Čtvrteční kotrmelec hnutí ANO vyvolal mnoho komentářů. Poté, co si Andrej Babiš nechal od prezidenta poradit, aby se spolčil s komunisty a SPD, nabídl další kolo jednání sociálním demokratům. Jeden aspekt situace ale, zdá se, není komentován. Že se totiž Andrej Babiš neřídil doporučením prezidenta republiky.

Existuje teorie, že toto doporučení je tah geniálního stratéga Miloše Zemana. Ten strategický génius Miloše Zemana je spíše iluze neopřená o fakta: on skutečně dovede budit iluzi moudrého otce vlasti, ovšem konkrétní výsledky nemá. Pokud toto byl skutečný dvojitý tah koněm, pak na sebe vzal odpovědnost za to, že doporučil vládu opřenou o komunisty a pravicové extremisty. Jen si to přečtěte nahlas: v roce 2018, uprostřed Evropy, prezident navrhuje, aby prosperující demokratický stát spočíval na bedrech komunistů a pravicových extremistů. Okamura opouštěl zámek v Lánech celý rozzářený a hned vyhazoval Babišovy ministry, dva hned a další dva potom, i to byla blamáž, jakou možná nepamatuje ani Petr Nováček.

Je to tah, nebo to prezident myslel vážně?

Když od něho Babiš odcházel, oznámil lakonicky, co mu prezident doporučil, neřekl tedy, že teď bude s levicovými a pravicovými extremisty jednat. Po poradě vedení pak oznámil, že jednat bude s ČSSD, pokud na to ČSSD přistoupí. V tom tedy mezi ním a Milošem Zemanem fakticky vznikl zásadní rozpor. Ten by měl vyvolat ne pouze rozladění, ale hned zuřivost. Nejbližší dny tedy ukáží, zda to je skutečný rozpor, anebo naplnění Zemanovy strategie. Poznáme to podle chování nenávistného mstivého starce, který využívá svého postavení k vyřizování osobních účtů. V rozeštvání sociální demokracie má velkou praxi, dělá to od chvíle, kdy ho podrazila v prezidentské volbě proti Klausovi. Ve stavu, v jakém ta partaj je, je to úkol velmi snadný.

Takže znovu a závěrem: pokud je to, čeho jsme byli svědky, součást Zemanovy strategie, prezident umožní jednání ANO se sociální demokracií. Pokud nikoli, pokud se ANO vzepřelo Zemanovu přání, prezident zamýšlenou dohodu znemožní.

Ani v jednom, ani v druhém případě se svět nezboří. A je vhodné stále připomínat, že to, co se u nás v posledním půlroce děje, je pokus o překroucení výsledků voleb, které rozhodly s nejsilnějším mandátem o vítězi, a že poražení se opírají o mantru „trestně stíhaný politik“, aniž by koho napadlo se začít shánět, kdy sakra uvidíme nějaké výsledky. Už se v tom plácáme tak dlouho, že to už není zábavné, pokud kdy bylo. Jde o prozkoumání účetních papírů jedné hospody. Jak dlouho to bude ještě trvat? Další tři čtvrtě roku? Rok? Deset let? Nabývá to rozměrů absurdního dramatu.