Jste velkou odpůrkyní Lisabonské smlouvy, kterou jste i demonstrativně spálila u pomníku prezidenta Edvarda Beneše. Proč?

Ten dokument je neférový, nesrozumitelný, je přijímán velmi nedemokratickou cestou a vzdaluje jakékoli demokratické rozhodování od občanů. Dále také zbavuje Českou republiku suverenity v řadě oblastí, ruší v několika desítkách oblastí právo veta a umožňuje, aby o nás bez nás rozhodovali jiní. Přijetí Lisabonské smlouvy znamená zásadní zlom v naší historii podobně jako rok 1918, 1938 či rozdělení Československa v roce 1993. A proto by se o tom měla vést rozsáhlá společenská diskuse, zda si toto lidé přejí, či nepřejí.

Když tedy přejdeme ke konkrétním bodům...

Lisabonská smlouva umožňuje nadvládu velkých zemí nad zeměmi malými formou rozšíření hlasování v režimu kvalifikované většiny. Lisabonská smlouva dále umožňuje zásahy cizích bezpečnostních složek na našem území. Nevím, zda si občané dovedou představit, že například v Litvínově budou zasahovat policisté polští či němečtí. To vyplývá z konsolidovaného znění Lisabonské smlouvy. Jde konkrétně o hlavu I, článek 4, kde jsou sdílené pravomoci, které patří do kvalifikované většiny. A to se vztahuje i na prostor svobody, bezpečnosti a práva. Z toho to zcela jasně vyplývá a žádný z politiků mi to nedokázal vyvrátit. Když si vezmete, jak obrovská diskuse se vede o radaru, když se bavíme o tom, jestli dvacet, padesát nebo sto amerických vojáků bude na našem území, a tady o tom se nikdo ani nezmíní, tak mi to přijde přinejmenším falešné. Žasnu také nad tím, že neproběhla televizní debata, ve které by všichni měli konsolidované znění Lisabonské smlouvy, ať už je to ono samizdatové české nebo z úředního věstníku EU, a konkrétně by debatovali nad jednotlivými body a paragrafy smlouvy. Proti mně by třeba seděli Topolánek, Vondra, a pokud říkají, že v něčem nemám pravdu, tak ať to konkrétně vyvrátí poukázáním na konkrétní místo smlouvy. Každý se takové diskusi nad konkrétními dopady smlouvy brání. A je naprosto skandální, že o Lisabonské smlouvě není referendum. Já sama jsem v europarlamentu předložila několik deklarací vyzývajících k referendu o Lisabonu, ale byla jsem přehlasována.

Hovořila jste někdy i o tom, že díky Lisabonu může být zavřen Temelín...

Ano, Lisabonská smlouva umožňuje zvnějšku zničit naši energetickou soběstačnost, například uzavřít jaderné elektrárny. Do sdílených pravomocí, kde není právo veta, patří i energetika. Vedla jsem o tom dlouhé diskuse s některými poslanci, kteří namítali, že v této smlouvě je ošetřeno, že energetický mix si určují země samy. To je pravda, ale nikde není psáno, do jakých konkrétním věcí se půjde. A my víme, že pod tlakem Evropské unie byla v Bulharsku uzavřena elektrárna Kozloduj. Pod tlakem Evropské unie byly zavřeny i Mochovce na Slovensku. Pamatujeme si situace z letošního ledna, kdy slovenský premiér Fico stál před Sofiinou volbou, zda elektrárnu spustit, protože neměl plyn z Ukrajiny, a současně na něj z Bruselu křičeli, že pokud se toho opováží, dostane tučnou pokutu. Já si dokážu jednoduše představit, že se kvalifikovanou většinou dojde k rozhodnutí, abychom si zavřeli Temelín, protože budou tvrdit, že je nebezpečný, a abychom si v rámci energetického mixu třeba rozšířili Dukovany. A opět, nenašla jsem politika ani právníka, který by toto mé tvrzení vyvrátil. Ale v Lisabonské smlouvě jsou další zajímavé věci. Kupříkladu zasahovat kvalifikovanou většinou do střední parity eura v rámci soustavy směnných kurzů umožňuje nově článek 219 Smlouvy o fungování EU ve znění Lisabonské smlouvy. A pokud jde o ad hoc zrušení veta Evropskou radou pro Radu ministrů v konkrétních případech, je to nově upraveno ve Smlouvě o EU ve znění Lisabonské smlouvy v hlavě VI, článek 48, odstavec 7. Pamatujeme si na případ, kdy náš ministr financí Tlustý vetoval návrh na zvyšování daní z piva na Radě EU, na zasedání ministrů financí členských států (Ecofin). Teď už by to nemuselo být možné. Před konkrétním zasedáním Rady EU se Evropská rada, tedy hlavy vlád členských států, může usnést, že se o konkrétní věci nebude hlasovat jednomyslně, ale kvalifikovanou většinou.

