19.12.2018 | Svátek má Ester


ROZHOVOR: Vystěhováni nebudou!

30.7.2018

Zaujalo mě, jak na verdikt Nejvyššího soudu, že družstvo Svatopluk musí do měsíce od právní moci vyklidit byty v osmi domech v Horoměřicích u Prahy, reagovali politici. Podle prezidenta Miloše Zemana rozsudek vyvolává vážné pochybnosti o kvalitě a lidskosti soudního systému. Podle premiéra Andreje Babiše je to nespravedlnost. Podle exministryně spravedlnosti Heleny Válkové je rozhodnutí NS diskutabilní z hlediska toho, že právo na bydlení patří k základním lidským právům, takže je v rozporu s dobrými mravy. No a zlínský hejtman a senátor Jiří Čunek prohlásil, že „ten soudce je buď blázen, nebo neví, jak jde život“. Jak rozhodnutí Nejvyššího soudu vnímáte vy a co si o zmíněných vyjádřeních politiků myslíte?

Podle mého názoru je rozsudek Nejvyššího soudu zcela správný. Není v něm nic překvapujícího. Není v něm nic, co by dosud nebylo známo, jenom to účastníci a veřejnost nebrali dostatečně na vědomí. Ale v tom, že celý ten systém je selhání justice, má samozřejmě prezident pravdu. Ale selhání není v rozsudku Nejvyššího soudu, ale v tom, jak justice po celou dobu s tímto problémem nakládala. Na postup konkurzního správce dohlíží přece soud. A jestliže insolvenční soud připustil, aby zcela bez souhlasu soudu původní správce konkurzní podstaty Karel Kudláček dal souhlas s tím, že občané budou investovat do cizího majetku, že budou investovat do majetku, který byl ve vlastnictví úpadce, a nijak proti tomu po celou dobu nezasáhl, tak to je samozřejmě selhání justice.

Mělo se tedy zabránit tomu, aby šedesát klientů H-Systemu začalo nakládat s cizím majetkem podle svévolného uvážení?

Insolvenční soud vůbec neměl připustit, aby občané investovali bez souhlasu soudu do majetku, který je v konkurzu. A přesně to se stalo. Ti lidé nikdy nebyli vlastníky těch bytů. Jednoduchým nahlédnutím do katastru nemovitostí to mohli zjistit. Čili investovali vždy do cizího majetku a spoléhali se na příslib správce konkurzní podstaty, že jim to převede. Ale správce konkurzní podstaty neměl k takovému slibu vůbec žádný právní podklad, a takový slib proto nemá žádný význam. Od počátku to bylo špatně, ale – bohužel – je to selhání justice, protože soud dohlíží na činnost konkurzního správce. V tom je problém, nikoli v rozhodnutí Nejvyššího soudu, který konstatoval jen to, co je od počátku známo.

Jak si tedy vysvětlujete rozsudky soudů nižší instance, které byly s odvoláním na dobré mravy opačné než verdikt Nejvyššího soudu, podle něhož se má šedesát rodin z bytů vystěhovat bez ohledu na dobré mravy?

Podle dobrých mravů nemůžeme soudit. Je totiž otázka, čí dobré mravy byly poškozeny. Zda lidí, kteří si domy dostavěli, nebo těch, kteří se k dostavění nedostali, a tak nemají ani domy, ani nedostali odškodnění. K dostavění se dostala jen nepatrná menšina lidí. Na dobré mravy lze pohlížet z obou stran. V souladu s dobrými mravy může být třeba to, že ty domy budou prodány a zvýší se tím cena, takže se pak větší suma bude rozdělovat mezi všechny věřitele H-Systemu. Nejen mezi ty, kteří si domky dostavěli, ale také ty, kteří tuto možnost neměli.

Čím to, že se mluví jen o těch šedesáti klientech, co mají být s rodinami vystěhováni, zatímco poškozených bylo 1095 a ta většina neměla na rozdíl od těch, kteří mají byty podle rozhodnutí Nejvyššího soudu opustit, předchozích dvacet let kde bydlet a ten vstupní vklad milion korun v tomto projektu utopila také?

Jsme znovu u těch dobrých mravů. Pro těch šedesát lidí, kteří dali další peníze do dostavby domů, je to rozhodnutí v hrubém rozporu s dobrými mravy. Ale dobré mravy se přece mají vztahovat také na těch více než tisíc lidí, kteří byli obecně tím systémem poškozeni. Ti také musí dostat nějakou náhradu. Je to samozřejmě zmatené. Ti lidé, kteří investovali do cizího majetku, jsou na tom ještě hůře než ti, kteří nedostali nic. Ale vykládat dobré mravy jenom v jejich prospěch je poněkud krátkozraké.

