Média teď rozebírají případ mladé ženy ze Saúdské Arábie Rahaf Kunúnové, která v Thajsku utekla od rodiny a chce získat azyl v Austrálii. Tvrdí, že když ji vrátí k rodině, zabijí ji, neboť se zřekla islámu. Jak reálná je její obava?

V Saúdské Arábii stoprocentně. A jestliže ji Thajci nebo Australané odmítnou a vrátí, budou mít na svědomí vraždu. Podobné případy se dějí i v Evropě. Švédsko a Německo v několika případech zamítly azyl íránským konvertitům na křesťanství. Jestli je poslali zpět, už nevím, ale bylo by to každopádně na smrt.

Zatímco o Saúdské Arábii se ví, že se tam praktikuje nejtvrdší forma islámu a podobné příběhy asi nikoho nepřekvapí, i v Egyptě, který nemá takovou pověst jako Saúdská Arábie, jsou ženy, které se vzepřou své rodině, ohroženy na životě. Jak informuje Radiožurnál, vraždy ze cti v Egyptě znamenají až stovky mrtvých ročně. Oběťmi jsou většinou ženy, které porušily pravidla tradiční venkovské rodiny, nejčastějším prohřeškem je poměr s mužem, kterého rodina či kmen neschválily. Vrahy bývají mužští i ženští příbuzní. Pachatelé přitom dostávají za vraždu ze cti jen nízké tresty. „Kdekoliv v Egyptě budu, bude mě pronásledovat strach. Strach, že mě příbuzní uvidí, že se dozví kde jsem. Chodím po ulici vyděšená, pořád se rozhlížím nalevo a napravo. Každou chvíli čekám smrt,“ líčí pro Radiožurnál Haja Ahmadová. Jsou podobné vražedné praktiky běžné v celém muslimském světě?

„V celém“ by se to asi těžko dokazovalo a určitě by to nebyla pravda, v tom smyslu, že by podobné vraždy byly podle státních zákonů a státem schvalované či dokonce vykonávané, čili popravy. Z muslimských zemí jsem navštívil v poslední době jen Maroko a Egypt, kde vím, že by se stát na vraždě nepodílel, dokonce by ji trestal. Podobně asi v Alžírsku, Tunisku, Turecku a Jordánsku. Třeba v Indonésii by to bylo protizákonné a vrazi by byli potrestáni, kromě jedné provincie Aceh, kde teď platí stoprocentní zákony šaría. Zprávy z Indonésie o podobných trestech jsou téměř výlučně odtamtud. Zatím.

Jenže skoro každá muslimská země už má dost koránem opojených šílenců, kteří ty tresty vykonávají sami na svých ženách, dcerách nebo sestrách. Islámská radikalizace té které muslimské země se pak pozná podle výše trestu, jaký dostanou. Taky už jsou případy vražd soudců, kteří takové případy odsoudí, takže mnozí soudci tam už mají strach o svůj život a podle toho soudí. Známe takový případ před několika lety z Pákistánu, kde byl soudce zavražděn za to, že zprostil viny člověka obžalovaného z rouhání. Nejčerstvěji známe vražední hrozby křesťance zproštěné viny za rouhání a zachráněné před popravou, když si už odseděla osm let.

Nakolik se tyto zrůdnosti přenášejí i do Evropy? Jsou nějaké statistiky, kolik tzv. vražd ze cti je třeba v Británii a v Německu? Přibývají se zvyšujícím se počtem muslimů v Evropě, nebo se je tady daří eliminovat?

Ve většině západní Evropy už jsou takové případy známy – tedy vražda za odpadlictví z islámu, nebo za „zneuctění“ rodiny. Ty se tady soudí jako vraždy podle evropských zákonů. Zatím. Teda než přibude islámských fanatiků natolik, že budou podobně ohrožovat soudce.

Podivuhodný případ hlásí z Rakouska, kde dvacetiletý Afghánec sexuálně obtěžoval ženy při silvestrovských oslavách. A protože ženám bez svolení opakovaně sahal, kam neměl, a nepomohlo ani jejich jasné „ne“ s tím, aby je nechal být, vrazila mu jedna z nich ránu pěstí do obličeje, přičemž mu zlomila nos. Ženu nyní chce stíhat rakouská policie a prokuratura za těžké ublížení na zdraví. Jak upozorňuje na svém blogu europoslanec Zdechovský, není to jediný případ. „Z Dánska je už z roku 2016 známý případ 17leté dívky, která dostala pokutu za to, že proti muži, který jí stáhl kalhoty a chtěl ji znásilnit, použila pepřový sprej. Silně se v tomto ohledu přiostřuje legislativa i v Německu, kde o obyčejných pepřových sprejích mluví jako o zabijáckých a povoleny jsou už jen ty s minimální účinností, které by dokázaly od útoku odradit leda tak štěně jezevčíka,“ popisuje. Co k tomu říci, jak tohle okomentovat? Nebo nad tím jen nevěřícně kroutit hlavou?

Těch agresivních Afghánců – a hlášených případů jejich agrese – je už v Evropě tolik, že bychom se skutečně měli přinejmenším začít zamýšlet nad tím, co vlastně v Afghánistánu děláme a jak svoji bezpečnost chráníme pobytem tam, když necháme tolik zjevných nepřátel odtamtud přicházet do Evropy. A zda bychom vojáky odtamtud neměli přesunout sem, kde už probíhá něco hodně podobného válce přímo v našich ulicích. Ostatně začíná to docházet i Američanům.

Většinou se podivujeme nad podobnými bizarnostmi v západní Evropě, ale jak upozorňujete ve svém textu na Primě, v tempu civilizační sebevraždy předbíhá Evropu Kanada. Co se to děje v Kanadě, kterou v Česku známe hlavně skrze ostré kanadské hokejové plejery?

K tomu vám můžu zopakovat jen to, co jsem napsal: Kanada předbíhá Evropu v tempu civilizační sebevraždy.

Ptal se Oldřich Szaban, PL, 9.1.2019

Kurasovy knihy jsou k dostání ZDE.