Jaký bude mít Lisabon podle vás dopad na společnou imigrační politiku?

Opět článek 4 umožňuje diktovat Bruselu, kolik imigrantů bude žít na našem území. Už byly pokusy v rámci současného smluvního uspořádání vytvořit kvóty pro země z hlediska imigrantů, nic takového se zatím nestalo, ale písmeno j) článku 4, což je prostor svobody, bezpečnosti a práva, opět patří do kvalifikované většiny. To umožňuje Bruselu například říci, kam se přesídlí albánští utečenci, kteří přistanou u italských břehů. A já chci pak vidět pana Topolánka, až přijede nějaká taková loď třeba z Afriky, jak bude vysvětlovat lidem, že tito lidé půjdou bydlet například někam do Ostravy, do Brna nebo do Milovic, a že s tím nemůže nic dělat. To jsou věci, ze kterých já mám strach, protože toto jsou zdroje nepokojů. To jsou příčiny toho, kdy lidé přestávají mít rádi jeden druhého. To jsou situace, ze kterých vznikaly na evropském kontinentě války. Když jedny země chtěly v takto citlivých oblastech přikazovat zemím druhým. Lisabonská smlouva je opakem toho, čeho jsme chtěli dosáhnout. My jsme chtěli mírovou Evropu, ale nyní různým nátlakem, který vyvíjí Lisabonská smlouva, vytváříme prostředí pro to, aby se jedny státy vyvyšovaly nad druhé, aby jedny státy vládly druhým státům. Vytváříme tak třaskavou směs budoucí nespokojenosti, která v těch zemích může nastat.

Když jste teď nakousla otázku imigrace a když trochu odbočíme od Lisabonské smlouvy, mohou být podle vás masová imigrace, multikulturalismus a politická korektnost potenciálně pro evropské země nebezpečné?

Nemohou, ony už nebezpečné v současné době jsou. Lisabonská smlouva jenom přilije v tomto ohledu olej do ohně. Na čem vyrostl Le Pen ve Francii? Na čem vyrostl Pym Fortuyn v Nizozemsku? Dosavadní imigrační politika byla naprosto bezhlavá. Jsem přesvědčená, že Evropská unie v současné době skomírá na svou přehnanou korektnost, na svou pozitivní diskriminaci určitých menšin, a teď sem prosím nepočítám zdravotně handicapované, ti si samozřejmě zvýšenou péči zaslouží. Ta korektnost už bývá dovedena ad absurdum. Já se snažím být člověkem, který respektuje každou kulturu, ale v naší kultuře nemají být ti, kteří nerespektují naši kulturu a chtějí nám vnucovat tu svou a pro nás cizí. Chybí tam potom opravdová tolerance, a ta je uměle nahrazována pozitivní diskriminací.

Když se vrátíme zpátky k Lisabonu, vy jste podobně jako Vladimír Železný či Hynek Fajmon upozornila na to, že tato smlouva může zpochybnit některé výsledky druhé světové války.