Soudce Městského soudu v Praze Kamil Kydalka, který kauzu soudil, ve svém komentáři na sociálních sítích poukázal, že v devadesátých letech existovalo „politické krytí“ zakladatele H-Systemu Petra Smetky, konkrétně na jeho vazby na ČSSD a ODS. Vzpomínáte si na něco takového?

O tom nemám žádné informace. Ze strany ČSSD to rozhodně nebylo. Samozřejmě ti, co prosazovali H-System, byli lidé různí, ale politické krytí bych tam rozhodně neviděl. A rozhodně to dnes už nemá vůbec žádnou souvislost.

Po zveřejnění rozsudku Nejvyššího soudu mě napadlo, jak dojde k jeho vykonání. V Praze na Žižkově vzniklo na konci roku 2014 nelegálním obsazením budovy bývalé plicní kliniky tzv. Autonomní sociální centrum Klinika a jeho nové obyvatele se za téměř čtyři roky nepodařilo dostat pryč. Jak se státu podaří v tomto případě naplnit znění rozsudku, vyvlečou násilím ty lidi, kteří avizují, že své byty dobrovolně neopustí?

Ten rozsudek nebude nikdy uskutečněn, protože v té mediální smršti, která se nyní rozpoutala, se na stranu těch lidí přidala veřejnost. Z té se část lidí připojí třeba i fyzicky na jejich obranu a demokratická státní moc nemá možnost prosadit takové rozhodnutí proti vůli velkého množství lidí, tedy aby provedla exekuci. Stát proto musí najít nějaký způsob, jak se z toho dostat, jak ty lidi odškodnit. Ale svádět nynější stav na senát Nejvyššího soudu, který konstatoval jen to, co není žádným překvapením, je podle mě nespravedlivé.

Docela mě udivuje, že krátce po verdiktu Nejvyššího soudu tvrdíte, že se nikdy nerealizuje. Proč by neměl být naplněn?

Jsou principy přijatelnosti práva. Právo je přijatelné tehdy, jestli je lidem srozumitelné a jestli jsou lidé ochotni ho respektovat. Jestliže tomu tak není, tak právo prostě nefunguje. Právo funguje jenom tehdy, je-li porušováno jenom občas a jenom někým. Je-li právo porušováno masívně, tak nefunguje. Jestliže někoho zastřelím na ulici, jsem vrah. Jestli se hromadně střílí na ulicích, nefunguje právo a je válka. To je příklad, já jsem to srovnal s válkou. Ale jestliže se veřejnost masívně postaví na stranu lidí, kteří mají pravdu jen částečně, tak státní moc nemá prostředek na to, aby se prala s lidmi, aby překonávala veřejný odpor. Bude muset najít jiný způsob, jak právní závěry soudu realizovat. To znamená, aby lidé, kteří ten majetek obsadili a ze svých prostředků dobudovali, byli náležitě odškodněni, ale aby nedošli k újmě ani ti ostatní, kteří také musí být odškodněni.

Chápu to správně, že bychom se my všichni měli podílet na odškodnění těch, kteří nalítli projektu pana Smetky a spol.?

Pan Smetka byl za to odsouzen, byl potrestán, k tomu se nechci vyjadřovat, protože to je jiná věc. Dočetl jsem se, že tu škodu nějak splácí, ale aby zaplatil dvě miliardy do konce svého života, reálné není. Jde o to, že teď správce konkurzní podstaty bude tyto byty nabízet k prodeji, ten majetek musí prodat. Není žádný důvod, aby tento majetek nekoupil stát a výnos rozdělil spravedlivě mezi ty, kteří za svůj milionový vklad nedostali nic, ale i mezi ty, kteří ze svých peněz ten majetek zhodnotili tím, že ty domy dostavěli. Ale to musí udělat stát. Stát za to nese odpovědnost, protože odpovídá za činnost insolvenčního soudu, který to přivedl do tohoto stavu. Ale není to věcí senátu Nejvyššího soudu.

Copak je možné zohlednit nejen to, že těch šedesát bydlících do projektu vložilo vedle toho milionu jako ostatní i další peníze na dostavbu, ale zase na druhou stranu dvacet let měli kde bydlet, zatímco více než tisíc lidí porůznu živořilo kolikrát po prodeji vlastního bytu, aby měli na milionový vklad, kdy se stěhovali na chaty a podobně?

