letech vznikne asi stovka nových základen a logistických zařízení.

Ukrajinská krize je však vážnou výstrahou. Výstrahou širšího dosahu, abychom se zabývali mezinárodní situací a mezinárodní politikou. A to nejen z hlediska bezpečnosti, ale i existence naší země a jejího zabezpečení politického, materiálního – i vojenského, ale také z hlediska našeho postoje k zabezpečení její existence a postavení ve světě.