Lisabonská smlouva umožňuje návrat České republiky do protektorátních hranic a ohrožuje majetkové jistoty občanů České republiky ze strany potomků nacistických kolaborantů. Z dosud nevysvětlených důvodů ani Evropský parlament, ani pan vicepremiér Vondra, který neustále prosazuje a chodí obhajovat Lisabonskou smlouvu na různé sněmovní a senátní výbory, ani nikdo další nedal zatím odpověď, proč se automaticky Listina základních práv Evropské unie považuje za součást Lisabonské smlouvy, ačkoli ji nepodepsaly hlavy států. Tuto listinu podepsal pouze předseda Evropského parlamentu Hans-Gert Pöttering, a když jsem proti tomu protestovala, tak si mě pozval na kobereček a chtěl mi dát tři tisíce eur pokutu. Dále ji podepsal předseda Evropské komise a předseda Evropské rady. Parlamenty členských států o souhlasu s její ratifikací rovněž nehlasovaly. Tato listina by byla moc hezká v růžovém světě, ve kterém nejsou války a ve kterém nejsou třeba vlastnické vztahy přervány dějinnými událostmi, které jsou mnohdy tragické, ale které formují a mění majetkoprávní poměry a hranice států. Listina základních práv, kromě různých dalších nesmyslů, kupříkladu že je tam vyžadována rovnost mužů a žen na všech možných úrovních, a já nevím, co ještě, tak obsahuje jednu naprosto zásadní věc, na které bychom se jistě shodli, kdyby nebylo oněch historických událostí, jako byla třeba druhá světová válka. Totiž že vlastnictví je nezcizitelné. Listina základních práv Evropské unie, která se z různých mně nevysvětlitelných důvodů cítí být součástí toho nového smluvního uspořádání a cítí se být základním úhelným pramenem unijního práva, tak ta umožňuje, aby se znovu k Evropskému soudnímu dvoru v Lucemburku jako orgánu Evropské unie, nikoli tedy k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku, začali obracet ti, kteří si myslí, že Česká republika nemá být ve svých hranicích, a ti, kteří si myslí, že Česká republika jim něco dluží. A tento soud bude muset všechny žaloby projednávat znovu a dopředu nemůžeme predikovat rozhodnutí nezávislého soudu.

O možnosti majetkoprávních sporů se hovoří. Český Ústavní soud potvrdil, že se každý občan EU může obracet na Evropský soudní dvůr. Ale opravdu si myslíte, že na základě té listiny, potažmo rozhodnutí Evropského soudního dvora, je možné měnit státní hranice?

Přečtěte si Eichstättskou adventní deklaraci vyhlášenou v roce 1949, což je jeden ze základních a dodnes platných dokumentů Sudetoněmeckého landsmannschaftu, kde se píše: „Naším nezadatelným požadavkem je návrat vlasti v jazykových hranicích z roku 1937. Jde o nastolení udržitelného poměru mezi Německem a jeho západoslovanskými sousedy. Předpokladem pro to by také byla připravenost Čechů a Poláků vrátit vyhnaným Němcům jejich vlast. Všechny tyto úkoly mohou být řešeny pouze v rámci federalistického uspořádání Evropy.“ Toto je dlouhodobý cíl Sudetoněmeckého landsmannschaftu od jeho založení a já se jako politik zvolený českými (zdůrazňuje) občany za Českou republiku cítím zodpovědná a povinná učinit vše pro to, aby byť jen náznaky takovýchto snach nemohly proniknout do práva - a tady se to tím tlakem na federalizaci Evropy podle mě zkrátka děje.

Připusťme tedy, že je majetkoprávní jistota občanů skutečně ohrožena, ale není změna hranic opravdu již silné kafe? Myslíte si, že má opravdu soudní dvůr k tomuto pravomoc?

Ne, samotný soudní dvůr k tomu mít přímé pravomoci nebude, ale vývoj k federalizaci EU a stále těsnější a těsnější unii k tomu otevírá zadní dvířka a nikde nemáte vyloučeno, že se evropské mocnosti, jimž je Lisabonská smlouva šita přímo na míru, dohodnou na nějaké nové mnichovské dohodě. Před rokem 1938 by také nikoho ani ve snu nenapadlo, že nás Francie jako významný spojenec takto zradí. Koho nyní napadlo, jak rychle proběhne uznání Kosova, které je s Mnichovem srovnatelné? Copak se nepoučíme z historie 20. století? Vezměte si, kolik principů mezinárodního práva bylo porušeno při uznání Kosova a až na výjimky to bylo každému jedno. Abcházii a Jižní Osetii bylo stejnými státy, které uznaly Kosovo, právo na odtržení odepřeno. Proto mějme oči otevřené a před jakýmkoli, byť třeba nepatrným, náznakem, který může zpochybnit naši suverenitu a územní celistvost, buďme velmi ostražití. Právě proto, že se stýkám s lidmi, kteří tu válku přežili, nemohu dopustit byť jenom pootevření dvířek k těmto řešením. A já bych se tváří v tvář těmto lidem, kteří za tuto republiku cedili krev, a tváří v tvář svým dětem nemohla podívat do očí, kdybych tento boj vzdala. Nevím, třeba tento boj prohraji, ale je mou povinností ho podstoupit. Lisabonská smlouva je plíživým prostředkem návratu naší země do protektorátních hranic a každého občana přece musí mrazit z toho, že evropská federalizace je pro sudetské Němce prostředkem k návratu Německa do jazykových hranic roku 1937.