Musí být bráno do úvahy, co kdo do toho vložil, čím zhodnotil majetek úpadce. Protože oni investovali do cizího majetku, to se jim odpočítá, o to budou méně odškodněni. To by podle mého názoru neměl být tak velký problém, jaký by byl, kdyby ti lidé byli bez jakéhokoli odškodnění z těch bytů vystěhováni. To podle mě možné není, takový rozsudek není možné realizovat.

Mohl si být soudce Nejvyššího soudu vědom, že jeho rozhodnutí nebude možné vykonat?

Soudce Nejvyššího soudu je vázán zákonem a nevydal nic jiného než to, co je obsahem zákona. A také to, co je obsahem těch předchozích rozsudků. Tím, že ty předchozí soudy řekly, že v této chvíli ty lidi vystěhovat je v rozporu s dobrými mravy, vůbec nebylo řečeno, že správce konkurzní podstaty nemohl ty byty kdykoli prodat. Mohl to udělat i před tím rozhodnutím Nejvyššího soudu, o tom nikdo nepochybuje. On jenom chtěl, aby byty byly prázdné, aby to více vyneslo. Čili soudy, které rozhodovaly před ním, věděly, že to může kdykoli prodat. Ani nepopíraly, že by budoucí vlastník mohl ty lidi vystěhovat, jenom by správce konkurzní podstaty za ty byty dostal méně. Justice v tom není bez viny, ale nikoli senát Nejvyššího soudu. Jeho rozhodnutí bylo správné, jinak rozhodnout nemohl.

Ale pokud ti lidé domy nevyklidí a stát je k tomu nebude schopen žádným způsobem přinutit, tak se dá čekat, že řešení se potáhne znovu další dlouhá léta?

Není to jednoduchá záležitost, je tam mnoho zájmů, mnoho oprávněných zájmů. Když je na jedné straně pravda a na druhé lež, tak je to jednoduché. Ale to není tenhle případ. Tady je mnoho zájmů stejně hodnotných, které musí být respektovány, a takové rozhodování je vždy obtížné. Není to rozhodně černobílé, je to složitá kauza a musí se brát v úvahu zájmy všech. Do možné míry musí být respektovány všechny zájmy, které v tom jsou. Nejsou to jenom zájmy těch, co ty domky dostavěli.

Velký hněv se snáší na hlavu správce konkurzní podstaty H-Systemu Josefa Monsporta, který se stal hromosvodem útoků nejen těch bydlících, ale i nejrůznějších komentářů, v nichž je od různých autorů dehonestován. Jak na jeho práci pohlížíte vy?

Bohužel, správce konkurzní podstaty doktor Monsport je jediný, kdo přesně dodržoval zákon, který se chová naprosto v souladu se zákonem. Od lidí na něj sice nyní padají největší výtky, jako by byl největší žralok, který je ničí, ale to není pravda, on se chová přesně podle zákona a přesně, jak má povinnost se chovat. Kdyby se správce konkurzní podstaty choval jinak, tak by mohl být sám žalován za to, že nedostatečně ochránil práva těch ostatních věřitelů.

Trochu jsem čekal, že budete mít názor jako v úvodu zmínění politici a budete se stejně jako oni bít za těch šedesát lidí, kteří se mají vystěhovat. Argumentovat jako oni vás vůbec nenapadlo?

Ne, to v žádném případě. Domnívám se, že máme právní stát a na základě jednoho rozsudku hodnotit, že celá justice je špatná, to je velmi nebezpečné ze strany politiků a rozhodně bych to nedoporučoval. Princip právního státu není narušen rozsudkem Nejvyššího soudu, ale může být narušen tím, co bude následovat. Jak s tím stát naloží, jak naloží s těmi právy lidí, kteří investovali svoje peníze a kteří mají být odškodnění. To bude důležité. Nikoli to, že Nejvyšší soud nějak rozhodl, v tom právní stát nijak narušen není. Ale jak se stát v tomto zachová, to bude měřítkem právního státu.

Ptal se Jiří Hroník, PL, 26.7.2018

JUDr. Stanislav Křeček je zástupce ombudsmanky 



Diskuse


Š. Hašek
21:35
30.7.2018

I. Novák 763
14:10
30.7.2018

J. Novák
23:08
30.7.2018

J. Novák
23:13
30.7.2018

O. Slejsarová
12:58
30.7.2018

A. Alda
12:33
30.7.2018

D. Stirský
12:32
30.7.2018

P. Vaňura
18:12
30.7.2018

T. Kočí
10:27
30.7.2018

J. Ptáček
9:47
30.7.2018

J. Karlík 653
9:07
30.7.2018

Z. Lapil
12:50
30.7.2018

P. Vaňura
23:25
30.7.2018

počet příspěvků: 22, poslední 30.7.2018 11:25









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.