Na 28. říjen nezapomene Jiří Mánek, bývalý ředitel Národního parku Šumava, pro něhož se Šumava stala nejen rodným krajem, kde se svou rodinou žije a pracuje, ale i životní náplní. Má-li pocit, že jí někdo ubližuje, má potřebu ji hájit. Včera mu prezident Miloš Zeman udělil medaili Za zásluhy.

Blahopřejeme k vašemu ocenění. Jak se člověk dozví, že má jet na Hrad? To vám volal pan prezident osobně?

Na oznamování takových věcí má pan prezident tým lidí. Takže mi nevolal on, ale nejprve mi zavolali z prezidentské kanceláře a teprve pak přišel dopis, kterým mi toto své rozhodnutí pan prezident oznámil. Jeho rozhodnutí ještě musel podpisem potvrdit premiér.

A jaký je to pocit stát vedle tolika výjimečných lidí?

Pocit je to určitě zvláštní, ale vnímám to jako každý, kdo je oceněn za dlouhou práci, která není jednoduchá, při které musíte překonávat mnoho překážek, úskalí i strpět řadu nepříjemností a zášti. V tom smyslu cítím pochopitelně satisfakci. Na druhou stranu to vnímám jako velikou podporu Šumavákům a v podstatě jako vzkaz od pana prezidenta, že na Šumavu pamatuje a že jí neobětuje rozmaru nezodpovědných fanatiků nebo politických obchodníků.

Narodil jste se na Šumavě, čím vám je?

Od prvního týdne života žiji na Šumavě, nejprve na Svatém Tomáši v rakouském pohraničí, pak na Horské Kvildě. Nyní žijeme s rodinou ve srubu v malé osadě pod lesem u Čkyně v Pošumaví a na Horskou Kvildu to mám půl hodiny autem. Šumava je pro mě domovem a nejenom pocitově, ale i profesně. Asi jako každý mám ke své rodné hroudě pevné pouto.

Mám rád šumavskou přírodu, přírodu plnou života. Její zelené lesy, její rašeliniště, přirozenou vlhkost, podzimní barvy a inverze. Mám rád lidi, kteří na Šumavě vyrostli, žijí zde a vychovávají zde své rodiny. Nemám rád lidi, kteří Šumavou občas projedou a rozdávají tu rozumy o tom, jak by to tu mělo fungovat, mají tendence stanovovat pravidla pro starousedlíky, kteří zde žijí po generace a nejlíp vědí, co zdejší příroda a život potřebuje. Bohužel jsem již potkal plno takových chytrolínů. Přijdou, nadělají paseku a zase odejdou a už se tu víckrát neukážou. Příroda si jistě poradí se vším, ale na Šumavě žijí lidé po staletí v souladu s přírodou a tento fakt nelze přehlížet jenom proto, že si to pár fanatiků přeje. Před takovými je zapotřebí Šumavu chránit.

Co ocenění za péči o Šumavu, předané vám hlavou státu, pro vás znamená?

Asi ještě úplně neumím docenit váhu takového ocenění. Byl jsem překvapen, mile překvapen. Dává mi to naději, že to, co jsme na Šumavě vykonali, mělo smysl. Ocenění si vážím osobně. Znamená to pro mě potvrzení toho, že se vyplatí stavět na vlastních poznáních, vědomostech a zkušenostech, na svých zásadách. Vnímám to i jako poselství pro své děti, které si za dobu mého ředitelování vytrpěly své. Je to pro ně vzkaz, aby vytrvaly ve svém přesvědčení, i když se kolem najde spousta takových, kteří se je budou snažit vykolejit. Ale velmi silně to také vnímám jako vzkaz všem dobrým Šumavákům, aby se v boji za své území nevzdávali, že to má smysl.

V pozici ředitele NP Šumava jste strávil dva roky. Kterých vámi zrealizovaných projektů si nejvíce ceníte?

Bylo toho hodně, nemá smysl vyjmenovávat. Snažili jsme se budovat moderní národní park, který je přátelský k místním lidem a regionálním autoritám, který je ekonomickým motorem regionu a tahákem pro turisty. Vzorem nám byly stovky zahraničních národních parků. Více než jakýchkoli projektů si cením přátelství řady správných lidí a pozitivní zpětné vazby od regionu a v podstatě i od Jihočeského a Plzeňského kraje. Této určité důvěry si cením mnohem více než jakéhokoli projektu. Je to také mnohem více zavazující.

Se současným ministrem životního prostředí jste se neshodli na směřování Národního parku Šumava. Co si myslíte o chystané novele zákona o ochraně přírody a krajiny, která zásadně upravuje péči o Národní park Šumava?

Aktivisté dlouhou dobu usilovali o prosazení většinové divočiny na Šumavě. Nemám nic proti divočině, také jsem jejím zastáncem na Šumavě, ale v rozumném měřítku, a ne na úkor člověka. Aktivistům se jejich stále agresivnějším způsobem prosazované ideje nepodařilo včlenit do speciálního zákona o Šumavě, nepodařilo se jim to skrze Plán péče, který nakonec shodil soud, ale vrchovatě se jim to daří skrze právě připravenou novelu zákona o ochraně přírody z dílny MŽP vedené a ovládané různými „hnutími“. Myslím si, že to je zákon, který asi nebude vadit Národnímu parku Podyjí, asi ani ne parku České Švýcarsko, nejsem si jist ve vztahu ke Krkonošskému parku, ale nejhorší bude pro Šumavu. Pokud by měl projít v současné podobě, je to pro Šumavu špatný zákon. Než ten, to raději žádný. A nyní o to víc věřím, že pan prezident Zeman velmi zváží, zda a jaký zákon nakonec podepíše.

Čemu se nyní věnujete?

Je toho více. Musím se nějak postarat o rodinu. Stále pracuji v oboru ochrany přírody, jako poradce. Pracuji na rozvojových strategiích několika subjektů v Jihočeském i Plzeňském kraji. Spolupracuji s jednou firmou, která rozvíjí elektromobilitu užitkových aut v Evropě. Snažím se pomáhat sportujícím dětem a mládeži a angažuji se v podpoře odkazu historického kulturního a přírodního dědictví na Šumavě skrze spolek Šumavský Králováci, který jsme s přáteli založili.

Vyšlo v Českobudějovickém deníku, převzato z webu Silvarium.cz