29.3.2024 | Svátek má Taťána


ROZHOVOR: Václav Klaus pro týdeník Ekonom

5.5.2014

Současnou Evropu kritizujete jako superstát, jehož existenci vůbec není proč slavit. Co by tu ale mělo nebo mohlo - v kostce - být jiného?

Nekritizuji Evropu, to mě vždy velice zabolí, když něco takového slyším. Evropa je geografická, civilizační a kulturní entita a tu bych si kritizovat nedovolil. Kritizuji lidmi utvořené společenství, které se dobralo k dnešnímu názvu Evropská unie. Ten rozdíl mezi Evropou a Evropskou unií považuji za naprosto zásadní.

Jak by tedy podle vás měla vypadat Evropská unie?

Mělo by jít o liberální uskupení, a to po všech stránkách. V žádném případě by neměla likvidovat základní entitu, která náš kontinent charakterizuje už několik století, tedy národní stát či stát vzniklý kolem jednoho národa. Evropa by měla zůstat místem, kde dominuje demokracie a politika a ne postdemokracie a postpolitika. To by ovšem znamenalo radikální transformaci.

Jak ale chcete k takové transformaci dospět? Podporou nějaké politické strany, nebo snad tlakem na referendum?

Mechanismus takové změny je obtížný právě díky nedemokratickému charakteru EU. Standardní kroky používané po staletí jsou téměř vyloučeny. Ani s oním evropským demosem, evropským lidem se nedá zacházet standardním způsobem. Změna musí začít někde úplně jinde a daleko skromněji, vše se musí dělat s vědomím, že se jedná o běh na dlouhou trať.

Vidíte v Evropské unii vůbec nějakou politickou sílu, která by měla šanci takovou změnu prosadit?

Dnes ji nevidím a není to náhodné, není po ní dosud poptávka. Lidé jsou ještě oblouzněni eu-ovskou propagandou a vážnost situace si neuvědomují. Nevím, zda k jejich probuzení bude stačit nějaká chytrá politická strana a charismatický lídr. Pokud ještě stále mají na to, aby mohli jezdit na Kanárské ostrovy a na Malorku, tak žádná změna nenastane.

A co takoví lidé jako Nigel Farage ve Velké Británii nebo Richard Sulík na Slovensku? Ani ti nejsou ti praví?

Ale ano, jsou, stejně jako Alternativa pro Německo či řada dalších jmen, které můžeme doplnit….

Co například Marine Le Penová, která možná získá ve Francii silnější postavení? Tvrdí například, že Evropu nechá padnout.

Nepochybně jde o člověka, který se na Evropu dívá kritickýma a otevřenýma očima. Nikdy jsem ji ale neviděl a nikdy s ní nemluvil. O nuancích jejích názorů toho moc nevím, ale zdá se mi, že je trošku nespravedlivě ztotožňována s dědictvím svého otce. Na první pohled je jasné, že to není totéž. Problémem je, že všechny tyto osobnosti a strany jsou velice odlišné. Mají jiné priority a občas tvrdí i věci, které jiní z této skupiny nikdy neskousnou. A tak nevidím žádnou možnost jejich integrace. Nicméně mě řada z nich žádala, abych se chopil jakési organizace, která by tyto strany zastřešila. Abych tu v Praze před evropskými volbami uspořádal velkou konferenci.

K ní ale zjevně nedojde….

Dovedete si představit ty výkřiky našich prounijních médií? Navíc jsem si uvědomil, že bych těmto politiků začal některé jejich názory rozmlouvat. Nečetl jsem nic od paní Le Penové, ale znám některé texty od Geerda Wilderse. Jeho hodnocení Evropské unie a jejích institucí je naprosto totožné s tím, co říkám já. Ale musel bych mu vytýkat právě ten jeho názor na islám.

Není ale právě jejich xenofobie i jejich základní slabinou?

Určitě. Zrovna pana Wilderse jsem se ptal, proč tak špatně mluví o islámu a ne o islamismu, tedy o ideologii, která zneužívá toto náboženství k něčemu úplně jinému. Trochu mě zklamalo, že žádný rozdíl neviděl. I když chápu, že v Nizozemsku nebo třeba ve Švýcarsku hrají imigranti úplně jinou roli než v České republice, v níž v důsledku komunismu zůstává podíl lidí narozených někde jinde relativně malý.

Proč i hlavní evropské strany v čele s Martinem Schulzem a Jean-Claudem Junckerem, kandidáty na příštího předsedu Evropské komise začínají hovořit o demokratickém deficitu a o tom, že by se rozhodování mělo více přesunout na národní úroveň?

Cítí, že podpora federalizace EU mezi lidmi klesá. A hlavně jde o volební výkřiky, kterými chtějí získat ještě pár dalších hlasů. Část evropského socialistického hnutí byla vždy protiintegrační a stejně tak i část křestanských demokratů. I tak je ještě mezi oběma zmíněnými politiky velký rozdíl. Pan Juncker je ještě stále demokrat, o socialistovi Schulzovi bych to neřekl.

Nemáte strach, že když tu nebude federalizovaná či centralizovaná Evropa, tak se vrátí klasický koncert velmocí? Ten - přesně před sto lety - přerostl v 1. světovou válku.

Žádné lidmi vytvořené uspořádání není ideální. Jde o to, zda je alespoň trochu únosné a funkční. Já jsem pro něco jiného. Už před lety jsem přišel se zkratkou OES, tedy s Organizací evropských států. S důrazem na slova "organizace" a "států". Zásadně odmítám federální princip. Ať si je federální Německo nebo Rakousko, ale Evropa taková být nemůže. A centralizovaná? Pro nás, kdo jsme zažili komunismus jako dospělí lidé, pro nás toto slovo má tak děsivou konotaci, že s něčím takovým nikdy nemůžeme souhlasit. Takže bavme se nejdříve o myšlence Organizace evropských států a někdy v budoucnu, v klidnější době, o tom, jaké atributy by měla mít. Rozhodně ji nelze redukovat na zónu volného obchodu a na ekonomické aspekty.

Celý rozhovor si můžete přečíst v týdeníku Ekonom, 30. dubna 2014

Převzato z www.klaus.cz

Josef Pravec, Jan Němec