Angličané řekli Leave a kontinent připomíná rozhrabané mraveniště. Cameron oznámil demisi, Juncker i Merkelová s přinejmenším stejným podílem odpovědnosti za toto fiasko sedí dál na svých židlích. Jaké jsou vyhlídky do budoucna?

Pokud čtete tyto řádky, je vysoce pravděpodobné, že jste jich přečetli o brexitu víc, než je řádek v bibli, a vyposlechli během pátku mouder, až vás z toho brní hlava. Nebudu tedy unavovat a svěřím se jen s tím, co mi v těch debatách chybělo.

Jednohlasně zněl názor, že se unie musí změnit a že se má zabývat podstatnými věcmi, nikoli výkonem žehliček. Nikdo ale neřekl, co se má stát, aby se unie začala zabývat podstatnými věcmi a nechala žehličky v klidu.

Problém totiž není v institucích. Jak by se měly reformovat? Není pravda, že v Bruselu se usídlili jacísi nevolení byrokraté a ti vymýšlejí blbosti se žehličkami, jak to charakterizoval kníže Schwarzenberg. Ty instituce jsou zakotvené ve standardních procedurách. Parlament volíme, ten volí určité činovníky, jiné činovníky delegují vlády, taktéž produkty zastupitelské demokracie.

Celý den jsem poslouchal debaty – nejvíc mě zaujala na ČT24, kde pan Železný předváděl svoji inteligenci a skákal do řeči skutečně chytrým a inspirativním lidem, Hynku Kmoníčkovi a Cyrilu Svobodovi – cituji jejich dvě myšlenky. Kmoníček reaguje na poznámku, že směřujeme na východ. Kmoníček: Nikoli, my nesměřujeme na východ, my směřujeme na západ, ale on nám uhnul na Střední východ. A Cyril Svoboda, volně interpretuji: Další rozšiřování unie nepřichází v úvahu a někdo by to měl Ukrajincům šetrně sdělit. Oni by to pánové rozvedli nebýt toho, že pan Železný musel předvést svou prudkou inteligenci a skákat jim do řeči a přetrhnout nit.

Leč zpátky k věci. Jak by se měly reformovat instituce? Jak by se měl europarlament přiblížit občanovi v Poličce a Kostrohryzech? Co by se mělo udělat demokratičtěji?

Ano, kladu demagogické otázky. Problém není ani v tom, jak jsou instituce unie ustaveny, ale v tom, co dělají, a ony se zabývají těmi žehličkami a pomazánkovým máslem.

Problém je ve stanovení cíle.

Stalo se – nikoli změnami institucionálními, ale změnami myšlení, že cílem se stala změna klimatu a starost o genetickou výbavu obyvatelstva a demografický strom. Efektivita ekonomiky, úspěchy ve výrobě, ve výzkumu, ve vědě jsou na vedlejší koleji. Zajímáme se o percentuální podílu žen v grémiích a o inkluzi autistů za situace, kdy na východě a na jihu vyvstávají nelítostní ekonomičtí konkurenti. Výkon se stal v politicky korektním žargonu sprostší slovo než Zemanova pussy. Odtud plyne zájem o žehličky, odtud plyne blouznivá představa, že by se šedesát milionů Asiatů a Afričanů mělo přestěhovat do Evropy, aby důchodci v roce 2060 měli zajištěné stáří.

Problém unijní Evropy je rázu duchovního, nikoli institucionálního.

Předvídám, co se stane: technicky nic moc, rozhrabané mraveniště se zase zahrabe, smlouvy se uzavřou, Británie od Evropy neodpluje do oceánu. Mezi špičkami zavládne duch „více Evropy“ a „kdo nejde s námi, jde proti nám“. Dvourychlostní Evropa je už teď skutkem, s tím posunem, že o pobyt v tom zdravém jádru asi nebude o co stát.

Buďme v klidu a pokusme si zachovat zdravý rozum, jakkoli je to obtížné.