Ale připouštíte, že se jedná o nějaký možný budoucí vývoj a že to ve smlouvě ani v Chartě přímo není?

Ano, konkrétní paragraf na to vám nenajdu, ale Lisabonská smlouva a Listina práv pootevírají dvířka tomuto nebezpečí, a já se snažím bránit suverenitu našeho státu, kterou tato smlouva ohrožuje v mnoha oblastech a umožňuje další a další postupné omezování suverenity naší země. Já říkám „Ne“ Lisabonské smlouvě, ale „Ano“ Evropské unii. Takové unii, kde se neplatí clo, kde existuje volný pohyb osob, zboží a služeb. Ale dále integraci a centralizaci již neprohlubujme nesmyslným nátlakem jedněch zemí na země druhé.

Kdybych to obrátil... Není už současná Evropská unie, kdy Brusel již určuje kolem 85 procent legislativy platné v členských státech, příliš centralistická, nedemokratická a pro nás nevýhodná?

V současné fázi jsem proti vystoupení České republiky z Evropské unie. Jsem přesvědčená, že teď pro ni není jiná alternativa než být členem Evropské unie. Ale myslím si, že nyní jsme na určitém rozhraní. Pokud bude schválená Lisabonská smlouva a pokud nám Unie nechá zavřít Temelín, tak to přijde přesně v ten správný okamžik pro českou politickou reprezentaci, aby se zamyslela nad tím, zda nechce jít jinou cestou a zda by naše země měla v takovém svazku zůstat. Čekají nás velmi těžké časy a vůbec nevěřím tomu, že Lisabonská smlouva pomůže tomu, aby se Evropa s ekonomickou krizí lépe poprala, spíše naopak. Vždyť co dominuje současné době? Národní zájmy. Slyšíme to od těch největších zemí. Slyšíme od prezidenta Sarkozyho, že chce, aby francouzské automobilky v Česku šly zpátky do Francie. Barrosova komise chtěla původně zrušit stovky přebytečných směrnic, což byl správný postoj, bohužel jich škrtla asi jen třicet sedm, a naopak další přibývají.

Správná cesta je udělat audit unijní legislativy, zrušit zbytečné regulace a omezit centralizaci. Ne naopak! To by ale musely zvítězit liberálně -konzervativní síly. Jenže se obávám, že v době blížící se ekonomické krize to asi nebude možné. Evropská unie je v současnosti strašně líná, strašně pohodlná a lidé se neptají, co mohou udělat pro svou zemi. Pořád se jen ptají, co ta země udělá pro ně. Je to hodně v mentalitě lidí, že jsme si zvykli žít v obrovském blahobytu.

Jak vidíte svou kandidaturu do evropských voleb? Budete usilovat o nějakou spolupráci či společnou kandidátku se svobodnými Petra Macha, Vladimírem Železným či Declanem Ganleym?

Já nevím, jak to vůbec bude s případnou kandidaturou Ganleyho Libertasu v České republice a zda k ní dojde. Já si pana Ganleyho velice vážím za to, co dokázal v Irsku. Myslím, že tím velice pomohl demokracii v Evropské unii a vytrhl tím nepřímo trn z paty České republiky. Pokud by pan Ganley kandidoval do Evropského parlamentu a dostal se tam, a já bych se do něj dostala také, tak by mi bylo ctí, abych s ním spolupracovala. Co se týče české scény, tak se necítím být euroskeptikem, který tvrdí, že je třeba rozpustit EU. Já říkám „ano“ Evropské unii a tomu, abychom ji modifikovali a odbyrokratizovali. Podobně smýšlejících subjektů je větší řada, nejen ty, které jste jmenoval. Já od listopadu, prosince loňského roku deklaruji „pojďme do toho společně, spojme se“. Málokdo to ví, ale i pro vytvoření koalice v eurovolbách je zde potřeba pěti procent, ne různé násobky jako při vytváření koalic ve volbách do sněmovny. Já ta uskupení, o kterých jste hovořil, neustále zvu na svá shromáždění, neustále se snažím s nimi komunikovat a odezva je zatím vesměs žádná, a když nebude nadále, tak mi nezbude nic jiného než jít vlastní cestou.

(Parlamentní zpravodaj 6.3. 2009)

Euportal.cz

ptal se